Basket Brno

74:87

18
23

27
45

50
62

BK ARMEX ENERGY Děčín

Válečnické zlato vyslalo Svobodu do oblak

Dlouho očekávané finále Louda Auto FINAL 4 uzavřelo basketbalový pohárový program na pražské Královce. Už před zápasem bylo jasné, že se bude přepisovat historie. Oba celky už dokázaly posbírat medaile, ale ta nejcennější včetně toho největšího poháru jim ve sbírce chyběly.

Oba celky se utkaly v Kooperativa NBL jen před pár dny. Brno dokázalo na palubovce svého soupeře zvítězit, i když na prakticky celý zápas přišlo o Viktora Půlpána. Nejen to ho pasovalo do role mírného favorita pro dnešní finále. Olej do ohně přidal svým vyjádřením před zápasem děčínský kapitán Tomáš Pomikálek.

Od samého začátku byl na palubovce k vidění vysoce intenzivní basketbal hodný pohárového finále. Oba dnešní soupeři předvedli ve včerejším semifinále velmi dobré výkony. Na ten svůj se podařilo lépe navázat děčínským Válečníkům. Jejich obrana získala oproti včerejšku ještě na aktivitě a deptala brněnské střelce, kteří si nemohli řádně seřídit mířidla.

Další ukázkou bojovnosti byl doskok. Brno hořelo na tom obranném, čehož Děčín využil ke skórování. Právě aktivita ve vymezeném území byla jedním ze základních stavebních kamenů až překvapivě vysokého děčínského náskoku. Jenže ani to vedoucí celek neukolébalo. Emoce na hřišti plály a po vzájemné šarvátce dostali technickou chybu Krakovič a Walton. Pro oba to na konci první půle byla už třetí osobní chyba.

S Brnem to nevypadalo dobře. Po střetu s Nicholsem odešel lehce otřesený Půlpán, který už tak hrál se sebezapřením. Děčínský náskok se začal pomalu šplhat ke 20 bodům. Jenže příchod mladíků Křivánka s Nečasem oživilo brněnskou hru. Nádherný alley-oop, trojky a koš s faulem vlily ztrácejícímu týmu novou krev do žil. Stále však jejich hru srážely celkem zbytečné fauly a ztráty.

Bylo úžasné sledovat, jak zápas pohltil zaplněnou halu Královka, ale naprosto i oba týmy a jejich lavičky. Bylo cítit, že jde opravdu o hodně. Válečníci se nenechali rozhodit snížením svého náskoku a dál hráli intenzivní basketbal s bojovností o každý míč. Dvoucifernou výhodu jim trojkou s klaksonem vrátil Pomikálek.

Pokud chtělo Brno pomýšlet na zvrat v utkání, potřebovalo se co nejrychleji dostat ke svému soupeři blíž. To se ale kvůli nedůsledné obraně a špatné úspěšnosti z trestných hodů nedařilo. Válečníci si trpělivě (a z pohledu Brna tak trochu trestuhodně) chodili pro další a další body středem vymezeného území.

Svěřenci trenéra Růžičky svou šanci propásli. Děčínští znovu navýšili svůj náskok vysoko nad deset bodů a mohli si užívat neutuchajícího skandování svých fanoušků, kteří byli mezi 1 365 lidmi sledujícími finále v hale jednoznačně nejaktivnější. Po době stříbrné přidal Děčín do klubové historie první zlatý zápis.

Nejužitečnějším hráčem Louda Auto FINAL 4 se stal děčínský Ty Nichols. Vítězství určitě udělalo radost Matěji Svobodovi, který se před turnajem zavázal, že pokud získá Děčín zlato, zdolá děčínskou Ferratu na Pastýřské stěně, náročnější stezkou. Otázkou je, zda tuto radost s ním bude sdílet i vedení děčínského basketbalu.

Basket Brno – BK ARMEX Děčín 74:87 (18:23 27:45 50:62)
Culpepper 23, Chatman 17, Bálint 11, Krakovič 7, Nečas 6, Djuričič 4, Puršl 3, Půlpán 2, Dáňa 1, Křivánek 0 – Svoboda 27, Nichols 18, Pomikálek 12, Walton 11, Josipovič 10, Bruner 4, Kroutil 3, Macháč 2, Jansa a Mach 0
TH: 21/29 – 19/29
Trojky: 5 – 6
Doskoky: 37 – 48
Zisky: 7 – 11
Ztráty: 18 – 13
Asistence: 15 – 21
Fauly: 25 – 27

Lubomír Růžička: „Nevím, jestli jsme byli favoritem… Pro nás to bylo první finále. Nezvládli jsme první poločas v hlavách. Byli jsme příliš svázaní. Nehráli jsme naší hru. Děčín perfektně útočně doskakoval, my jsme byli hrozně slabí na obranném doskoku. K tomu nám pak chybí naše rychlá přechodová fáze a jednoduché body. Děčín byl zaslouženě lepší a proto slaví.

Děčín byl fyzičtější. My jsme měli spoustu otevřených střel, které jsme neproměňovali a začali jsme se myšlenkami propadat, že nám to nejde a nemáme svůj rytmus. Děčín to vycítil. Bylo to na nás v prvním poločase vidět. Myslím, že ve druhém poločase jsme se dokázali vrátit, ale už bylo pozdě.

Viktor je velká ztráta, ale každý, kdo musel vidět, že hrál s velkým sebezapřením. Já jsem nechtěl, aby nastoupil do druhého poločasu, ale on na mě pořád tlačil, že chce hrát a týmu pomoct. To je jedna věc, ale druhá věc je ta, že Děčín byl dneska v mých očích hladovější a zaslouženě vyhrál.

V posledním zápase v Děčíně jsme se právě my dostali přes ně. Oni začali mít hlavy dole a neproměňovali střely. Dneska trefovali, my ne. Rozdíl mezi oběma zápasy byl v úspěšnosti střelby. Oni dnes skvěle bránili vymezené území. My jsme se tam hrozně natrápili, nedali jsme tolik jednoduchých bodů jako třeba v Děčíně. V tom bych taky viděl klíč.“

Tomáš Grepl: „Pocit, že můžu být jako trenér u získání vůbec první velké trofeje pro děčínský klub, je krásný, protože za vším, co se kdykoli podaří vyhrát, stojí obrovské množství dřiny, potu, slz a odříkání. Oba zápasy tu byly nesmírně těžké, ale my si na tenhle víkend schovali ty nejlepší možné výkony. Obrovsky jsme se poučili z minulé sezony, letos jsme se chtěli skupině A2 rozhodně vyhnout a udělali pro to všechno.

Povedla se nám dobrá volba zahraničních hráčů, když domácí nebyli k dispozici a týmová chemie si pomalu sedala a vyvrcholilo to dnes vůbec nejlepším výkonem letošní sezony. Sešlo se nám skoro všechno a vycházelo nám to, co Děčín vždy zdobilo a dál zdobí. Pro mě to je obrovský úspěch, ale vůbec nejvíc si ho zaslouží náš generální manažer Lukáš Houser, který je v klubu přes dvacet let a on bude dneska hrozně šťastný.”