Reportér, co zachránil výhru Cholet i Hrubanův historický večer

Byla to situace jako ze staré dobré francouzské kriminálky. S dramatem až do posledních sekund a nečekaným zvratem na závěr. A nad tím vším čněla velká událost se zlatým českým podpisem reprezentačního kapitána. 

Pro něj i pro jeho Cholet nakonec vše dopadlo happy endem a tak si i Vojtěch Hruban po skončení spousty rozhovorů mohl doma o půlnoci konečně oddychnout a dát si jedno solidní lokální pivo na usnutí.

A taky na svůj historický počin.

Jako první basketbalista této planety, který byl dosud top skórerem dějin soutěže, se v Lize mistrů prostřílel na víc než úctyhodnou metu 1000 bodů. Tenhle úspěch byl o to sladší, že jej dosáhl při nejtěsnějším domácím vítězství nad Rigou (74-73). Při vítězství, které týmu zachránil až pozorný lokální reportér s očima na šťopkách!

Vojto, máte za sebou pořádně bláznivý zápas. Ten došel do dramatického závěru i z vašeho 16bodového vedení osm minut do konce. Co se to pak dělo?
Upřímně, pak jsme se docela rozložili. Začali jsme prohrávat osobní souboje na doskoku, přestali jsme hrát plynule v útoku, brali si těžké střely a Riga se dokázala vrátit. Ta koncovka byla od nás hodně špatná a už se nám to párkrát stalo, že v podstatě vypneme, přestaneme hrát, jako bychom měli pocit, že už je hotovo. Tohle nás zatím docela trápí, i když jsme většinu těchhle zápasů nakonec zvládli vyhrát. Může se ale stát, že nám pak budou chybět nějaké body ve skore.

Ještě v poslední půlminutě jste vedli podle tehdy platného skore o čtyři body, aby soupeř ještě stihl vyrovnat a měl i dvojkovou střelu na výhru. Tam už jste se klepali hodně?
Ta poslední střela Rigy byla něco přes vteřinu do konce, ale vlastně už ani neměla přijít, protože tam došlo k blbosti, kdy my jsme předtím, jak jsem si po zápase ověřil na videu, stihli včas odpoutat střelu před koncem limitu, míč se odrazil od desky a měl být konec čtvrté čtvrtiny, jenže rozhodčí odpískali vypršení limitu na útok, aniž to šli zkontrolovat, a ještě tam nechali asi dvě vteřiny. A kdyby pak Riga v tom zbylém čase dala poslední střelu, bylo by to ještě „veselejší”. Jinak my tam selhávali na obranném doskoku. Několikrát jsme dokázali ubránit, ale pak se to i smůlou, kdy jim metrový „air ball” (střela, která se ani nedotkne obroučky) spadl rovnou do ruky, a byly z toho šestky, načež po druhé minuté se to zase odrazilo k nim, což tak někdy v koncovkách jako naschvál bývá. Z naší strany to ale bylo hodně hodně špatné. Jinak ovšem ta situace, kdy nám špatně odpískali vypršení času, byla to nejmenší v tomhle zápase...


Povídejte.
Tu situaci večer řešili úplně všichni. Ještě za vedení asi o dvanáct bodů pro nás měla Riga šestky, a ač ani jednu nedala, stolek zapisovatelů jí z neznámého důvodu připsal jeden bod. Nikdo v celé narvané hale si toho nevšiml, tedy nikdo kromě jednoho staršího reportéra z místních novin. Nějakou dobu ale trvalo, než se dostal ke stolku a upozornil na to. Oni to začali dohledávat, ale než se to potvrdilo, byl najednou konec se skore 74-74. Samozřejmě ale zjistili, že došlo k chybě a že má mít Riga o bod míň. Takže místo prodloužení, s kterým jsme v tu chvíli všichni počítali, byl zápas ukončen.

Nebýt onoho všímavého reportéra, hrálo se tedy nastavení.
Jo, je to tak. Podle mě lavička Rigy věděla, že dostala bod navíc a možná věřili, že to nějak uhrají. Byla to absolutně šílená situace a bylo to nefér na obě strany. Předpokládám, že náš klub za stolek dostane nějakou pokutu. Lidský faktor tentokrát selhal v pořádné šíři.

