Aplaudující Trojan a Czudek v hlavní roli

Mistr hereckého řemesla a přeborník v získávání Českých lvů Ivan Trojan jen zřídkakdy není hlavní hvězdou na scéně. A jen o málo častější jsou případy, kdy dokonce usedá do hlediště, aby tleskal jiným. Těmihle výjimkami se stávají zápasy fotbalistů pražských Bohemians a pak také reprezentace podkošových lvů.

A potom jsou ještě speciálnější akce. To když charismatický herec zavítá na utkání basketbalistů Opavy, s nimiž si už také zatrénoval v rámci letní přípravy. Do konce listopadu na zápasech národního týmu a nadále i v utkáních Slezanů byl či stále je hlavním důvodem jeho přítomnosti dobrý kamarád Petr Czudek, který na opavské lavičce zastává jasnou hlavní roli. A za dramaturgii, scénář i režii titulového duelu Louda Auto FINAL 4 by si v neděli od Trojana možná i zasloužil předání jednoho Českého lva.

Ač hvězda Dejvického divadla při finálovém utkání dlouho poměrně nenápadně seděla v horní řadě hlediště lounské sportovní haly, při vrcholícím dramatu druhé půle se už ani Trojan neudržel a povstával při velkých střelách Slezanů k mohutnému potlesku. A hned jak zápas skončil, sestoupil bývalý basketbalový rozehrávač, který zazářil i při rozlučce s kariérou Luboše Bartoně a Jiřího Welsche, k hrací ploše, aby osobně pogratuloval parťákovi, jenž sestrojil jedno z top představení své trenérské kariéry.

„Je těžké teď popsat ty pocity, protože už jsem říkal, že bychom už rádi něco vyhráli. A jsem hrozně šťastný za to, že tahle parta mohla zvednout nad hlavu pohár,” pochvaloval si těsně po vítězném finále Petr Czudek, který se své první trenérské trofeje dočkal v rovných padesáti. A také jen pár týdnů poté, co se vylízal z nemalých zdravotních těžkostí. Streptokok, který jej napadl po Novém roce, mu dal řádně zabrat a ani dnes mu stále není do skoku. Proto i nedělní triumf byl velikou náplastí na přestáté potíže.

A v tuhle chvíli už také platí, že Czudkovi s Opavou chybí do kompletní sbírky jen trenérský titul v lize, neboť jako hráč s ní získal zlato v Českém poháru i v NBL. „No jo, ale my jsme na tom v době, kdy jsem vyhrával jako hráč, byli podobně jako Nymburk teď a brali jsme pohár jako samozřejmost. Zase to ale nechci shazovat. Pravda nicméně je, že vyhrát teď i ligu už bude hodně těžké,” srovnává kouč.

V minulosti už několikrát řekl, že Nymburk se dá jednou za čas porazit, ale musí se sejít úplně všechno. Před týdnem v lize se Opavanům na domácí půdě sešel jen první poločas (55-42), ale v tom druhém je Polabané přejeli a skore obrátili. V Lounech už ale tým i v oslabení bez Gniadka a Dragouna vydržel ve vedení i celou druhou půli.

„Velký respekt Nymburku, protože to je výborná organizace. Jsem rád, že se na Český pohár naplno soustředil a nemá za sebou žádnou evropskou soutěž, protože o to je to pro nás cennější,” vyzdvihl Czudek.

A cennost triumfu po něj vzrostla i při vědomí oslabení vlastního týmu. „Rosťa Dragoun nám chyběl a chyběl by nám každý takový hráč. A Martin Gniadek má na FINAL 4 smůlu, protože vždycky chytne nějakou střevní virózu. Už před dvěma lety v Plzni to dopadlo stejně, až už jsme si z toho dělali srandu,” zlehčí trochu lodivod zásadní podkošovou absenci.

S nejcennější medailí na krku se mu také ulevilo, že jeho éra u týmu neskončí bez zlatého razidla, protože už před zápasem naznačil, že při postupném stárnutí sestavy se okno příležitostí začíná přivírat. „Je to tak, blíží se určitá obměna týmu, což je ale normální. Ještě by bývalo bylo lepší vyhrát pohár před domácím publikem, před naší plnou halou. Teď už jen doufám, že se ještě dáme dohromady, protože máme hodně zdravotních problémů, a v play-off nás bude zdobit to, co vždycky.”

Ve finálové bitvě si byl Czudek definitivně jistý vítězstvím až po posledním klaksonu, protože už vícekrát se stejným soupeřem zažil kontra obrat na poslední chvíli. „My jsme měli dobrý nástup, zafungoval nám box-and-one (čtyři hráči v zóně ve tvaru čtverce a pátý nahánějící nymburského top skórera Hardinga - pozn.) a rozhodili jsme pohodu Nymburka. Bylo ale jasné, že ve druhém poločase bude stahovat. Naštěstí jsme v závěru doskočili pár míčů a dali nějaké trojky. Byla tam z naší strany jen horší třetí čtvrtka, byly tam volné otevřené trojky, které jsme nedali, ale to už bychom chtěli moc,” uznává.

A samozřejmě nemůže zapomenout ani na hlavního hrdinu finále i celého FINAL 4 Radima Klečku, který se v pravý čas vykřesal z potíží s tříslem. „Radim je, jak už jsem říkal, reprezentant Mety Hrabyně, rehabilitačního ústavu. Vždycky přijede skoro na invalidním vozíku a pak podá takový super výkon. Klobouk dolů, stal se zaslouženě a s přehledem MVP turnaje,” ocenil kouč svého zraněními stíhaného guarda.