Často stál jako sám voják v poli proti celému francouzskému regimentu. Velkou část svých zakončení si musel připravit sám. Jako opět falešný rozehrávač byl nucen se spoustakrát uvolňovat proti nabušeným mikrorobotům, na něž ať jste zkusili jakoukoli fintu, pořád stáli před vámi.
Tomáš Kyzlink však v těchto soubojích velkolepě obstál - možná motivován i přítomností řady protivníků z francouzské ligy -, a po zejména posledním roce potvrdil, že ze své kdysi minimalistické reprezentační role vyrostl do role opory a třeba v případě předposledního utkání světové kvalifikace už i do role jasného lídra. 23 body a 5 asistencemi se podílel na více než polovině z 59 českých bodů, za 35 minut ztratil pouhý jeden míč, získal i 5 doskoků a 5 faulů a energii neztrácel ani v poslední čtvrtině.
Tomáši, jaký to byl pro vás zápas, v němž už týmu nešlo o postup, přesto jste dlouho - a výrazně déle než v prvním souboji v Paříži -, bojovali o velice cenný skalp? Má to pro nás trošičku hořkou pachuť. Zasloužili jsme si, aby ten výsledek byl daleko lepší. Ne o 13 bodů. Po tři čtvrtiny jsme hráli skvělý zápas, kdy jsme Francouze nepouštěli do jejich hry. Dokázali jsme krýt jejich nejlepšího hráče, který hlavně ze začátku měl problém se prosadit. Nicméně potom ukázal, proč je považován za jednoho z nejlepších hráčů na světě a příští jedničku draftu. Dostal Francouze do plynulejšího útoku a pak bylo velmi těžké je zastavit. Po poločase pak přišly přesně ty výpadky, na které jsme se zaměřili v přípravě. My jsme poté v útoku polevili v koncentraci, možná tam byla i menší únava, nebyli jsme schopní si vytvářet ty šance, které jsme měli v prvním poločase, a to rozhodlo. A vedle toho i doskok, kdy Francouzi měli 48 míčů, z toho 14 v útoku.
I v první čtvrtině v Paříži jste loni soupeři nasypali shodných 27 bodů a vyhráli poločas, aby pak soupeř zápas zlomil. Proběhlo vám to během utkání hlavou? Neuvažoval jsme o tom tímhle způsobem, ale proběhalo mi hlavou, že to bylo velmi podobné, jak jsme fyzicky úplně odpadli ve druhém poločase. Přijde mi, že ve chvíli, kdy nemáte tu kondici, tak je hrozně těžké vytvářet si nějaké výhody v útoku. Když oni zvýší obranný presink, tak se hra stane taková statická a to se projeví i na sebevědomí hráčů. A samozřejmě Francouze na 60 bodech neudržíte. V tomhle byl průběh velmi podobný s tím minulým zápasem.
V čem byla tentokát větší šance než loni v srpnu? Určitě byla větší šance, protože ten první zápas jsme prohráli asi o 30 bodů, ale je potřeba v momentech, kdy je tým dole, se chytnout něčím jednoduchým. Útočným doskokem, agresivním nájezdem, postupně si budovat sebevědomí. Dostat se do útoku, v obraně nedělat banální chyby. S tím souvisí, že jsme pořád mladý tým a dochází k nějaké generační obměně, která sebou nese nějaký dočasný výkonnostní propad.
Mrzí tahle porážka hodně? Každý, kdo hraje tenhle sport, tak chce určitě soutěžit, vyhrávat. Každá porážka mrzí, zvlášť když jsme ještě byli blízko, abychom udělali velké překvapení.
Vy se při stávající sestavě musíte hodně tlačit i do rozehrávky, že? Ta role je samozřejmě odlišná než na klubové scéně, ale tím, jak se ty zápasy kupí, a na té pozici se objevuju častěji, tak si zvykám. Ale přiznám se, že to není úplně můj styl hry, abych vyvážel balon a organizoval hru. Ale jak hráč dospívá a je v tom pozdnějším věku, tak i to čtení hry se zlepšuje. A může se pouštět do věcí, které třeba před pěti lety nemohl.
Tahákem zápasu se stala očekávaná jednička letošního draftu NBA Victor Wembanyama, jak se proti němu hraje? Na to, jak ho ubránit, není recept, ten hráč se může ubránit jedině sám, což se v podstatě stalo v první čtvrtině. Ano, vytvořili jsme na něj určitý tlak, ale bylo vidět, že měl takový laxnější přístup a nehrál úplně naplno. Pak ale ty střely, co vystřelil ve druhém poločase, tam se míč nedotkl ani obroučky, jen prosvištěl síťkou. Pokud máte hráče s 220 centimetry, který odskakuje na pick-and-rollu za trojkový oblouk a je schopen takto střílet, tak je strašně těžké ho bránit.
