Turnaj vyšel všem naprosto výjimečně

U prvního titulu stála jako nováček, o deset let později v pozici zkušené matadorky na nejcennější trofej v Evropě dosáhla s týmem ZVVZ USK Praha podruhé. Tereza Vyoralová, stejně jako její spoluhráčky, dokázala formu načasovat na tu vůbec nejdůležitější část sezony a šokovat tak společně basketbalový svět. Odměnou jí byla oslava sladkého titulu euroligových šampionek. Nejvíce českou reprezentantku však těší, že po několika měsících dřiny se jim tento společný sen o finále a zlaté medaili podařilo konečně splnit.

V první řadě obrovská gratulace k titulu! Jaký je to pocit?

Moc děkujeme! Je to úplně neuvěřitelný pocit a splněný sen nás všech, že se nám podařilo to zlato vybojovat a přivézt domů.

Kdy ti došlo, že finálový zápas máte opravdu pod kontrolou a titul je na dosah?

Asi dvě, dvě a půl minuty do konce, kdy už jsme se dostaly do většího bodového náskoku a kdy jsme už s holkami po sobě pokukovaly, že by to mohlo vyjít. Takže až opravdu kde konci zápasu.

Co bylo podle tebe klíčem k tomu, že jste prvně Fenerbahce, a poté i Mersin dokázaly takhle přehrát?

Určitě naše týmovost jak v útoku, tak obraně. Na naši skvělou obranu jsme se mohly spolehnout všechny tři zápasy a díky ní jsme je dovedly do vítězného konce. Tak, jak jsme šlapaly v obraně, na to navazoval i útok, kde jsme si to krásně půjčovaly a hrály týmově. A opravdu když bylo potřeba, tak někdo tu důležitou střelu dal. Jsem strašně šťastná, že se ten turnaj vyšel úplně všem.

Jaká byla atmosféra v kabině před finále a jak jste se na tenhle zápas psychicky i takticky připravovali?

Před finále panovala lehká nervozita. Ale to je naprosto normální, protože jsme všichni věděli, o co hrajeme. Začátkem zápasu to ze všech spadlo a užívali jsme si, že ve finále můžeme být a bojovat o zlatou medaili. Jinak takticky a psychicky jsme se připravovali asi úplně stejně, jak na poslední dva zápasy. Nechtěli jsme nic měnit, nechtěli jsme si ani připouštět, že jde o všechno a je to finále. Video i rozbor byl stejný jako na předešlé dva zápasy.

Celý turnaj jste odehrály ve skvělé formě. Kdy v sezoně jste začaly věřit, že letos opravdu můžete dojít až na vrchol?

Já jsem vždycky věřila, že máme skvěle sestavený tým. I když nás zase během sezony, i ke konci, neminuly nějaké zranění. Odehrály jsme už skvělý zápas doma proti Basket Landes. A opravdu jsem věděla, že máme ještě daleko víc co nabídnout. Věděli jsme, že ani Fenerbahce letos nehraje v tak výborné formě, že nejsou tak dominantní a s některými týmy se dost natrápily. Jsem strašně pyšná, že jsme to takto vybojovaly a uhrály. A že opravdu ten turnaj vyšel všem naprosto výjimečně.

Ty osobně máš za sebou výborné Final 6. Jak ses na španělské palubovce cítila?

Já jsem se cítila docela dobře. Ze začátku panovala nervozita i u mě, postupem času to spadlo. Jsem ráda, že mi to takto vyšlo, a mohla jsem týmu pomoc v obraně i útoku. Že i když bylo potřeba, tak jsem nějakou tu důležitou střelu trefila. Jsem strašně šťastná, že se nám to takto podařilo a to zlato jsme vybojovaly.

Co atmosféra v Zaragoze, vnímaly jste ji s holkami?

Naprosto neuvěřitelná! Byla jsem překvapená, kolik lidí si cestu na basket udělalo a strašně mě překvapilo, kolik lidí nám fandilo. Ve finále to byla vlastně celá hala, což byl nezapomenutelný zážitek. Všem moc děkuji, i našim fanoušků, kteří přijeli a byli neskuteční. Cítili jsme se tam skvěle.

Po deseti letech se titul vrací do Prahy. Jak moc je to pro tebe speciální moment a čím se tyto dvě zlata liší?

Určitě je to speciální moment. Je to po strašně dlouhé době, co se nám Euroligu podařilo vyhrát. Myslím si, že je to i speciální z toho důvodu, že některé hráčky jsme tu spolu docela dlouho a všechny jsme makaly a dřely všechny sezony, aby se nám to finále konečně splnilo. Speciální to bylo, protože končí paní trenérka Hejková v pozici hlavní trenérky, takže jsem ráda, že se nám to podařilo takhle krásně zakončit. Medaile se určitě liší. S tou první jsem do klubu přicházela, tehdy jsem neměla takovou pozici, jakou mám teď. Jsou to dvě zlata a určitě se liší, ale nakonec ten zážitek je nepopsatelný a budu si ho pamatovat do konce života.

Na závěr prosím prozraď, co vám trenéři v šatně po zápase říkali a jak vypadala a bude dále asi i probíhat oslava?

Něco si nechám pro sebe (haha). Oslavy probíhaly a myslím si, že to bylo za potřebí. Všichni jsme se tolik nadřeli a namakali, jak fyzicky, tak psychicky, takže jsme si to zasloužili. Teď už se musíme připravovat na finále proti Žabinám, takže větší oslavy možná budou až po sezoně.