A do tohoto šrumce jste pronikl i vy se svým tisícím bodem v Lize mistrů, na nějž vám stačily čtyři z vašich pěti bodů. Byl to po trefení té milníkové šestky speciální pocit pro současného kapitána národního týmu, který na konci dorostu měl pocit, že není dost dobrý pro profesionální úroveň basketbalu?
Určitě jsem za to rád, ale hlavně mě těší, že už je hotovo a je to za mnou. Tyhle věci jsou hrozně složité, všichni o tom pořád dokola mluvili, někde se to teď neustále objevovalo, už ti chybí jen čtyři body, to máš hned, dneska bude oslava, samozřejmě sociální sítě tomu taky nepomáhají a mě pak hned v prvním zápase skupiny Tenerife nenechalo ani vystřelit. Člověk se najednou dostane do takového bloku, takže jsem byl rád, že jsem to včera setřásl. A je to fajn, hezký pocit, něco, čeho si hodně vážím, i proto, kolik lidí, a jací hráči tu soutěž hrají. Je tak super, že se mi to povedlo jako prvnímu. A teď už se můžu soustředit hlavně na basket, protože dosud to bylo už takové nepříjemné a drželo mě to zpátky. Ono se to řešilo už od kvalifikace, jestli se z ní dostaneme, tak že to budu mít blízko a tak pořád dokola.

Od klubu nebo od federace FIBA vás čeká nějaká upomínka?
Nemám tušení, já jen požádal, jestli bych si mohl nechat zápasový balon, a asi si ho budu moct vyzvednout. A ten mi to bude napořád připomínat.

Byla příležitost si s týmem po zápase, nebo aspoň doma na tenhle úspěch připít?
Vzhledem k tomu, že domů jsem dorazil asi v půl dvanácté, než se ten blázinec usadil, tak nic moc. Samozřejmě mi pogratulovala manželka a ještě jsme si volali s Martinem Křížem (hráčem Nymburka), kdy jsme ten šílený večer trochu probrali. A pak jsem si dal jen jedno slušné místní pivo na spaní. Jmenuje se 1664.

Jaký má klub cíl po návratu do Ligy mistrů a jaký ve francouzské ProA?
V lize nám to jde poměrně slušně (čtvrté místo s bilancí 5-2), vyhráli jsme už čtyřikrát venku, což se povedlo jen euroligovému Monaku. Liga je extrémně vyrovnaná, takže každá výhra zvenku se hodně počítá. Chceme se pohybovat kolem čtvrtého až šestého místa, abychom měli šanci na slušnou pozici pro play-off, ale bude to ještě dlouhé. A v Lize mistrů je cílem postup ze skupiny, ať z prvního, nebo druhého místa. Pravděpodobně se nám nevyhne série o postup, ale jít dál je v našich silách.

Když jste loni odcházel do Londýna, se kterým jste hrál EuroCup, myslel jste si, že se ještě do Ligy mistrů vrátíte?
Doufal jsem. Ligu mistrů mám rád, je to super soutěž, v tuhle chvíli je lepší než EuroCup (pod křídly Euroligy) přestože herní systém by ve srovnání s EuroCupem potřeboval trochu vylepšit. Já měl při odchodu do Londýna smlouvu na rok a říkal si, že aspoň jednou si Ligu mistrů ještě zahraju, protože venku ještě pár let chci odehrát.

V pořadí střelců vás mohutně stíhá gruzínský obr Šermadini z Tenerife, bude velkou hrozbou?
Asi jo. Nejspíš to bude otázka času, než mě překoná. Nějaký malý náskok ještě mám, ale Tenerife pravděpodobně bude letos hrát víc zápasů než my a pak mě přeskočit může. Mě to letos v Lize mistrů navíc nějak extra nejde, takže to bude mít poměrně jednoduché. Zkusím se tam ale udržet.

Jakou herní i jinou změnou je francouzská liga po Londýnu?
Z Londýna do Cholet je to změna velká (usmívá se). Cholet (přes 50 tisíc) má zhruba stejně obyvatel jako dva výškové domy vedle sebe, kde jsme bydleli v Londýně. Je to malé město, ale pro naši rodinu to stylově vyhovuje, i když londýnská zkušenost byla taky fajn. V Cholet je hodně co dělat, zatím jsme spokojení. Basketbalový začátek byl super, poslední dobou se to tedy trochu pokazilo, už nehrajeme tak jako na startu, i moje role se poslední zápasy trochu zmenšila, ale věřím, že se to srovná. Zatím to tak plní očekávání.

Ve středu vás, hráčů z reprezentačního okruhu, bylo v pohárové Evropě v akci víc. Týkalo se to i Prometeye s Ondřejem Balvínem a izraelským koučem Ronenem Ginzburgem. Mluvil jste s bývalým kormidelníkem národního týmu v posledních dnech, kdy se toho v jeho zemi tolik děje?
Jen minulý týden jsem s ním mluvil asi desetkrát, protože oni měli před zápasem s Londýnem, takže jsem dělal skauting hráčů. A vedle toho jsme si i popovídali o dalších věcech. Jsme dohodnutí, že až budeme hrát odvetu v Rize, tak si skočíme na večeři. Já jsem mu samozřejmě psal, jak to všechno vypadá. Je to šílené, těžko se o tom mluví a nám se to těžko chápe. Jedině můžeme vyjádřit soustrast a podporu.


Foto: Basketball Champions League