Využít oslabení Děčína? Bude to ještě těžší

Hodiny před dnešním stěžejním mačem semifinále mezi jeho Pardubicemi a Děčínem vás za kulisy série vezme pátý nejstarší muž Kooperativa NBL Kamil Švrdlík, který už za tucet let v lize zažil - i slyšel - ledacos. Ve svých šestatřiceti tak tento bývalý nositel národního dresu může poslední vypjaté dění hodnotit i s odstupem zkušeného veterána. A o to zajímavější jeho názory jsou.

Kamile, jde letos o nejvypjatější play-off, jaké jste v NBL zažil?
Pěsti ještě do letoška nepadaly, tak z tohohle pohledu jo...

No, v jistém čtvrtfinále před dvěma lety se váš tehdejší spoluhráč Thomas Dunans také neudržel...
Jo, pravda, tam jsme už ale byli oslabení a tímhle nás oslabil ještě víc a pak už to s Kolínem ani tak vypjaté nebylo. Tehdy to asi nikdo nepochopil. Z pohledu té vyrovnanosti bych ale souhlasil, že letos to nejvypjatější je. Ono tedy vždycky nějak napjatější je, když se jde do víc zápasů, ale jinak asi můžeme říct, že letos je to nejvíc.

Fanoušci taky vše nějak víc řeší na sítích, leckdy poměrně nesmiřitelně. Je to podle vás zvýrazněné tím, že o titul jde po čase vícero týmům?
Asi by to tak mohlo být. Hlavně je to strašně vyrovnané, nikdo nikoho neporazí jasně 4-0. My samozřejmě chceme postoupit do finále, ale o titulu přímo nepřemýšlíme. Jistě ale každý vidí, že má šanci se dostat do dalšího kola.

Máte pocit, že se vaše semifinále s Děčínem hrotí zápas od zápasu víc, nebo to může být jen optický dojem?
To bych ani neřekl. První zápas takový dojem asi vzbudil, díky prodloužení, ale pak to probíhalo celkem v pohodě a ani jsem nepozoroval nic speciálního, až do toho čtvrtého zápasu.

I zvnějšku jde nicméně pozorovat, že vy hráči na sebe mluvíte víc a víc, častěji se reaguje i na fanoušky, což možná leckomu může brát i soustředění na hru...
Ty reakce mezi hráči tam jsou, ale to probíhalo i s Ústím. Hodně to vychází z toho, že na sebe mluví Američani, ať to byli předtím ústečtí, nebo teď děčínští. Ten trashtalk různě zkouší a tohle tam vnímám. A ty reakce na fanoušky? To asi pozornost odvádí, třeba v Děčíně skoro sedíme s fanoušky na jedné tribuně (směje se), což je taky složité. Tam nám z metru ze dvou šeptají do ouška pěkné věci, takže si své vyslechneme. A u nás jsem viděl, že hlavně oba američtí guardi Děčína na náš fanklub taky reagovali. To k tomu ale asi patří. Potom ovšem musíte být schopní to odfiltrovat, aby vás to úplně nerozhodilo. Tohle pro nás teď bude důležité, abysme na tyhle vnější jevy vůbec nereagovali, protože to asi bude v dalším zápase v Děčíně následovat.

Když o sobě něco ostřejšího slyšíte z hlediště, zatímco sedíte na lavičce, jak těžké je nereagovat, neozvat se zpět?
Vím, že teď jsem se v Děčíně už jednou otočil, ale už jsem zvyklý. Pamatuju si, když jsme asi před deseti lety hráli s Prostějovem play-off v Ostravě, kde taky sedí lidi hned za lavičkou, a tehdy nešlo nereagovat. Ty lidi se k tobě nahrnou a řeknou ti to pěkně zezadu (usmívá se), na což je těžké nic neříct. Teď už to beru jako starší s větším nadhledem, zažil jsem toho víc, ale stejně to v některých momentech překvapí a je těžké se neozvat. Už to ale dokážu skousnout, vím, že s tím stejně nic neudělám. Speciálně když jsou ti fanoušci tak blízko, je to ale někdy složité. V podstatě je to, jako když si s vámi někdo přijde osobně promluvit, není to odněkud z dálky z tribuny. V každém případě je jasné, že to nikdy nesmí přejít do nějakého kontaktu. Člověk to tak odbyde nějakým pohledem nebo úšklebkem. Doufám, že to tak mají všichni hráči tady a že to dokážeme zvládnout a přenést se přes to.

