Velká škoda, že jsme se rozdělili

Je mu šestasedmdesát a musel přijet až z druhé strany Beskyd, přesto si ani on v polovině září nenechal ujít úvodní slavnostní akci ke stoletému výročí československého basketbalu na hraničním přechodu Kohútka. S někdejší společnou federací i její reprezentací měl totiž hodně co do činění.

„Tohle setkání osobností z obou zemí byla velmi dobrá věc. Já jako hráč a pak i jako trenér zažil i období společné soutěže a byla velká škoda, že se to rozdělilo,” mrzí bývalého reprezentanta i ligového a národního kouče Zdeňka Hummela.

Při setkání se slovenskými internacionály nemohl opominout někdejší klubové bitvy ve federální lize, kterou hrál dlouhých 13 sezon (1965-78) se dvěma tituly v dresu Dukly Olomouc a jedním se Slavií VŠ Praha.

„Z těch dob si pamatuju hlavně na těžké zápasy v Prievidzi a Handlové, kde to nikdy nebylo jednoduché. Nebo i ve Svitu, to byly vždycky dobré zápasy a byl zážitek tam hrát,” vzpomíná.

„Samozřejmě tam mezi českými a slovenskými kluby byla rivalita, což pořád trvá. Ta doba měla i své výhody v tom, že pro národní tým byl ten okruh hráčů, z kterých se vybíralo, širší,” dodává účastník mistrovství světa 1974 v Portoriku se 134 reprezentačními starty u pasu (1962-74).

„S národním týmem jsem tehdy zažíval i utkání na venkovních hřištích, zejména v Itálii, kam jsme jezdívali na turnaje s trenérem Ordnungem, a vždy to mělo bezvadnou atmosféru,” ohlíží se za z dnešního pohledu nebývalými zkušenostmi.

Zdeněk Hummel se už v 90. letech minulého století významně zapsal i do dějin českého basketbalu, když lvy v roce 1999 dovedl k první účasti na EuroBasketu v samostatné éře, kdy pak na turnaji řádily mladé pušky Bartoň s Welschem.

„Z toho šampionátu ve Francii mám vůbec nejlepší zážitky kariéry. Porazili jsme Řeky i Litevce s legendárním Sabonisem. Nakonec jsme ale prohráli s Německem, které jsme jediné předpokládali, že máme šanci porazit, a které už tehdy mělo v sestavě Nowitzkiho,” vypráví.

Se svými bývalými svěřenci je prý stále v kontaktu. „Jistě jsem, hlavně s Petrem Czudkem, kterého obdivuju, a už tehdy jsem viděl, že je to chytrý hráč a že jednou bude velice dobrý trenér. Pak mám nezapomenutelnou vzpomínku i na Jirku Okáče z prvního zápasu kvalifikace na EuroBasket 1999 v Gruzii. My tam při těsné výhře dali 70 bodů a z toho Jirka nasázel 32,” oceňuje Hummel dlouhána, se kterým si na Kohútce také mohl promluvit.

A pak kouč a hráč, který je tolik propojený s československými podkošovými dějinami a třeba Opavu dovedl i k českému titulu, vyslovil i své přání do dalšího století tuzemského i slovenskému basketbalu:

„Mě v poslední době hlavně potěšilo, že popularita basketu je poměrně vysoká, oproti době, kdy jsem hrával já, a přeju basketu, aby to tak vydrželo i dál a obě země měly sílu jak v reprezentaci, tak na klubové úrovni.”