2500 píšťalek i hořké probuzení po osobní sekvenci sezony

V ostře sledovaném pohárovém čtvrtfinále o federální FINAL 8 byl v centru dění. 

Ve vedlejší roli se stal aktérem nejžhavější situace utkání a v „hlavnej úlohe” pak vedl domácí Opavu za obratem ve druhém poločase, aby se dočkal svého prvního dvojciferného výkonu od 19. listopadu v soubojích s protivníky z elitní úrovně, když 11 bodů obalil jako důležitý playmaker i šesti asistencemi.

Nakonec ale guard Radek Farský musel skousnout hořkou porážku 80-88 s Nymburkem a vyřazení jak z Českého poháru, tak z šance poprat se o titul v Louda Auto FINAL 8 Česko-slovenského poháru. Všechny možné okolnosti dramatu na scéně před dvěma a půl tisíci fanoušků popíše v následujícím interview i s několika osobními odbočkami.

Radku, jak chmurné bylo vaše pondělní probouzení s vědomím, že šance na hned dvě trofeje zmizela během jediného zápasu?
No, nic moc, byl to jeden z našich vrcholů sezony, chtěli jsme postoupit a hrát zase o vítězství v Českém poháru, který tým vyhrál před dvěma lety, i o titul v Česko-slovenském poháru. Loni se nám v době rozhodujících pohárových utkání moc nedařilo, ale letos jsme byli v jinačím postavení a je to pro nás velmi hořká prohra. Bohužel, je to sport... Jsme i trochu naštvaní z losu. Bavili jsme se o tom před zápasem i s kluky z Nymburka, že je tohle hodně nešťastné ze strany federace, že to takhle bylo nalosované. Tenhle zápas měl být finále a byl by to svátek, ale bohužel. Stejně bysme museli Nymburk jednou porazit (ke triumfu v soutěži).

Co si ze čtvrtfinálového duelu nejvíc vyčítáte?
To, že jsme soupeři dovolili tolik doskoků (26-39). Měli jsme daleko lépe pracovat na útočném doskoku a zároveň eliminovat útočný doskok Nymburka. To byla alfa a omega zápasu, Nymburk měl spoustu bodů z druhých šancí (15), my ne (7) a to byl velký rozdíl. Neříkám, že jsme na doskoku nebojovali, ale Nymburk na tohle, na tu černou práci, má jasně nastavené hráče jako Mathona nebo Kříže a naši pivoti to měli opravdu těžké. My jako guardi a křídla jsme se k nim dost nepřidali.

Jeden by čekal, že když Nymburk už na začátku druhé čtvrtiny přijde o prvního rozehrávače Gordona (kvůli vyloučení), a druhý Sehnal hraje polonemocný, tak se síly při absenci vašeho lídra Šiřiny minimálně vyrovnají, ale vy jste se ve třetí čtvrtině propadli na minus 17 bodů. Co tam vzniklo za problém?
My do druhé půlky vystoupili trochu laxně. Taky jsme byli otřesení z toho, co se stalo „Zelovi” (vážné zranění v obličeji forwarda Zbránka). Když jsem ho viděl, jak vypadá, bylo mi ho extrémně líto, hrozně nepříjemné. Soucítil jsem s ním, už dvakrát měl v téhle sezoně zlomeninu a teď třetí. Musí to být strašné a pro nás to byla obrovská psychická rána. A ještě bych chtěl dodat, že my jsme se celý týden taky potýkali s nemocemi. Půlka kluků ze základní pětky byla nemocná, já minulý týden taky, takže to bylo na všech stranách. Nebyl to tedy rozhodující faktor, že by to odstoupením Gordona bylo pro nás lehčí.

Jak vůbec Filip Zbránek dopadl?
Nemám přesné informace. Byl na rentgenu, má v obličeji nějaké zlomeniny, ale podrobnosti nevím.

