Týden, kdy David Škranc nemohl ani mluvit

Jeho tým způsobil jedno z těch hlavních překvapení sezony. Ve středu venku čelil rozjeté Bekse po jejích šesti výhrách v lize, přesto doupě Pardubic ve čtvrtfinále Českého poháru dokázal vyloupit a nečekaně se tak podívá do Louda Auto FINAL 8 Česko-slovenského poháru.

Třemi doskoky, jedním ziskem a jednou střelou za necelých 11 minut u toho byl také křídelník a čekatel Olomoucka David Škranc, který je po pár týdnů starém vysoce kuriózním zranění rád, že se zase může normálně najíst. A taky že může normálně mluvit, bez čehož by následující rozhovor nemohl vzniknout.

Davide, po zdolání Pardubic se zdá, že ani pro jedenáctý tým ligy není žádná překážka nepřekonatelná?
Po losu jsme si řekli, že to bude těžký oříšek, ale doma jsme je porazili, pak obměnili sestavu i trenéra, ale ke konci roku jsme málem vyhráli i u nich a věděli, že k poražení jsou. Otázka jen byla, jestli ten pohárový zápas dokážeme přetavit ve vítězství. Jinak jak se to FINAL 8 pořádá k výročí sta let basketbalu, díky spojení se slovenskou ligou je to zajímavější formát, zvýší se konkurence a zahrát si proti slovenským soupeřům je prestižní. Určitě jsme tam tedy nechtěli chybět.

Vyřadili jste Ostravu a teď i rozjeté Pardubice, jste ve FINAL 8 a jednou nohou taky ve FINAL 4 Alpe Adria Cupu, což všechno nevypadá jako výsledky týmu z jedenáctého místa ligy.
Naše výkony jsou takové kolísavé. Jsme schopní hrát prakticky s kýmkoli, ale taky s kýmkoli prohrát. Záleží, jak jsme ten den nastavení na zápas a od toho se odvíjí výsledek.

Přesto, nezměnilo se v poslední době něco k lepšímu?
Nad tím jsem se ještě nezamýšlel, ale pořád měníme hráče, je to takový nekonečný koloběh, pořád začínáme odznova...

Zejména vaše úderné trio McBrayer, Adamu, Bailey ovšem vypadá, že minimálně o ofenzivu se teď bát nemusíte.
To určitě platí. Jsou to hráči do útočné fáze, kde do toho jdou na sto procent. Obrana pak trochu pokulhává, ale nejde být na obou stranách hřiště stoprocentní. Jsou víc vidět v útoku, hrají dobře jeden na jednoho, jsou na to dobře vybavení a každý zápas jsou hrozba, a když nedá jeden, tak zbylí dva kolem dvaceti bodů nastřílejí. Teď jim to vychází a jen ať se jim daří dál.

Třeba křídelník McBrayer měl v lednu i průměr dvou zisků, byl tedy vidět i v obraně?
Jo, snaží se chodit do výpichů, je v tomhle chytrý. A pak chodí jeden na jednoho přes půl hřiště, nebo jdeme ve třech na dva a on využívá svou rychlost.

Třetí z ofenzivních tahounů Bailey už vám ale pár zápasů chybí, jak to s ním vypadá?
Včera už se po zranění víc zapojil do tréninku a myslím, že v nejbližším zápase už hrát bude.

V dobrém světle se na úvod ukazuje i váš nový rozehrávač Townsend, který Pardubicím nasypal jako top skórer 24 bodů. Bude to posila?
Ještě se musí víc sžít s týmem, je to jeho, tuším, první štace v Evropě, ale vypadá, že přijel připravený. Ještě se ale musí adaptovat na evropský basket, ptal se třeba, jestli se může z útočné poloviny vyhazovat na obranou, nebo si s Pískem chtěl vzít timeout ve hře, tak tohle ještě do sebe potřebuje dostat.

