22leté čekání. Máme velký sen!

Tým pražského USK pod vedením italského trenéra Francesca Tabelliniho dosáhl na základní metu, kterou si vytyčil před začátkem soutěže. Postoupil do čtvrtfinále, byť to vzal delší cestou přes nadstavbovou skupinu A2 a předkolo play-off, ve kterém přesvědčivě eliminoval lépe postavený Kolín.

Jeho Sovy mají sedmnáct výher v řadě a chystají vyzvat k souboji o semifinále osmnáctinásobného mistra. V případě postupu Sov do semifinále by se jednalo jednoznačně o největší překvapení letošního ročníku soutěže, navíc USK chybí v semifinále už dlouhých dvaadvacet let, protože si ho naposledy zahrál v sezoně 2000/01, když vyhrál titul mistra v sedmém utkání proti Opavě. Jak říká sám milovník kvalitních obleků, „někteří hráči z našeho týmu tehdy ještě ani nebyli na světě. Ostatní se teprve batolili a já jsem ještě ani nebyl basketbalovým trenérem.”

Kouči, vaše Sovy překvapily veřejnost, když vyhrály předkolo jednoznačně 2-0. Co rozhodlo? Byl to první poločas v Kolíně, jak říkal trenér soupeře Konvalinka?
Asi to nemělo jen jeden důvod. Obě utkání byla odlišná. V tom prvním jsme měli skvělý start v útoku, protože jsme měli dobré tempo a ty dobrou úspěšnost střelby za tři body. V druhé půli se vrátili do zápasu. Tam nám pomohlo sebevědomí. Dotáhli se na nás a my je zatlačili zpět. To se opakovalo. Neměli jsme pochybnosti, a to nám pomohlo. To druhé utkání bylo úplně jiné. Jim se nedařilo střelecky, ale tomu jsme pomohli i naším úsilím v obraně. Kolín dal 66 bodů a za to si hráči v obraně zaslouží pochvalu. V každém z těch utkání jsme našli jiný klíč k cíli a použili jiné zbraně.

Jak jste využili toho, že o postupu do play-off víte už od pondělí a nemuseli jste čekat na středu?
Dalo nám to jeden den k dobru na oslavu a odpočinek. Nemuseli jsme hned přepínat hlavy na dalšího soupeře. Měli jsme tak možnost popřemýšlet, čeho se nám společně podařilo dosáhnout. Pokud se stále snažíte stále přeskakovat laťku, kterou si dáte, je to příjemné a není to samozřejmé. Zasloužili jsme si to a bylo to fajn. Pak jsme se začali koncentrovat na čtvrtfinále.

Sledoval jste třetí utkání série předkola mezi Opavou a Slavii? Komu jste fandil a koho jste preferoval jako soupeře pro play-off?
Měli jsme ve stejný čas trénink, takže jsem pokukoval po průběžném výsledku během pauz. To nejlepší, čeho jsme letos dosáhli je, že jsme dokázali, že dokážeme hrát s každým. Pokud nejste favoritem, tolik vás nezajímá, proti komu to nakonec bude. Prostě se musíte soustředit víc na sebe a být o to víc hladový. Proto jsme to moc neřešili, protože nejsme pod tlakem. Pod tím by byl soupeř tak jako tak.

Nymburk je jasným favoritem. Má širší, zkušenější kádr a očekává se od něj jen finále. Jak se dá takový soupeř porazit?
Hrát každé utkání série, jako kdyby to bylo finále. Jako kdyby to mělo být poslední utkání sezony. Nepřemýšlet o tom v kontextu utkání v sérii, ale jen o tom momentu. Ani ne zápas od zápasu, ale pozice po pozici. Máme velký sen a tím je postup do semifinále.

Letos se vám to málem podařilo. Na Folimance jste prohráli 85-87. Budete si něco z tohoto utkání brát, nebo se bude jednat o úplně nové souboje?
Budou to úplně nové boje. Určitě si ale přeneseme to, že jsme schopni vyrovnat se jejich agresivitě, tempu, rychlosti a fyzičnosti. To nám dodává sebevědomí a v tomto zmíněném utkání jsme se vraceli zpět po čtyřech porážkách v řadě. V koncovce nám chybělo trochu toho štěstí.

Vnímáte jako velkou soupeřovu výhodu, že začíná sérii dvěma utkáními na domácí palubovce?
To je samozřejmě velká výhoda. Když to odlehčím, teď je to pro Nymburk výhoda, ale my se budeme snažit, aby to byla pro ně nevýhoda. Budou pod tlakem.

Víte, kdy naposledy postoupil USK Praha do semifinále Kooperativa NBL?
Vím, že to bylo hodně dávno (2001). Někteří hráči z našeho týmu ještě ani nebyli na světě. Ostatní se teprve batolili a já jsem ještě ani nebyl basketbalovým trenérem. Takže to je už opravdu dlouho.