Průkopník v bundeslize bydlí v posilovně a svolává krajany

Španělský trenér týmu Jesus Ramirez jej neoslovuje jménem, stejně jako spoluhráče Ondřeje Sehnala. Říká jim oběma „Czechs”. A chce co nejvíc vytěžit z jejich spolupráce. Je to stále nezvyk mít hned dva tuzemce v tak důležitých rolích v týmu bojujícím o play-off v soutěži, jakou je easycredit BBL.

Bundesligový průkopník Martin Peterka už ale spřádá plány na další české posílení, jako by mu nestačilo, že v kabině Braunschweigu sedí i skrytý Čechoslovák a týmový top skórer David Krämer. Skrytý proto, že i jako syn Čecha a Slovenky má německý pas a reprezentuje Německo. Taky je ale dost dobře možné, že jeden z aktuálně už velmi důležitých členů národního týmu v létě změní adresu, byť u Lvů z Brunšvíku je nyní velmi spokojen, a to i přesto, že už hodně dlouho v zápase nepoznal volnou trojku.   

Martine, při vašem individuálním vzestupu se nejde nezeptat, co se od léta zlepšilo za nového kouče Ramireze?
Má jiný přístup k hráčům i jiná cvičení na tréninku. Z mého pohledu hraje roli, že mi dává důvěru a to je fajn. Má o hodně propracovanější obranu, než jsme měli loni, ve stylu španělské ACB. A je vidět, že i další španělští trenéři, kterých je v lize víc, to hrají podobně.

A taky máte skoro každý den povinnou posilovnu.
To je pravda. Když hrajeme jednou za týden, máme snad každý den před tréninkem s kondičákem dvacet třicet minut posilovnu a někdy to je až moc. Je to jakoby kontraproduktivní. Míváme to před herním tréninkem, kde jdeme 5 na 5, a když předtím zvedáme váhy do maxima, je to pak těžší. Třeba na benči jdeme jednoručky s 27 nebo 35 kily, a to už je docela dost. Mně se po tom tedy trénuje blbě.

Přibral jste za dobu v Německu nějakou hmotu?
Možná jen trochu. V minulé sezoně jsem měl mezi 108 a půl až 112 kily a to si, myslím, udržuju i teď.

Co ještě je v bundesligové přípravě jiné?
Nejen letní příprava, ale celkově všechny tréninky jsou těžší, s větší intenzitou, daleko víc se od trenéra žádá soustředění. Když chodíme hodně akce 5 na 0 a uděláme jakoukoli chybu, tak je trenér vzteky bez sebe, protože bez obrany bychom chyby dělat neměli. Tréninky jsou i o něco delší, kolem dvou hodin každý den, někdy i delší a někdy i dva za den - třeba ráno máme střelbu 75 minut a odpoledne dvě hodiny herní trénink nebo různé drily. Tenhle trenér je hodně specifický v tom, že míň hrajeme 5 na 5 a víc děláme 5 na 0 a ty drily.

Když jste byl dokonce členem TOP 10 skórerů soutěže, kolik lidí kolem sebe jste tím překvapil?
Asi to bylo hodně nečekané. Ten start sezony jsem měl dobrý, ale pak se to o něco snížilo, týmy si na mě začaly dávat pozor. V lize je celkově těžké se prosadit. Jestli jsem teď na průměru 12,5 bodu, tak jsem za to rád. Je vidět, že jsem udělal od minulé sezony pokrok a hlavně hraju víc a trenér mi víc důvěřuje, což je pro mě hlavní.

Spoluhráč Ondřej Sehnal se už v listopadu divil, že vás soupeři na trojce nebrání těsněji. Už brání?
Už si nepamatuju, kdy jsem měl naposledy volnou střelu, pořád u mě někdo je, dokonce místo aby obránci stáli tak, aby mohli vypomáhat, tak jen stojí u mě. My se tak s trenérem snažíme najít jiné střelecké situace, abych se prosadil jinak. Trojky samozřejmě střílím dál, ale musím si brát pořád těžší. Nebo když jsem měl dřív vteřinu a půl volno, tak teď je to jen půlvteřina. A vím, že lepší pozici už mít nebudu. Máme i různé akce, kdy si vybíhám na střelu za clonami, ale i tak je málokdy volná. Ještě jsem nedosáhl virtuozity Michala Mareše, který oběhá před střelou čtyři kolečka v jednom útoku, ale pomalu se tam dostávám.

Závisí vaše nástřely v zápasech hodně na tom, zda vám padají právě trojky, a zda se k nim vůbec dostanete?
Určitě, ale nejen na tom. Snažím se i víc najíždět, protože po naznačení na mě hodně lidí skáče. A dost bodů závisí i na spolupráci s rozehrávači. Já si nevezmu míč na půlce, abych hrál jeden na jednoho, ale potřebuju být nalezen v potřebné pozici. Takže to hodně záleží na Ondrovi.

A zpod koše je to hodně složité?
To je, protože jsou tam hodně siloví hráči.

Podle kolegy Sehnala prý v létě nejspíš v týmu nezůstanete - jako nejlepší distanční střelec mezi podkošovými hráči ligy. Co je na tom pravdy?
Tak zaprvé si všechny pivoty v lize nevybavuju, jistě by to ale bylo hezké. Je pravda, že mám smlouvu jen do konce sezony, ale nevím, jak to dopadne. Na druhé straně to v klubu znám, podmínky tam jsou super, a kdybychom se dohodli, neměl bych problém tam zůstat. A jestli už někdo brousí okolo? Možná jo, tedy doufám, že brousí (usmívá se), ale o ničem nevím, tak snad se to včas dozvím.

