Na další finále jsme měli. Bráchovi jsem přál bronz, teď ho chci já

Prázdné pohledy, plné nezměrného zklamání a v tichosti opuštěná hlavní scéna ústeckého jeviště, kde pár minut před tím vypukla obří nespoutaná radost domácího tábora sluneťanů z historicky prvního postupu do ligového finále. Tak vypadal konec včera skončené severní série pro tým děčínských Válečníků.

V sedmém semifinálovém duelu poražený ARMEX už na rozdíl od rivala pár finálových zářezů na kontě měl, ten poslední z loňska, kdy k němu přidal i pohárový titul. Letos se ale finálové bitvy na tuzemské scéně obešly či ještě obejdou bez účasti Válečníků.

„Jsme naštvaní a zklamaní, protože jsme na to měli do toho finále dojít znovu,” přiznal na začátku hovoru cestou do týmové šatny opěrný křídelník Děčína Matěj Svoboda.

„Tři čtvrtiny jsme se drželi, ale v té poslední nám odešlo úplně všecko. Odešly síly, neměli jsme nic v útoku, nic v obraně a poslední čtvrtinu jsme projeli. Když jsme tekli o těch třináct bodů, tak i když se ještě tři čtyři minuty do konce zdálo být jako hodně času, tak člověk jak nemá energii, už se s tím těžko něco dělá,” dodal.

Matěji, není to paradox, že domácí zápas definitivně utrhli v úvodu poslední čtvrtiny v situaci, kdy si se čtyřmi fauly musel odpočinout jejich klíčový hráč Nichols?
Od nás tam byl záměr ho atakovat v útoku, když měl tři fauly, což se podařilo, ale pak rozhodli jiní. Necháme si dát od Haiblíka dvě trojky v takové koncovce. Nic proti němu, trefil to a zahrál dobrou sérii, ale tohle je chyba. To jsou ti hráči, kteří jsou pak X-faktory a hrozně nás to potápí. Může to být kdokoli a nemůže se stát, aby hráč, který je bez bodu a nečeká se to od něj, dal dvě trojky v takhle důležité fázi utkání. Tam jsme to podcenili a kredit jemu, že to trefil.

Zónová obrana vám vyhrála šestý zápas a držela vás i tři čtvrtiny toho sedmého. Víc už to při tolika ústeckých střelcích nešlo?
Samozřejmě to nejde hrát donekonečna. V určitý moment jsme si tím pomohli, ale pak se domácí začali trefovat, a když se soupeř trefuje a je v laufu, těžko se to vykrývá. Nebyli jsme tam včas. Věděli jsme, že v jejich domácí hale to bude hrozit, protože v šestém zápase u nás nedali skoro nic. Prostě jsme to nedokázali zastavit.

Potvrdila tak SLUNETA, že letos je týmem střelců, který měl i nejlepší trojky po dlouhodobé části?
Od nás ta zóna byla all-in sázka. V osobce jsme viděli, že nám to úplně nefungovalo, tak jsme na zónu spoléhali a oni na to bohužel našli recept.

Co vám v celé sérii chybělo nejvíc? Nebyl to třeba nižší počet ztrát, kterých jste měli většinou výrazně víc než soupeř?
Samozřejmě ztráty ano a nezvládli jsme to psychicky v té poslední čtvrtině, kde nám utekli, my pak udělali nějaké ztráty, dobře nevyřešili obranu, zazmatkovali jsme a v útoku jsme to začali tahat na sebe, já nebo kdokoli jiný.

Jaká bude bitva o bronz s bratrem Štěpánem a jeho Novou hutí?
Snažím se na to nemyslet, že to je proti bráchovi. Věděl jsem, že Ostrava už v sérii o bronz čeká, ale toho jsem se chtěl vyvarovat a jít do finále. A přál jsem bráchovi, aby třeba tu bronzovou medaili získali, ale teď jsme tam i my a my jim to nedáme, budeme chtít vyhrát tu medaili, protože tenhle klub i ti lidi, kteří nás skvěle podporují celou sezonu, si zaslouží, abysme ji získali. 

Autor: Redakce NBL
Reklama
Radiožurnál Sport