NBA relax: Krejčí spí pod čtvrtmetrákovou dekou!

Ve svých jednadvaceti letech žije ve zcela jiné dimenzi než drtivá většina jeho vrstevníků. Přesto neztratil kontakt s realitou, a byť má v měsíci jeden jediný den volna, stráví ho úklidem a mytím auta. A taky si dobře uvědomuje svou roli, a nejen tu na hřišti.

V jeho domovině k němu vzhlížejí a možná ho zkoušejí napodobit i jen o pár let mladší kluci. A tak Vít Krejčí v zámoří šlape do pedálů, co to jen jde. I ve velmi složité premiérové sezoně v NBA už stihl několik dvojciferných zápisů a ve svém 21. utkání v lize dokonce i čerstvý double double za 12 bodů a 11 doskoků proti Orlandu. Aktuálně se pyšní průměry 4,7 bodu a 2,8 doskoku za 18 minut a těší ho, že jeho Oklahoma si na něm cení všestrannosti a využitelnosti na více pozicích. Dnes se reprezentant, který teď spává pod čtvrtmetrákovou relaxační dekou, spojil k zajímavému rozhovoru s českými novináři, který vám předkládáme v kompletním znění.

Vítku, jak si užíváte aktuálně rostoucí minutáž a roli v týmu?
Je to super pocit, připravovat se každý den na hráče, jako jsou Tatum, Morant nebo Jokič. Na hřišti si tak užívám každou minutu. Je to prostě splněný sen.

Čemu přikládáte své přibývající minuty?
Samozřejmě máme nějaké zraněné hráče a těch minut je v posledních zápasech spousta. Mně se v nich i docela dařilo. Když jsem zhruba před měsícem začal víc hrát, po měsíci mimo kvůli zranění, nejdřív jsem nebyl úplně ve své kůži. Každopádně ty poslední zápasy se mi sebevědomí vrátilo, cítím se na hřišti líp a je to vidět.

Cítíte se už i jako plnoprávný hráč NBA?
Určitě. V prvních zápasech jsem byl ještě nervózní, ale s každým utkáním jsem na tom líp a po tolika minutách se ve hře cítím mnohem líp. Nedávno jsem nad tím zrovna přemýšlel, že jsem teď za měsíc odehrál skoro dvacet zápasů, což je víc, než za dva roky ve španělské ACB.

Jak jste si užil double double s Orlandem?
Už v půlce jsem věděl, že mám 9 bodů a 7 doskoků, a i když jsem na to vyloženě necílil, tak jsem se víc zaměřil na obranný doskok, protože jsem ten double chtěl získat. Hlavní ale byla výhra, která nám (po 10 porážkách v řadě) pomohla zlepšit náladu v týmu.

Čekal jste double double už v 21. zápase v lize?
Není to věc, na kterou bych se soustředil, což platí i o statistikách celkově. Vím, že to pro mě teď není nejdůležitější. Zásadnější je dobře hrát a pomáhat týmu, což se v pár posledních zápasech dařilo.

Kolik po Orlandu přišlo gratulací?
Určitě přicházely, cením si hlavně těch od rodiny a kamarádů nebo bývalých spoluhráčů, ale i těch od fanoušků. Je to skvělá podpora. Když mi napíše třeba 13letý kluk od nás z Písku, je to výborná motivace na sobě dál pracovat a všem ukázat, že se to prostě dá dokázat. Vím, jaké to bylo, když mně bylo dvanáct, a hrál jsem v Písku. Ten kluk, který byl právě v Písku asi před pěti lety na jednom kempu, na kterém jsem se taky podílel, mi po tom double doublu napsal, že kouká na moje zápasy a že to je super mě sledovat. A taky můžu zmínit, že mi blahopřál i „Saty” (Tomáš Satoranský), což je bezva. Teď už se ale musím soustředit na další zápasy.

Jak často jste s reprezentačním kolegou v kontaktu?
„Saty” byl u mě doma před pauzou na All-Star, ještě když byl v San Antoniu, a mohli jsme si popovídat. Je super mít tu někoho, kdo si tím už prošel, zná to tu a určitě mi s tím pomáhá.