Řeší se v přípravě na zápasy, kdo z týmu soupeře je snáz nastartovatelný a je to věc, se kterou se třeba i v play-off pracuje? Je to někdy znát?
My jsme si nikoho takového nestanovili, abysme ho vyvedli z konceptu. Nevím, jestli nějaký jiný tým to zkouší. Většinou na sebe stejně narážejí ti nejstěžejnější hráči. Možná v sérii v Ústím se stalo, že na mě v prvním zápase čtvrtfinále s Ústím zkoušel mluvit Delvon Johnson, já na to ale nereagoval a ve druhém zápase už byl klid. Tohle je o každém hráči, někdo to zkusí, a jistě pokud jsou tam nějaké kontakty, tak k tomu dochází. Mezi „Vyem” (Vyoralem) a Nicholsem nevím, co se v tom čtvrtém zápase předtím stalo, ale v kontaktu jsou pořád, když se navzájem brání. Hráč se ale samozřejmě musí udržet.

Zdálo se, že mezi vaším a soupeřovým lídrem to jiskřilo minimálně od nesportovního faulu kolegy Vyorala právě na Nicholse. Nebo ne?
Vím, že už v prvním nebo druhém zápase byl nějaký zákrok, kdy pak na „Vya” domácí pískali, ale to se, myslím, nijak neřešilo. Tady jsem po tom nesportovním faulu viděl, že tam asi k něčemu dojde, Nichols vypadal nesvůj, ale pak už jsem na to zapomněl a že se něco stane až po zápase, to už jsem nečekal.

Tím se dostáváme i k tématu podávání rukou po každém utkání série. Když vás kouč Repeša stáhl ze hřiště po jednom utkání čtvrtfinále v Ústí, a na podávání rukou se tak nedostalo, setkalo se to s poměrně negativní odezvou. Teď se ale ukazuje, že leckdy to nemusí být od věci. Jaký je váš názor?
Když se vrátím k Ústí, tam jsem to neviděl jako tak vyhrocené. Dostali tam sice technické náš David Pekárek s domácím Hicksem, což bylo těsně před koncem, a byl tam od domácího hráče nějaký trashtalk k našemu trenérovi, tak asi z toho měl pocit, že to bude nějak vyhrocené, ale za mě jsem to tak hrozně neviděl. Bylo to prostě trenérovo rozhodnutí, které jsme jako tým museli akceptovat. Teď jsem samozřejmě dostal po tom čtvrtém semifinále otázku od spousty lidí, proč si po každém zápase podáváme ruce, protože hodně lidí to zná odjinud jinak, že se ruce podávají až na konci. Já ale až do letošního play-off tohle neviděl jako problém, nebo že by to někdo vznesl jako téma.

A teď?
Nemyslím si, že se něco takového bude opakovat. Byl to prostě zvyk si podávat ruce po každém zápase, ale kdyby se stanovilo, že to bude až na konci série, asi si na to taky zvykneme. Já si hlavně nemyslím, že to byl problém toho podávání rukou, ti hráči by se mohli potkat i pak, při odchodu do šaten. Z mého pohledu v té chvíli nic extra neproběhlo a ta situace přišla zničehonic.

Pojďme k dění posledního utkání u vás, kde jste za stavu minus 15 ve třetí čtvrtině byli ve stavu klinické smrti - v zápase a s hrozbou stavu 1-3 prakticky i v sérii...
(přeruší) My už tam byli mrtví. Po nesportovním faulu jsme právě dostali najednou pět bodů. Nám se pak ale podařily nějaké slepené koše, pořád se tam hecujeme - hrajme dál, byli jsme doma před plnou halou, s dobrou atmosférou a dostali jsme se rychle pod deset bodů a zpátky do hry. Jakmile by se to ale drželo déle kolem těch patnácti bodů, už bysme s tím nic neudělali.

