Legenda v čele Řeků a Zápas kvalifikace. Doufám ve velkou návštěvu!

Po několikaměsíčním strádání v italském Scafati i zdravotní indispozici na úvod obnoveného nymburského angažmá ukázal, že už je zpátky v plné formě.

V polovině února zazářil reprezentační kapitán Vojtěch Hruban v Bratislavě jako MVP FINAL 8 Česko-slovenského poháru a dnes v 18 hodin (vysílá web ČT sport Plus) povede lvy do největšího zápasu evropské kvalifikace v bouřící pardubické aréně, když nabitou soupisku řeckého soupeře bude řídit eurolegenda Vassilis Spanoulis, a jeho tým bude podporovat dobrá stovka fanoušků, a sledovat jeho vystoupení budou víc než dvě desítky řeckých novinářů včetně komentátorských televizních štábů.

„Je to určitě nejatraktivnější zápas, jaký v této kvalifikaci hostíme, takže věřím, že by to měl být ten nejlepší, na který se všichni těšili. Doufám, že i fanoušci, kterých snad přijde hodně, a podle toho by celý večer měl vypadat,” potvrzuje národní křídelník.

Vojto, jak poměrně napínavé závěrečné kvalifikační okno, před nímž nemá postup zajištěný ani jeden tým, vidíte?
Chceme samozřejmě vyhrát hned první zápas s Řeky a mít prakticky hotovo. A jinam se nekoukáme.

Co čekat od řeckého soupeře?
Dobrou obranu. Jistě, chybí jim pár jmen, třeba rozehrávač Walkup, který nás porazil v prvním zápase u nich, což nám možná dává více šancí. Naši rozehrávači budou dýchat o něco klidněji, když je nebude bránit. Na druhou stranu mají euroligovou a eurocupovou soupisku, takže kvalitní tým. Není to ale zase tak, že bychom se toho měli bát. Už jsme porazili i lepší týmy.

Když na rozehře Řekům chybí jména jako Sloukas nebo Walkup, je to pro soupeře velké oslabení?
Jsou to dva nejlepší rozehrávači, jaké by mohli nasadit, takže ano. Sloukas bude chybět v útoku, ale víc budou postrádat Walkupovu nepříjemnou obranu. Měli jsme s tím u nich velké problémy, protože on je schopen rozbít jakýkoli pick-and-roll, tím, jak je silný a fyzický i jako rozehrávač. Bez něj budou mít těžší udržet tlak na balon, přestože mají několik dalších dobrých obránců na perimetru.

Všechny zápasy kvalifikace Řekově odehráli na zhruba 70 bodů v útoku i obraně. Je to dané koučem Spanoulisem, nebo tím, že jde o Řeky?
Oni nehrají nějak rychle, nemají pak tolik útočných pozic, jsou ale hodně fyzičtí a jejich útoky trvají dlouho. Spanoulisův styl je prostě řecký. Když se podíváte na jejich ligu, tak je pomalejší, fyzičtější, víc zaměřená na dlouhé útoky a obranu. Jednou z cest, jak ji přejít, je rozběhnout to. Není to samozřejmě jednoduché, musíte nejdřív vyhrát obranný doskok a dobře bránit. A k tomu neztrácet v útoku, což je základ.

Řekové mají spoustu hráčů z euroligových týmů Panathinaikosu a Olympiacosu, ale střelecky nemají ani jeden vůdčí roli. Tkví jejich síla hlavně ve velké vyrovnanosti?
Tam záleží na situaci. Kolikrát je daleko těžší hrát proti hráči, který působí o úroveň níž, třeba v Lize mistrů nebo v EuroCupu, ale má tam dobrou roli a dává body. Mnohdy je pro něj snazší dominovat i na reprezentační scéně, protože je na to zvyklý, má často v rukou balon. Ti kluci z Euroligy jsou určitě dobří hráči, ale je asi těžší najednou přijít a být ti hlavní v nároďáku, když to celou sezonu nedělají. Z tohoto paradoxu jsme často těžili i my, když jsme v minulosti měli velké role v Nymburce v rámci Ligy mistrů, a nemuseli jsme pak v nároďáku nic měnit a šlo to o něco líp, než kdybychom se skládali z desátých dvanáctých hráčů v Eurolize a museli pak úplně překopat svou hru.

Do jaké herní pohody jste se po návratu do Nymburka za těch pár týdnů dostal?
Ze začátku jsem bohužel už po týdnu lehnul s nějakou virózou a deset dvanáct dní zůstal v posteli. Tím, jak jsem z Itálie nebyl rozehraný, a potom přišla ta nemoc, chvilku mi to rozjetí trvalo. Už se ale cítím dobře, můžu se pouštět do věcí, které jsou mi vlastní, a jsem zpátky v normální formě.

Je asi fajn být součástí takové vítězné mašiny, jakou Nymburk je v letošní sezoně.
Bylo to velké pozitivum mého návratu do klubu. Věděl jsem, že ten tým šlape a bylo pro mě jednodušší zapadnout. Já jsem tak měl jen trošku vylepšit to, co tým dělá dobře.

Vy máte po ročním působení v Londýně zkušenost i s britským basketbalem a tedy i s druhým soupeřem tohoto okna. Co čekat od utkání v Newcastlu?
Tam jsem samozřejmě hrál. Je to menší hala, ale velice bouřlivé prostředí. Je to asi nejbasketbalovější město země, na domácí zápasy Eagles je většinou vyprodáno, takže bude určitě plno a bude to hlasité. Británie má velice dobrý, atletický tým s několika individualitami, které už dlouho hrají evropský a mezinárodní basket. Rozehrávač Ellis teď vyhrál Italský pohár, kde se stal MVP, takže bude mít velmi dobrou formu. Spoustu kluků samozřejmě znám, s některými jsem hrál v Londýně, proti dalším v lize. Těším se, že se potkáme, ale na hřišti už to bude jiné a půjde o těžký zápas. Vyhrává se tam těžko.

Zvedá se britský basketbal?
Liga zásadně nahoru nešla, protože ti hlavní hráči většinou hrají mimo. V drtivé převaze odešli v mládí na americké univerzity a působí různě po Evropě. Kolikrát v prostředí britského basketu ani nevyrůstali, kdy mají jen britské kořeny. Je to takové zvláštní, že kolikrát ani netušíte, že to je Brit a takových hráčů běhá po evropských palubovkách řada. Tím, jak jsou basketbalově provázání se Spojenými státy, jsou Britové jako tým poněkud specifičtí.