Tatínku, budeš mít medaili? Budu. Konečně!

Byl podle všeho nejrozzářenějším sluneťanem ve slavící ústecké hale. Nikomu z pandí smečky nemohlo záležet na tomhle zápase víc než právě jejímu kapitánovi. Žlutou ústeckou uniformu nosí už dekádu a tedy stovky zápasů. Teď se konečně dočkal.

„Jsem strašně šťastnej, za celý tým a za kluky, jak jsme to zvládli,” s úlevou hlásil uprostřed domácí palubovky power forward Ladislav Pecka, který si po sedmém duelu hektické semifinálové série s rivalem ze sousedního Děčína mohl zhluboka oddechnout.

I ve 33 letech prožíval severní bitvy tak moc, až ho to při hře svazovalo, a až v šestém zápase tohle břemeno konečně setřásl. A po triumfu v Game 7 (93-77), k němuž přispěl 18 body a 8 doskoky, se mohl radovat i se svým pětiletým synem Mikulášem z prvního ústeckého finále i z první ligové medaile.

Láďo, zvládli jste zápas do klubových dějin a vy osobně i ten nejdůležitější v kariéře, navíc jako kapitán, co právě prožíváte?
Neskutečnou úlevu! Kluci jako Lamb (Autrey) nebo Ty (Nichols) už ve finále byli a věděli, do čeho jdou, navíc ti kluci z Ameriky jsou větší „salámisti” (tíha okamžiku je tak nesvazuje). Já si to ale beru hodně osobně, cítil jsem tu tíhu, že tady ještě nic není, protože jsem tady deset let a nikdy jsme nebyli tak blízko takovému úspěchu, i když se jednou hrálo vyrovnaně o bronz. Jsem tak strašně šťastnej, že jsem u toho byl, že se všechny ty roky tady vyplatily. Mně to asi dojde až později. Momentálně jsem rád, že už je konec semifinále, protože s Děčínem to je neskutečně těžké. Letos jsme si nimi hráli dvanáct zápasů, což je nechutný, ale musím jim dát kredit, protože do poslední chvíle nevypustí žádný balon a my byli v tom posledním zápase šťastnější, protože jsme proměnili ty poslední střely, které je zlomily. Tohle je top moment mojí kariéry a to, že mi to v sedmém zápase sedlo, za to jsem šťastnej. Jsem hrdý na své spoluhráče a po zápase si to na chvíli užijeme. Od pátku se už ale budeme chystat na finále.

Konečně jste se dočkal finále a taky vysněné první medaile, o jejíž hodnotě se teprve rozhodne. Kde bude mít místo?
Musím se zeptat manželky, kam si ji budu moct dát, protože my musíme mít v baráku „ordnung” (pořádek). Tak uvidíme, jestli mi to dovolí dát aspoň do nočního stolku. (usmívá se) Tohle ale teď neřeším, ještě není konec, třeba bude zlatá.

Je paradox, že jste rozhodující duel v úvodu čtvrté čtvrtiny utrhli ve fázi, kdy si šel po čtvrtém faulu sednout na lavičku lídr Ty Nichols?
Ty je MVP a nejlepší hráč ligy, ale tým ukázal, že se dokáže semknout i bez něj, protože i nejlepší hráč nemá občas dobrý zápas a musím říct, že druhý poločas jsme všichni makali. První byl z naší strany ještě špatný v obraně, ale ve druhém už jsme makali úplně neskutečně. Tady bych chtěl speciálně ocenit Johana Haiblíka, který to momentum převalil na naši stranu, a díky tomu jsme vyhráli. Nastartoval to už v obraně, protože je strašně silný, ale já mu to pak řeknu sám, nechci ho tu přechválit (usmívá se).

Zóna Děčínu vyhrála šestý zápas a držela ho na vyrovnaném skore i tři čtvrtiny toho posledního. Víc jste mu nedovolili?
My jsme si mysleli, že Děčín v téhle obraně bude pokračovat, změnili jsme ale pár věcí, hlavně jsme do toho šli s chutí, koncentrovaně a bez větší nervozity a trestali jsme jakoukoli díru v té zóně.   

Byla ve vaší hale v  rozhodné bitvě dosud nejhlučnější atmosféra?
Ve všech čtyřech utkáních to bylo srovnatelné, ale tentokrát si všichni vyřvali hlasivky nejextrémněji a strašně velký dík patří našim i děčínským fanouškům.

Bude to ten zápas, který si budete pamatovat na věky?
Já jsem tu doma, tady to je moje rodina, říkám, je to desetiletá práce a tohle už mi nikdo nevezme.

Už dřív jste mluvil o mentální složitosti série, dala vám opravdu tak zabrat?
Pro mě to byla neskutečná škola, tohle jsem ještě v kariéře nezažil. Byla tam někdy určitá přemotivovanost, ale už v šestém zápase v Děčíně jsem se nastavil trochu jinak a ty dva poslední zápasy jsem hrál podle svých představ, takřka jsem se nezabýval rozhodčími, udržel to na uzdě a soustředil se hlavně na svou hru. Je fakt, že jsem v sedmém zápase nedal zpod koše asi osmnáct volných střel (značně přehání), takže to mohlo být ještě jinak, ale to už je jedno.

Po tom, co tahle série a postup v Ústí způsobilo za pozdvižení, nestane se už jako v minulosti, že by vás dokonce pravidelnější návštěvníci utkání nepoznávali?
(odpovídá do fanoušky jako by na požádání spuštěného skandování „Lá-ďa Pec-ka!”) Poslední roky se ta popularita trochu zvedla, ale pořád to není tak, že bych se bál někam vylézt. Uvítám jakoukoli interakci. Tohle pro mě byla desetiletá práce a tohle je odměna, teď to sám slyšíš, to hřeje u srdce.

Kdo vám po utkání nejsrdečněji pogratuloval?
Nahrnuli se sem všichni. Ale samozřejmě nejvíc je to od rodiny, mých přátel a mého pětiletého syna Mikuláše, který tu taky byl.

Tuší, co se tátovi povedlo za milník?
Chápe, když se vyhraje, a říkal, že je rád, že je tatínek ve finále. Asi ještě neví, co je finále, a ptal se: „Tatínku, budeš mít medaili?” Tak mu říkám, že budu a je jedno jakou.

Kolik semifinále sebralo sil na Nymburk, který je ve finále favoritem?
To určitě je, jsou teď odpočatí, za mě měli snad nejlehčí cestu do finále, jakou jsem zažil za dobu v lize. Tak to ale je, když tým vyhraje dlouhodobou část. Oni tak budou plní energie, ale na druhou stranu z nás může spadnout nervozita. V tom vyrovnaném semifinále si člověk říká, kdyby se náhodou nepostoupilo, budeme mít co dělat, abysme byli aspoň třetí, ale teď už i na sobě cítím, že si to konečně budu moct začít víc užívat, protože s Děčínem to pro mě byla neskutečná emoční smršť.

Nymburk čerstvě oznámil, že do finále půjde bez reprezentačního rozehrávače Ondřeje Sehnala. Jak to pozmění vaše vyhlídky?
Ondra je určitě kvalitní hráč, takže to pro ně nějaké oslabení může být, ale Ty Gordon hraje taky skvěle. Může se jim trochu snížit rotace, ale oni jsou velice kvalitní tým a stoprocentně Ondru dokážou nahradit.

Kde vidíte vaši šanci, bude to v domácích zápasech, pokud bude vládnout podobná atmosféra?
Určitě. Doufám, že to bude domácí prostředí. Nic proti Děčínu, ale teď to bude i série trochu víc o basketu. 

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai Tucson