Dala se taková čísla, jaká teď píšete, v první sezoně čekat?
Není to sezona, jakou bych si vyloženě přál. Na začátku tam byla spousta problémů, nejdřív s tím operovaným kolenem, pak se mi stal ten kotník. A než jsem začal pravidelně nastupovat v NBA, tak jsem doufal, že budu mít víc minut v G League, abych se do toho líp dostal. Takže prvních pár zápasů mi trvalo se zapracovat. Tím, že hrajeme tři nebo čtyři utkání týdně, se mi ale povedlo do formy dostat rychleji.

Stíháte v tom kalupu vnímat všechny ty hvězdy, proti kterým nastupujete?
V jednom z prvních zápasů po té delší pauze jsem hrál proti Phoenixu, bránil jsem Bookera (jednoho z nejlepších skórerů ligy) a to jsem si říkal „Booker, super!” a měl jsem k němu respekt. Ten mám k těmto hvězdami i dál a neskutečný, ale zítra jdeme venku na Denver s Jokičem, a i když si pořád říkám, že je to skvělé, tak už je to jiné. Nejsem tak nervózní a už se toho tolik nebojím.

Za strážení které hvězdy přišla pochvala od trenérů, a kdo byl naopak prakticky nebranitelný?
Někteří hráči jako Booker nebo Morant, ať s nimi děláte, co chcete, tak si těch třicet bodů dají. Dá se ale ovlivnit, jak ty body dají. Když Morant třicetkrát najede a z toho čtyřikrát přes někoho zadunkuje, tak to má jiný efekt, než když mu dáte těžší střely. Ty sice taky dá, ale na tým to jinak působí. Morant z Memphisu a taky Brown z Bostonu byli zatím nejtěžší hráči na bránění.

Jaké jsou cíle do posledních zápasů sezony?
Odehrát co nejvíc minut a posouvat se. Myslím, že budu moct hrát víc s míčem, možná budu mít trochu větší roli a z toho musím vytěžit co nejvíc.

Na co jste si zatím v NBA musel nejvíc zvykat?
Věděl jsem, kolik těch zápasů se tu hraje, ale nikdy jsem si nedokázal představit, jak namáhavé to bude. Hlavně když se hraje dvakrát ve dvou dnech a ještě je to tak jako teď, kdy jsme z Orlanda přiletěli domů ve dvě ráno a ještě ten den jsme hráli s Bostonem. Je tak potřeba mít čas na regeneraci a i ve volnu pro ni dělat všechno. Po utkání, ať dopadne jakkoli, tak už mám takové pravidlo, že dvě hodiny o něm můžu přemýšlet, ale další den už ne. Tam už se musí soustředit na další zápas. Taky není moc času na týmové tréninky, všechno je individuálnější a každý máme svého trenéra. Už když jsem přijel před rokem, tam mě velikost toho týmu kolem týmu překvapila ze všeho nejvíc.

Co jste objevil jako nejpřínosnější v rámci regenerace?
Mně nejvíc pomáhá ledová vana. A teď hodně experimentuju se speciální dekou, pod kterou spím, a pomáhá mi k relaxaci celého těla. Zatím to zkouším pár dní a je to fakt znát. Ta deka je hodně těžká, váží skoro pětadvacet kilo a právě ta tíha pomáhá relaxu těla.

A co jste dosud dokázal v zámoří nejvíc zlepšit?
Už od zranění jsem věděl, že musím zlepšit střelbu. A ty odstřílené hodiny a hodiny se zatím vyplácejí. Byla to po operaci kolena jedna z těch věcí, kterou jsem mohl dělat, když jsem ještě nemohl moc běhat. Takže jsem strávil spousty hodin střelbou a teď mi to tam padá. V NBA je zvlášť teď extrémně důležité mít střelbu za tři.

Chcete se jako trojkař prezentovat i do budoucna?
Jsem rád, že mi to padá, ale nevidím se jen jako poziční střelec, který střílí jen po chycení míče. Můžu toho nabídnout mnohem víc. Když jsem teď ale ve hře s Shaiem (hlavní hvězdou týmu Gilgeousem-Alexandrem), tak se celá obrana soustředí jen na něj a já mám volné střely. Anebo sbíhám ke koši a těžím z toho nějaké jednoduché body. Teď budu mít ale víc šancí hrát i s míčem a ukázat víc než jen střelbu z dálky.