Emoce se v utkání zvedly až po situaci s nájezdem Gordona, jehož loket kontaktoval tvář Zbránka, nebo to bublalo už dřív?
Zápasy s Nymburkem jsou o emocích vždycky, je to vidět i na základnách fanoušků, nikdo si nic neodpustí. My to v zásadě brali jako finále, jsme první týmy v tabulce a šlo o postup do FINAL 8. Emoce tam byly od začátku, rozhodčí nechali hru volnější, bylo to velmi tvrdé a takové jsou zápasy s Nymburkem vždycky.

Při zhlédnutí v reálné rychlosti skoro nejde postřehnout, k čemu došlo. Vy jste na hřišti měli jasno hned?
Já od toho byl asi deset centimetrů a nevšiml jsem si toho. Jak Gordon najížděl, já na něm byl nalepený, snažil se ho bránit a pak už si jen pamatuju, že ztratil balon, já ji koupil v tom nájezdu loktem taky a viděl jsem na zemi „Zela”. V tu chvíli jsem absolutně nevnímal, že „Zelo” dostal. Když jsem to viděl zpětně na videu, nepřijde mi to jako úmyslné, to si nemyslím. Basket je tvrdá hra a občas se takové věci dějou. Je jen zarážející, že čtyři dny zpátky se to stejnému hráči stalo proti Zaragoze. Ta hra lokty u něj asi bude častější, nicméně to je i na protihráčích, že si na to musí dát pozor.

Když takhle vypjatě vypadá zápas uprostřed sezony, byť samozřejmě velmi důležitý, čeho se nadějeme v případné další sérii play-off?
Přiznám se, že nevím. Přijde třeba dva a půl tisíce lidí s píšťalkami a budou na Gordona pískat, ale já bych se do takových spekulací nechtěl pouštět. Když si jen vzpomenu, co jsem zažíval jako soupeř v Opavě já, když jsem jenom trošku zajel do Kuby Šiřiny, a celá hala na mě řvala. Tohle je ještě o úroveň výš a určitě bučení a hukot bude po celý další zápas. Třeba ale do té doby emoce opadnou a čas to spraví.

Třeba v Děčíně ale podle všeho čas vše nespravil, když se tam celý zápas opakovaně bučí na pardubického rozehrávače Vyorala, kdykoli drží míč.
To, co se teď stalo, rozpoutalo vlnu emocí na sociálních sítích, přece jen je to nejjednodušší způsob, jak vyjádřit názor. Určitě to tady kluci z Nymburka nebudou mít příjemné. Pro nás určitě dobře, když se je fanoušci budou snažit rozhodit, ke sportu to patří. Jediné, co bych čekal, je nějaká omluva od Gordona. Dokážu se ale vžít i do jeho situace, že byl v tu chvíli rozhořčený. Myslím si ale, že kdyby se třeba omluvil, od našich fanoušků by nedostal takovou bídu. Znova opakuju, že si nemyslím, že to byl úmysl, člověk jde do nájezdu, chrání si balon, „Zelo” se snažil ho vypíchnout a dal tam nešťastně hlavu. Já na Gordona tlačil, do „Zela” jsem ho natlačil, ani jsem ale nevěděl, že tam je. Mrzí mě, co se pak stalo. Nevím, jak je to v pravidlech, jestli když člověk zasáhne někoho do obličeje, se to automaticky posuzuje jako nesportovní faul.

Vy jste po nabrání 17bodového manka vedl nápor za vyrovnáním. Šlo o vaši osobní top sekvenci sezony?
Možná i jo, nevybavuju si nějakou tak dobrou pasáž. Bohužel to nestačilo.

Ze zápasových fotek je znát, v jaké euforii jste nejen vy v těch momentech při dotahování před dvěma a půl tisíci fanoušků hrál...
Já se tam tou atmosférou nechal strašně strhnout. Fanoušci byli úžasní, a když pak člověk trefí trojku nebo dá hezkou přihrávku, a ta aréna žije, dostanete se do takové zóny, že si užíváte každý povedený moment. Všechno se jako by zpomalí...., ale na konci dne to nedopadlo.

