Pořád nejvíc bolí ta první. Kouzelnické střely? Tak to přijde jen vám

Jako obvykle dělal, co mohl, aby své Pandy dotlačil k výhře. A i přes permanentní nymburský val před sebou nasázel ve čtvrtém duelu finále na domácí půdě 29 ze 78 bodů svého týmu.

Na rozdíl od třetího utkání s 22 body a 11 asistencemi ale tentokrát ve druhé produkční položce skončil na nule, když spoluhráči z jeho pasů nevytěžili ani jednu úspěšnou střelu, nebo se k přihrávkám ani nedostal. I o drtivé nymburské obraně za stavu 1-3 promluvil ústecký lídr Ty Nichols bezprostředně po čtvrtém utkání, v němž strávil přes 34 minut s jediným ztraceným míčem.

Tyi, bolí třetí porážka v sérii zatím nejvíc?
Ne, pořád je to ta z prvního zápasu. Vyhrát ho, bylo by to pak jiné. Byl by tam jiný náboj v zápasech u nás, pokud bysme přivezli stav 1-1. Takový je ale basket, někdy ty rozhodující střely dáte a jindy je minete.

Co vám ve čtvrtém zápase přestalo fungovat po rychlém vedení o deset?
Trochu jsme uhnuli ze hry, která nám to vedení získala. Začali jsme hrát individuálněji, což nebylo třeba. Celkově jsme ale odehráli dobrý zápas, bojovali jsme. Samozřejmě tyhle druhé zápasy ve dvou dnech jsou náročné proti komukoli a soupeř měl na konci víc energie a dokázal to dotáhnout k výhře.


Tohle je u vás zásadní téma. Když to nejde tak dobře, začnete hrát individuálněji, zejména vy s Lambem Autreym. Je to tedy hlavně na vás dvou nehrát tolik na sebe?
Náš tým je na tomhle dost postavený, je to dané tou individuální kvalitou, máme tu pět Američanů a chceme z toho těžit. Já a Lamb se snažíme tvořit pro naše střelce, bohužel pro nás jim to v tomhle zápase nepadalo, soupeřům naopak ano a vyhráli.

Potřebujete zejména vy s Autreym v těchto zápasech trefovat všechny ty kouzelnické střely, abyste mohli být úspěšní a hráli s favoritem vyrovnaná utkání?
Kouzelnickými střelami bych to nenazval, s Lambem máme odstřílených takových pokusů v tréninku nekonečně moc, jsou to pro nás normální střely. Kdyby nebyly, ve finále bych si je nebral. (usměje se) Jsme v hale každý den a nejspíš půjdeme střílet i teď po zápase. Všechna ta nezvyklá a na pohled podivná zakončení trénujeme. Pro vás to tak může vypadat zázračně, ale pro nás to jsou běžné trojky.

Bylo šest nymburských trojek z rukou pěti různých střelců ve třetí čtvrtině tím, co udělalo v zápase klíčový rozdíl?
Tohle byla rozhodně rozdílová fáze zápasu. Do druhé půlky přišli hosté s větší energií než my. My se začali zvedat až později ve třetí čtvrtině a na začátku čtvrté. Nymburk je ale výborně koučovaný a někdy už je na tohle pozvednutí pozdě. A nám už pak v poslední čtvrtině došla šťáva. Já osobně se nikdy necítím unavený, hrál bych klidně dva zápasy hned za sebou. Jako tým jsme tam už ale neměli nohy a na konci jsme nedávali střely, které bysme normálně proměňovali.

Na pohled opravdu unaveně nepůsobíte ani v koncovce, nicméně jak náročné je, když na vás Nymburk celý zápas vrhá zdvojení, přebírání a výpomoci, abyste musel míč odkládat dál?
Jo, je to složité, ale jako zkušený hráč se tomu musím v zápase přizpůsobovat za pochodu, zkoušet jiné věci. Nechci se pak do střel nutit a při zdvojeních se snažím nacházet otevřené spoluhráče. My musíme hledat, jak z těchto situací vybruslit. Nymburk to dělá dobře, střídá na mě různé obrany a za to si tým i jeho kouč zaslouží uznání.

V prvním i druhém domácím zápase finále za 78 let klubových dějin vás přišly podpořit pokaždé dvě tisícovky řádně hlučných fanoušků, jak jste si atmosféru užil?
Bylo to úžasné! Fanoušci přišli ve velkém počtu, byli znát a tyhle poslední dva zápasy byly výjimečně parádní. Nemůžu jim být dost vděčný, pořád nám věří, a i když jsme teď 1-3 dole, tak pokud vyhrajeme v Nymburce, budeme mít šanci se ještě jednou vrátit domů a hrát znovu před dvěma tisíci lidí. Nepotřebujeme teď žádnou extra motivaci, už jsme si dokázali, že v Nymburce jsme schopní vyhrát, takže půjde o to předvést, co jsme si nachystali, a doufejme, že se domů ještě vrátíme.

Co tedy ještě půjde vylepšit do páté bitvy?
V těchto dlouhých sériích toho už během pár dní moc změnit nemůžete. Jen odstraňovat dílčí chyby a pozměnit pár detailů. Plán na Nymburk máme jasně daný a jen se ho musíme neustále držet. A dát do toho víc úsilí a energie. Jsem si jistý, že budeme schopní v Nymburce uspět.  

A pokud jde o srovnání se semifinále s Děčínem, ve čtvrtém zápase už došlo i na trochu větší emoce, na hřišti i v hledišti, ale jak je to mezi vámi hráči celkově? Je vůbec z nymburského týmu s kým mluvit a verbálně se hecovat?
Tohle je určitě jiné než v semifinálovém derby. Tam se bude mluvit vždycky. Nymburský tým mi přijde poměrně klidný a tichý a aspoň já toho moc neslyším. Čeští kluci se navzájem znají, takže tam nic moc neprobíhá a není to tak ani blízko trashtalku ze semifinále. To s Děčínem byla nejlepší atmosféra, jakou jsem tu poznal, tam to jelo ve velkém.