Kolik trojek je vaše obvyklá denní porce v tréninku a v čem jste i s ohledem na vzdálenější trojkový oblouk musel upravit střelecký styl?
Na technice jsem pracoval hlavně v létě, během sezony na to není prostor. A i kdyby tam byla nějaká chyba, asi bych to nechal až na léto. V sezoně to nedává velký smysl. Můžu odstřílet tak 500 střel za den, přičemž v létě to bylo blíž spíš k tisícovce. A pokud jde o tu vzdálenost, i když se to nezdá, tak ten rozdíl od trojky FIBA je fakt znát. Já jsem na to přizpůsobení střelby měl díky zranění hodně času a vypadá to, že se ta práce vyplatila. Jednou z věcí bylo, že jsem př té delší vzdálenosti musel začít víc používat nohy. Když jsem na hřišti 25 minut a jsem unavenější, tak jen rukama bych tam už nedohodil. Musel jsem tak mnohem víc používat nohy a loni v létě jsem se snažil odstřílet co nejvíc pokusů právě v únavě, kdy ta střela vypadá jinak, než když jsem čerstvý. I tyhle střely je tak třeba trénovat, takže jsem třeba dělal deset sprintů, a po nich jsem šel deset střel.

Trojek je teď ve vaší hře určitě víc než ataků koše. Ještě se do té mlýnice mezi ta ohromná těla tolik přece jen nepouštíte?
Zrovna včera jsem to probíral s trenérem. Jak jsem měl na začátku sezony ještě trochu problémy s tím kolenem, do koše jsem se tak necpal. Ještě se při tom necítím tak komfortně. Teď se na tom snažím pracovat a třeba včera jsem na individuálním tréninku víc než na střelbě makal na zakončování z nájezdů.

Na hřišti teď oproti době před zraněním kolena vypadáte mnohem větší - kolik času jste za poslední rok strávil v posilovnách?
Po pravdě to bylo víc času než na hřišti. Bylo to extrémně důležité a obrovsky mi to pomohlo. Cítím se silnější, větší. Tady je to hrozně důležité, protože ti hráči jsou ohromě fyzičtí a rychlí. Nabrat kila a zesílit tak bylo hodně potřeba.  

S kým si v kabině nejvíc rozumíte a jakým lídrem je Shai Gilgeous-Alexander?
V týmu jsme si díky podobně mladému věku všichni blízcí a rozumíme si. Nálada je tak dobrá. A Shai je pro nás skvělý lídr. I u něj pomáhá, že je nám věkově blízko. Jako hráč na sobě tvrdě pracuje, ale hru si zároveň umí užívat, což přenáší i na ostaní.

Jak jste zatím přivykl americkému stylu života?
Mně Amerika sedí o něco víc než Španělsko, kde jsou obědy ve tři odpoledne a večeře v jedenáct v noci. Já rád chodím spát brzo a taky brzo vstávám. A když byl trénink do půl dvanácté v noci, úplně mi to nesedělo. Americký styl, který je víc podobný tomu našemu, mi vyhovuje víc. Život v NBA se ale celý točí kolem NBA a není čas na jiné věci. Za celý měsíc máme jen jeden volný den, který je dlouho dopředu naplánovaný. A to se snažím si doma vyprat nebo umýt auto, na což jinak není čas. Je dobré moct aspoň na jeden den od toho basketu takhle vypnout.

Už se posunuly informace k vašemu programu po sezoně? Víte, zda budete moct být k dispozici na zápasy světové kvalifikace i na EuroBasket?
Teď to právě řešíme a s mým agentem i vedením nároďáku se snažíme vymyslet co nejlepší kombinaci. To, že by se dalo zvládnout oboje, nevylučuju a samozřejmě reprezentačních akcí bych se rád zúčastnil. Každopádně po sezoně budu muset na drobný zákrok s kolenem (vyčištění) a zhruba pětitýdenní rehabilitaci pak budu mít tady v Americe, přičemž po dvou týdnech už bych měl začít i s běháním a dalším.