Ondřej Sehnal už byl dokonce třetím asistentem soutěže, máte tedy tak dobré střelce?
Jo, asistencí má hodně a je to trochu dané i naším herním stylem. My máme dva rozehrávače, kdy ten druhý je Američan, a má víc střílet, po Ondrovi trenér naopak chce víc tvořit. Já s tím úplně nesouhlasím, protože i Ondrovi by se mělo ve skórování věřit. On ale dobře hledá ostatní hráče a daří se mu to, my pár střelců máme a zatím to funguje. Je super mít tak vysoko postaveného asistenta.

Už se o vás dvou víc mluví?
Možná jo, už si na nás soupeři dávají víc pozor a i trenér po nás chce užší spolupráci, protože se víc známe. Už nás ani neoslovuje Martine a Ondro, ale říká nám „Czechs”. Konec konců jsme spolu i na pokoji, vlastně jsme spolu furt (smích).

Jak reálně vidíte ligové play-off?
Ještě je do konce docela dost zápasů, celkem 13. A ta šance pořád existuje. Bohužel jsme prohráli strašně moc utkání, která jsme měli vyhrát. Ztratili jsme už čtyři prodloužení. Vyhrát půlku toho, co jsme mohli, jsme v play-off úplně v klidu. Musíme teď vyhrávat i zápasy, kde se to nebude tolik čekat, jako naposledy v Ulmu.

V týmu máte spoluhráče Davida Krämera, jehož otec je Čech a hrával ještě československou ligu, mimochodem i proti vašemu otci. Už jste to probírali?
Jasně. On mluví perfektně slovensky, takže jsme vytvořili česko-slovenskou enklávu. David má totiž i slovenskou mámu. Kdysi se přestěhovali do Rakouska a pak se posunuli do Německa a on má teď německý pas a hraje za německý nároďák. Řešíme spolu i český basket.

Udělaly poslední úspěchy národního týmu i v bundeslize českému basketbalu větší jméno, když jste tam nyní už tři, což by bylo ještě nedávno nevídané? V posledních letech se bundesligou mihl jen Luboš Bartoň v Braunschweigu a jednu sezonu Lukáš Palyza v Bayreuthu.
To já jsem nám tam loni udělal jméno (směje se). Myslím, že je škoda, že tam nemáme víc hráčů, protože je to hodně kvalitní liga. A bylo by jen dobře, kdyby nás bylo víc. Podmínky k basketu, zázemí, haly, divácká kulisa je tam lepší, teď je trenérem Bambergu Oren Amiel, který si tam vzal i Tomáše Kyzlinka. A Ondru u nás sledovali delší dobu, takže když se mě na něj loni zeptali, jen jsem ho doporučil. Doufám, že po tom roce jsou s ním v klubu spokojení a už jen vtipkujeme, že by na příští sezonu mohli přivést dalšího Čecha.

Pokud by se v září národní tým probojoval na EuroBasketu do berlínského play-off, možná by si pozorné oči bundesligových manažerů mohli někoho při dobrých výkonech vyhlédnout...
Určitě a bylo by to jenom fajn.

Těsně před aktuálním reprezentačním oknem jste měli na programu FINAL 4 domácího poháru. Do finále vás ale nepustil Crailsheim, byla to velká škoda?
To byla, ale Crailsheim není špatný tým a ani v tomhle zápase jsme nebyli favority. Šanci jsme ale cítili, i u nich jsme v lize prohráli až po prodloužení. Tady ale byli o trochu lepší.

Kde se FINAL 4 odehrávalo?
V berlínské aréně, jen se na rozdíl od Českého poháru nehrálo o třetí místo.

Díky poháru i lize budete mít tenhle stánek, kde v září vyvrcholí EuroBasket, už docela osahaný.
Je to opravdu krásná hala, podle mě jedna z nejhezčích v Německu. Má super zázemí. Pokud jde o koše, tak minulou sezonu se mi tam střílelo možná o něco líp, letos už tolik ne, ale myslím, že to bude dobré.

Účast ve FINAL 4 se v klubu hodnotila vysoko?
Bralo se to jako velký úspěch, ale asi všichni v klubu cítili, že jsme mohli jít až do finále. Tím, že to bylo po deseti jedenácti letech, byla už účast obrovským úspěchem. V Německu je poháru hodně prestižní. Poslední roky si to, tuším, rozdělovaly hlavně Alba Berlín a Bayern. A dřív to byl Bamberg.

Kolik diváků smělo do patnáctitisícové arény přijít?
Povolili čtyři tisíce a každý klub měl vymezený svůj sektor za košem. Od nás i z Crailsheimu tam přijela spousta lidí a atmosféra byla super. Ty povolené kapacity se postupně zvedají, ale záleží to na každém regionu. Někde ještě nedávno nebyli diváci vůbec, třeba u nás smělo být na posledních zápasech 500, ale v takovém Chemnitzu jsem viděl plnou halu. My jsme ještě na začátku sezony mohli mít dva tisíce lidí a to byla atmosféra fakt pěkná. Braunschweig na tom byl po většinu pandemie ze všech regionů jako jeden z nejlepších, ale i tak ty kapacity byly omezené hodně.

Kolik zápasů jste v sezoně už museli odkládat?
Myslím, že tři, ale vždycky kvůli soupeřům.

Zaskočme ještě do národního týmu. Dnes se reprezentace vrací po dvou letech do Pardubic, kam konečně může přijít i větší divácká kulisa, až 4500 fanoušků. Jak se na svou domácí půdu, kde vás konečně naživo uvidí i táta (kouč Královských sokolů), kterému covid už vícekrát znemožnil výjezd do Braunschweigu, těšíte?
Doufám, že aspoň čtyři tisíce dorazí. My tolik teď měli na Německém poháru a byla to dobrá atmosféra. Já navíc nastoupím ve svém rodném městě a jsem rád, že rodina bude u toho.