Když se přidáte i vy, nebo rozehrávač Feštr, už jste v útoku skutečně nebezpeční, na druhé straně jak se tam všichni porovnáváte, když například kolega McBrayer měl jen v lednu během tří utkání 35 získaných faulů, takže se nájezdnické hře oddával víc než dost?
Když se podíváte na mé poslední tři zápasy v lize, tak mám dohromady čtyři střely. Míč se ke mně moc nedostane. „Feši” (Feštr) má výhodu, že jako rozehrávač je na balonu a nějakou střelu si vzít může. Já jsem hodně limitovaný v tom, že čekám a čekám, jestli z tvorby ostatních dostanu nějaký balon. Je to pro mě hodně těžké. „Feši” se teď v několika zápasech trefoval a hodně mu to přeju. Jinak ostatní jsou hodně na míči, rozhodují se, co s ním udělají, a na mě bohužel střely nezbývají. Zase ale dobře pro tým, když fungují.

Co vám nejvíc pomohlo při pohárovém dobytí Pardubic? Enormní převaha z brejků, víc trojek nebo jen osm ztrát?
Nemluvil jsem s kluky z Pardubic, jak ten zápas vnímali, ale přišlo mi, že byli jako by překvapení. Třeba si mysleli, že to půjde snáz a pak byli v roli favorita trochu v křeči. My nepřijeli jen s tím to zkusit, ale vyhrát, což je možná zaskočilo. Takový byl můj pocit. Pořád ale byli až do konce ve hře a my byli v závěru šťastnější.

V Louda Auto FINAL 8 jdete na Levice jako nejlepší tým slovenské ligy, co od zápasu čekáte?
Ještě nevím. Viděl jsem, že vedou ligu, hráli Europe Cup, mají tak asi nejkvalitnější cizince ve slovenské lize, ale ještě jsme je neskautovali. Je to určitě těžší soupeř, ale není nepřekonatelný. Pojedou sem dlouhou cestu, na pražské Královce je specifické prostředí, které jim nemusí „vonět”, karty jsou tak podle mě 50 na 50 a bude to tak v každém kole FINAL 8, snad kromě zápasů Nymburka.

Na ne právě střelecké obruče na Královce by se vaši nájezdníci mohli hodit, že?
Uvidíme. Ano, koše jsou tam tvrdé, my navíc hrajeme až v osm večer, což není běžný zápasový čas, na který se musíme trochu připravit.

Jste navíc velmi blízko i k FINAL 4 v Alpe Adria Cupu, zvyšuje se napětí?
Neříkám, že je to extra prestižní, ale to měření sil se zahraničními týmy je cenné. Ve druhé skupině je Dabrowa Gornicza z hodně kvalitní polské ligy, což je super konfrontace. Rumunský Temešvár má taky plno zkušených hráčů a to je dobré porovnání.

A ještě k vám, který máta za sebou poměrně kuriózní zranění z nedávného zápasu s USK, které vás pak na několik dní vyřadilo z provozu. Jak se to celé seběhlo?
Já tam bránil Dalibora Vlka a pak přišla clona, tuším, od Marka Vyroubala, my to přebírali, když vtom Marek nějak změnil směr pohybu, v té rychlosti se prudce otočil a shodou okolností mě zasáhl loktem nebo pěstí do tváře. Já ani nevím, jak k tomu ve finále došlo, ale asi jsem si skousl tvář zevnitř. Došlo k poměrně hluboké tržné ráně v koutku a uvnitř pusy, asi dva centimetry dlouhé. Musel jsem na šití, bylo tam osm stehů a vlastně jsem nemohl ani otevřít pusu a asi týden jsem byl jen na stravě přes brčko. Nemohl jsem několik dní kvůli otřesům a možnosti potrhání stehů ani trénovat. Bylo to hodně neobvyklé zranění, ale už je to zahojené. Sice občas ještě cítím, že to je trochu oteklé, ale jsem v pohodě. A jím už taky normálně.