Vás tam vedle Pekárka, který tým táhne celou sérii, podržel body i asistencemi guard Dickerson, který se tu v sérii poprvé a za pět minut dvanáct výrazněji probudil.
Jo, jo, je fakt, že do té doby neměl povedenou sérii, spíš takové momenty, kdy dá pár košů nebo asistencí. Bylo super, že ta vlna mu vyšla právě tady. V těch předchozích zápasech byly některé jeho akce i kontraproduktivní, když si vzal divokou střelu, kterou nedal, a to nás spíš sráželo. Tady se ale chytil, dostali jsme se na dostřel a nastartoval nás. Doufejme, že mu ty vlny budou vycházet i dál.

Dirigent soupeře Walton, který Děčín protáhl 20 body prvním poločasem, už pak přidal jen bod. Byla na něm i dalších oporách soupeře už poté trochu znát ta úzká rotace, v níž Děčín sérii hraje?
On do půle dával i těžké střely, některé i s klaksonem a táhl to. Hodně tlačil míč dopředu a dával do toho spoustu energie, tak bylo asi přirozené, že šel potom do útlumu a musel to vzít někdo za něj, což se jim úplně nepodařilo. Už pak neměl tolik paliva, aby to znovu nastartoval, když jsme se dotáhli. Hrát čtvrtý zápas v šesti dnech je opravdu specifické a je potřeba, aby pak povstal i někdo další. Nejde to odtáhnout jen v těch pár hlavních lidech, a proto nám pomohlo, že zahrál ten Demarco Dickerson, který do toho zatím moc nepromluvil.

Co čekáte od dnešního večera a Zápasu 5? Jak velkou chladnokrevností se bude muset obrnit zejména váš ústřední rozehrávač Tomáš Vyoral?
No, já hlavně doufám, že to proběhne rozumně a neprojeví se tam tolik ty vášně, které byly po tom minulém zápase všude možně, na sítích a podobně. To by bylo špatně, kdyby se něco dalšího semlelo. Tomáš asi ví, co se bude dít, a bude to o té trpělivosti, aby nedošlo ani z jedné strany k nějakému excesu. To by byla škoda. Takhle můžu mluvit za nás, hráče, a myslím, že ani fanoušci to nevyhecují do nějakého extrému. Jistě, bude se pískat, atmosféra bude pro nás nehostinná, s tím ale počítáme. Víc se ale snad nestane. Jsme tu zkušení hráči, kteří už si prožili nějaké vyhrocenější zápasy a doufám, že to zvládneme hlavně v hlavě.

Kdo vlastně bude v pátém utkání při absenci potrestaného top skórera Děčína pod větším tlakem?
No, já bych to tak neviděl. Děčín bez Nicholse hrál proti nám už na konci nadstavby a doma nás porazil. My určitě nebudeme spoléhat na to, kdo nehraje, to by bylo to nejhorší si myslet, že to teď máme jednodušší...

Ani ne jednodušší, spíš že jste teď pod tlakem oslabení soupeře využít.
Jasně, to využít chceme, ale ono to bude možná i těžší. Jistě, v nějakých chvílích jim může Nichols chybět, ale oni ten bodový příděl rozloží na jiné a bude ještě těžší tam vyhrát, než kdyby hrál. Nebudeme teď vědět, kdo další udeří. Celá hala bude stát za nimi, nevím, jestli budou cítit nějakou křivdu, může je to nastartovat a ta absence nebude hrát takovou roli. Určitě nejde říct, že odečteme Děčínu 20 bodů Nicholse a Pardubice vyhrají o deset. Tak to nefunguje. (usměje se) Každý od nás si tohle uvědomuje.

Autor: Redakce NBL
Reklama
100 let