Po odchodu Townese a při trvající absenci Šiřiny se asi čekala vaše větší role na rozehře. Šel jste do zápasu s tím nastavením, že musíte něco předvést, abyste mohli mít šanci?
Já už na rozehře byl na začátku sezony, když nám „Šířa” (Šiřina) chyběl. Věděl jsem, do čeho jdu, i když teď ta zodpovědnost byla ještě výš, hrálo se o FINAL 8. Musel jsem tak zabrat ještě víc, já ale do každého zápasu jdu nastavený na sto procent a pomoct, jak to jen jde. A někdy to prostě vyjde a jindy ne.

V rozhodné poslední čtyřminutovce utkání ale jako by týmu došel benzín, když jste zvládli pouhé dva body.
Ještě jsem to neviděl ze záznamu. Ani jsem tou dobou nevnímal skore. Vím jen, že jsme se dotáhli a pak jsme žili každým momentem. Je ale možné, že nám šťáva trochu došla. Nedali jsme něco jednoduchého zpod koše, nechali si dát trojku od Svejcara, Bohačíka a Tůmy, šlo to na sedm bodů a bylo asi rozhodnuto.
 
Vedle doskoku byl pro vás minusový rozdíl i v devíti daných šestkách a také v bilanci z brejků 0-14. Sedí tenhle nepoměr?
My měli jasně danou taktiku, kdy jsme s Nymburkem nechtěli bláznit, nehnali se do protiútoků a možná z toho vyplynula i ta pomalejší hra. Bláznit s nimi by byla voda na jejich mlýn. Chtěli jsme tak hrát systematicky, zodpovědně a možná pak chyběly body z protiútoků.

V Opavě jste druhou sezonu. Před časem jste mluvil o plánu kouče Czudka přetvořit vás v rozehrávače. Zatím jste byl v novém angažmá na průměru necelých dvou asistencí, jak se ten přerod tedy daří?
Nějak to k tomu postupnými kroky směřuje. Letos jsem na rozehře daleko víc, ale zatím těžko říct. Trenér po mně na této pozici chce víc nájezdy, sbírání faulů, po případě výhozy ven na střelce. Taky ale tím, že tu máme „Šířu” s „Kuřkou” (Kouřilem) jako top rozehrávače NBL, navíc tu byl i Marques Townes, tak mých minut na pozici jedna nebylo tolik. Postupně se na tuhle pozici dostávám, ale nejsem čistý rozehrávač, spíš něco mezi 1 a 2. Třeba ale časem, když budu na rozehře pravidelněji, se ten potenciál ukáže.

V lize jste nebodoval dvojciferně od 19. listopadu, v neděli po čase ano. Musíte teď do návratu Šiřiny vytěžit z těch příležitostí maximum?
Samozřejmě. Ty minuty jsou drahocenné, máme vyrovnaný tým, dvanáct borců, kteří jsou schopní hrát, navíc máme hvězdy jako Kubu, a tím, že si můžeme s „Kuřkou” rozdělit jeho minuty, je to neskutečně cenné a hrát zápasy jako s Nymburkem je další bonus. Je to pro mě výzva a já se na tom snažím každý den pracovat, abych Kubu nějak zastoupil a pomohl k výhrám.
 
Jste teď na zhruba na 15 minutách na utkání. Do kdy si dáváte lhůtu na dosažení třeba dvaceti?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Snažím se být dobrou součástkou celého motoru. Tohle jsou věci, které tak neovlivním, je to na rozhodnutí trenéra. Když budu hrát víc nebo jen pět, on má se mnou nějaký záměr a já se snažím podat co nejlepší výkon, ať dám jakýkoli počet bodů. Náš tým je neskutečně vyrovnaný, někomu se daří jeden zápas, někomu další. To by se člověk zbláznil, kdyby nad tím přemýšlel z pohledu minut. Musíte jít do každého zápasu připravený jako na 40 minut, a když přijde pět, tak to bude pět a 40 může přijít příště. Někdy to je na hlavu, ale člověk to musí hodit za ni a jít znovu do práce a trénovat. My tu chceme být první, za tím jdeme a nehledíme na osobní statistiky.