Pokud ještě nabere nějaké svaly, kde by se jeho vývoj mohl zastavit? Já mu hlavně přeju, aby byl zdravý, protože to bude klíčový aspekt. NBA je ohromně fyzická, cestuje se a je spousta zápasů. Francouzi s ním udělali velmi inteligentní tah, že ho nenechali hrát Euroligu, aby nepřetěžovali jeho tělo. Hraje jednou týdně a snaží se s ním pracovat na zpevnění těla, než začne zvedat nějaké těžší váhy. Když bude zdravý, tak ten limit... Abych zase neřekl něco do titulků, že by mohl být lepší než LeBron James... Má předpoklady na to být nejlepším hráčem, co tady kdy po basketbalových palubovkách běhal. Když se podíváte na kombinaci výšky, schopností, citu pro hru, koordinaci, tak si myslím, že tím nedisponuje ani Kevin Durant. Nemá takové předpoklady jako Victor.
Měli jste i vy problém hlavně s jeho rozpětím paží? Bylo to vidět hlavně ve hře jeden na jednoho. Jsme zvyklí, když máte pět vteřin do konce útoku, že třeba najedete, vystřelíte, nebo vytvoříte nějakou pozici. Tady v podstatě to bylo odkázané na to, aby vás zblokoval. I když vytvoříte nějaký distanc mezi obráncem a útočníkem, on je natolik dlouhý, že je schopen tu střelu stejně zblokovat, což potvrdilo jeho šest bloků. Je ohromně těžké proti takovému hráči útočit.
U vás na něm začal o 20 centimetrů menší Martin Kříž, jaký byl defenzivní plán? Tak ve chvíli, kdy Victor postaví clonu, tak buď dojde k přebrání, a tím vytvoříte výškovou nevýhodu, tudíž on zběhne pod koš a tam pak ho musíte zdvojit. A on je natolik inteligentní, že z toho dokáže ty příhry distribuovat. Když nepřeberete, tak vám odstoupí na trojku a vystřelí. Upřímně, já jsem se nikdy s takovým hráčem nesetkal a nevím, jak se brání. Na to není odpověď.
A bude to asi každým rokem horší... Až nabere svalovou hmotu, získá zkušenosti, tak ani obloha není limitem, ale vesmír v případě takového hráče. A já jsem za to vděčný, že jsem měl možnost konfrontace s hráčem, který tady ještě v historii nebyl.
Vy hrajete za Limoges a máte nyní vše z první ruky - jaký je kolem něj ve Francii šrumec? Samozřejmě ohromný. On je v 19 letech nejlepším střelcem i doskakovačem ligy, taky nejužitečnějším hráčem a ty jeho výkony jsou famózní. To je důvod, proč se jeho tým Metropolitans nachází na druhé příčce ve francouzské lize. Ten hype je ohromný a je právem. Měl jsem možnost se o něm bavit i s mým spoluhráčem Nicolasem Langem a ten mi řekl, že je na něm obdivuhodné i to, jak je mentálně vyspělý ve smyslu prezentace mimo hřiště. Není to rozhodně člověk, který by chodil po nějakých barech, nebo mu to nějak příliš stouplo do hlavy, ale je koncentrovaný na své cíle a na to, co chce dosáhnout. Klobouk dolů.
Bylo pro vás těžké zápas táhnout bodově skoro sám? Já neskrývám to, že se mi hraje v reprezentaci a pod vedením pana Ginzburga dobře. Nemyslím si, že by to bylo úplně těžké. Kdyby se třeba víc dařilo Vojtovi Hrubanovi, a padlo mu tam pár trojek, tak by to mohlo mít úplně jiný průběh. Ale takhle to je v reprezentaci vždycky, někomu se daří, někdo má lepší další zápas. Prostě to takhle vyplynulo. Já jsem se cítil fajn fyzicky, ale bohužel jsme to nedokázali dotáhnout do vítězného konce.
Mohl jste fyzicky až do konce? Byly chvilky, kdy jsem lapal po dechu, ale tím, že se ta hra trošku rozkouskovala, pár timeoutů, nějaké střídání, šestky, tak hráč si vždycky odpočine a může nabrat energii.
Jako jednomu z mála se vám díky rychlosti střelby dařilo vyhýbat francouzským blokům, dokonce jste úspěšně najel až do koše i přes Wembanyamu. V čem tkví tohle kouzlo? Měl jsem jen štěstí. A na konci prvního poločasu, pět vteřin do konce, si myslím, že jsem ten blok dostal. A pokud jde o rychlost střelby, je na tom třeba pracovat a každá střela musí být v maximálním tempu a rytmu. Já nikdy nebyl považován za nějakého procentuálně vysoce úspěšného střelce, takže je na tom třeba pracovat. A třeba Ríša Bálint má potenciál být taky vynikajícím střelcem. A ještě k těm nájezdům, tam je cílem, abych se dostal co nejrychleji k desce a tím pádem nemá ten hráč čas mě zblokovat, stejně jsem ale, tuším, dva bloky dostal.
Jaký bude poslední zápas v Černé Hoře, která k jistotě postupu musí vyhrát? Bude to další fyzicky ohromně náročný zápas. Myslím si, že Černohorci nám nedají nic zadarmo, ale bude to další zkušenost pro to jádro, které se snažíme teď tvořit v nároďáku, a které by mělo participovat ať už v předkvalifikaci na olympiádu a pak na EuroBasketu 2025, takže pojďme do toho naplno a využijme toho, že máme možnost se postavit dobrým týmům.
Tento web používá na poskytovaní služeb, personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací