Díky Manrese nemám výhody, ale třešničku bych rád

Jsou to už více než tři roky, když tehdy osmnáctiletý talentovaný centr Ondřej Husták přestoupil z Brna do španělské Manresy. V jejím kádru figuruje i v aktuální sezoně, a to pod vedením reprezentačního kouče Diega Ocampa, který si s katalánským celkem počíná nad očekávání.

Probil se s ním mezi elitní osmičku ve Španělském poháru Copa del Rey, mezi TOP 16 Ligy mistrů a drží s ním také skvělé šesté místo v lize, dokonce i před euroligovou Barcelonou. Do několika utkání zasáhl také 212 centimetrů vysoký Husták, jehož hlavním herním celkem je béčko Manresy ve čtvrté lize, kde píše průměry 13 bodů a 7 doskoků za 25 minut. V posledním okně evropské kvalifikace jej ale možná bude čekat o několik pater větší výzva - hvězdami nabitý řecký výběr.

Ondřeji, jste s Manresou snad jediný tým ACB, který v této sezoně hned dvakrát složil Barcelonu, nedobíral jste si za to jejího lídra Tomáše Satoranského?
Ne, to vůbec. Je těžké Barcelonu porazit a my ji chytli, když měla těžké týdny s hodně zápasy, a neměla takovou možnost přípravy. Je ale hezké mít dvě výhry proti takovému týmu, pro Manresu je to obrovské plus. Je tam katalánská rivalita a je to pro tým skvělá vizitka.

Jak jste přijal možnost návratu do národního týmu?
Když mi to volal pan Welsch (generální manažer mužských reprezentací), byl jsem úplně nadšený a šťastný. Reprezentace pro mě vždycky znamenala nejvíc, tak jsem rád, že tu můžu být, že předvedu, doufám, co nejlepší výkon a ukážu, že jsem tu zaslouženě.

Je výhodou, že klubový trenér je i koučem reprezentace?
Když se o něčem bavíme, můžeme díky tomu mluvit o víc věcech včetně národního týmu, ale že by si mě vzal do reprezentace díky tomu, že mě vede v klubu, to ne. Nemám žádné výhody.

Jaká je momentálně vaše pozice v Manrese?
Tím, že jsem mladý a ještě jsem toho moc nenahrál, tak se snažím týmu co nejvíc pomoct. Zaskakuju, když je potřeba, za naše dva hlavní pivoty, a vedle toho se snažím vybojovat si trochu lepší pozici.

Zároveň hrajete za béčko ve čtvrté lize, jak pak vypadá vaše fungování v A-týmu?
V béčku jsem kvůli hernímu vytížení, ale jinak trénuju jen s áčkem a mám i hodně individuálních tréninků, abych se co nejvíc zlepšoval. Samozřejmě mezi ACB a čtvrtou ligou je obrovský rozdíl. Čtvrtá liga je zhruba jako naše druhá nejvyšší soutěž a to ani nemyslím, že se to rovná jejím nejlepším týmům.

Co potřebujete nejvíc zlepšit, aby přišla větší šance i v ACB?
Hlavní je zapracovat na mém těle, ještě nemám takovou sílu. Když se podíváte na Ondru Balvína, který je obrovský, nebo na podkošové hráče v týmech ACB, jsou hodně svalnatí, silní, mají výskok a v tomhle bych musel udělat velký pokrok, abych se jim mohl vyrovnat. Proto mám hodně těch individuálních tréninků a posilovny, abych se zlepšil.

S Manresou jste v ACB dokonce šestí. Jaké jsou teď ambice týmu?
Určitě se udržet na pozicích pro play-off a uvidíme, co se povede. Pro klub jako Manresa je vždycky skvělé být takhle nahoře. Škoda, že jsme teď na Copa del Rey vypadli hned ve čtvrtfinále s Realem Madrid, ale i když jsem nehrál, tak to byla skvělá zkušenost to zažít.

S Manresou byste ještě mohli narazit v play-off Ligy mistrů na Nymburk, pokud se oběma týmům bude hodně dařit. Uvítal byste to?
Už od začátku sezony jsem si říkal, že by bylo super, kdybychom je chytli. Je to vždycky jiné, když hrajete proti týmu ze své země. Byl bych za to rád.  

Do Manresy jste odcházel z Brna, jak jste ji zatím poznal?
V Manrese jsem teprve druhý rok, protože jsem vždycky někam hostoval. Není to nejhezčí katalánské město, je spíš malé a moc toho tam není, ale na basket je to super, lidí tam tím žijí. Máme sice malou halu, ale jsou tam jedni z nejlepších fanoušků v lize. A super je, že Barcelonu máme prakticky za rohem, asi 40 minut jízdy.

Už jste ve Španělsku jako doma?
Jo, hodně mi pomohlo, že už mluvím plynule španělsky, našel jsem si hodně kamarádů a cítím se tam jako doma.

Mluví se víc španělsky i v národním týmu, když se vás tu několik s koučem Ocampem domluví?
Trenér to míchá. Na celý tým mluví anglicky, a když hovoří s někým individuálně, tak na ty, kdo umí, mluví španělsky. Pro něj je to příjemnější, ale pro kluky taky, když můžete mluvit jeho jazykem.

Co říkáte na sílu řeckého týmu, který vás čeká v pátek v Pardubicích?
Je jasné, že chceme vyhrát, ale při pohledu na řeckou soupisku je vidět, že přijedou s tím nejlepším, co mají. Bude to určitě těžké, ale i my máme dobrou sestavu a mohli bychom to zvládnout. Pokud jde o mě, tak jsem rád, že tady je Ondra Balvín, od kterého se můžu učit. Hned první trénink si nás s Adamem Kejvalem vzal a řekl nám, co bychom mohli dělat líp, za což jsem mu vděčný. A kdybych si mohl i zahrát, byla by to taková třešnička na dortu.

Vaše centimetry by se proti Řekům, kteří jsou vysocí na všech pozicích, mohly celkem hodit, že?
Vysocí jsou, ale my máme taky docela vysoký tým. Rozehrávači Tomáš Satoranský nebo Petr Křivánek měří dva metry, ani křídla nejsou malá, na pozici číslo čtyři máme taky vysoké hráče a na pivotu jsme tři s více než 210 centimetry.