Jsem rád za lekci Zápasu 1. Včera jsem to věděl už ráno

Byla to na něj dvě nevídaná čísla.

Poprvé v sezoně skončil zápas se záporným ratingem výkonu (-3) a katastrofickou střelbu měl 17/1. Navíc jako „bonus” vyprodukoval ztrátu, která vedla k prodloužení. V roli lídra týmu, který i ve svých předchozích angažmá vždy plnil roli skórera, v jednom z nejdůležitějších zápasů sezony zcela nečekaně selhal.

O jak výjimečnou situaci šlo, bylo znát i z nevšední schůzky s koučem v hale desítky minut po skončení prvního utkání finále. Francesco Tabellini tam k prvnímu rozehrávači Nymburka dlouho promlouval, aby se druhý den nic podobného neopakovalo.

„Chtěl jsem tam trenérovi říct, že to jde za mnou. Vím, že on i spoluhráči ode mě čekali víc a já sám od sebe taky. Oba jsme tu situaci chápali a on mi řekl, ať začnu v obraně, jako to bylo teď ve čtvrtém zápase. Měl jsem tam pár dobrých výpichů a doskoků, dal jsem pak i snadné koše a to mi všechno usnadnilo hru,” vrátil se k týden staré epizodě 25letý hráč, který po minulé sezoně v estonsko-lotyšské lize točí svůj druhý rok v Evropě.

„Z toho prvního zápasu jsem si odnesl lekci, že musím dělat to, čemu věřím, a co je správné. To utkání bylo pro mě drsnou zkušeností. Cítil jsem se před ním trochu moc uspokojený a nebyl si plně vědom té důležitosti finále. Chvíli mi trvalo, než jsem získal tu správnou pokoru. Spoluhráči mi ale hodně pomohli. Když máte takové kolem sebe a vezmete to z té dobré strany, tak se z toho vzchopíte,” podotkl Gordon.


Plusem v jeho temném dni byl fakt, že nymburský tým jej podržel a ústeckému soupeři v prodloužení vyrval vítězství. A pouhých 24 hodin po vlastní střelecké mizérii už Gordon vše svému celku vrátil, a to měrou vrchovatou. Zaknihoval 21 bodů, 8 asistencí a 9 získaných faulů a Polabané smetli SLUNETU z palubovky.

„Od druhého utkání se snažím hrát odhodlaněji a dělat všechny ty maličkosti, které pomáhají k vítězství, což znamená dát do toho energii a být sám sebou,” odhalil recept k osobnímu obratu.

„Byl to prostě nový den, nový zápas. Nemohlo to být tak špatné dlouho. Vrhnul jsem se na to, kluci z týmu mi věřili a já dopředu věděl, že ten druhý zápas budu už mít dobrý. Pokud cítíš zodpovědnost, tak to nemůžeš odfláknout a já jsem byl na jednu stranu moc rád, že jsem měl takový zápas, jako byl ten první, protože ve mně vyvolal hladovost,” přiznává.

Pak ale následoval třetí duel v Ústí a s ním i celotýmový propadák. Ten se ale tak docela netýkal amerického dirigenta, který byl s 16 body jedinou výraznější postavou nymburského celku.   

„Z našeho pohledu tam nebyl problém s útokem nebo střelbou, prostě jsme nehráli s dostatečnou energií a vášní. Začali jsme vlažně, trochu uspokojeně. Důvod byl, že jsme doma dvakrát vyhráli, a i když jsme tušili, jaká atmosféra nás v Ústí čeká, nehráli jsme, jak bylo třeba. Nebyli jsme domácím dost konkurenceschopní. Na jednu stranu to ale bylo poučné, oni nám nakopali zadek a my se vraceli na hotel s hodně špatnou náladou, a to nás přimělo dát energii do čtvrtého zápasu. Trenér nám řekl, že musíme přidat právě v úsilí, získávat volné míče, líp doskakovat a dělat všechny ty malé věci, které pomáhají k výhře a generují týmovou energii. A my to ve čtvrtém utkání dělali skvěle,” pochvaluje si Gordon, kterého nezviklalo ani brzké desetibodové vedení domácích Pand a řada zpackaných nájezdů jeho týmu.

„Zápas je dlouhý a já neznám nikoho na světě, kdo by odehrál zápas a nic neminul. Špatné jsou jen ty střely, které nevystřelíš. Když nedáš, soustředíš se na další útok. Pokud jsou to dobré střely, tak víc neřešíme, hlavní je, že to pak vytváří mezi hráči dobrou chemii,” říká Gordon, který při návratu do utkání ocenil týmové úsilí v obraně.

„Krojc (Kříž) pak odehrál skvělé minuty, taky Myles (Stephens), který posledních několik zápasů odvedl výbornou práci v obraně na Nicholsovi, hodně pomohli i Fanda (Rylich) a Thomas (Bell) a každý dělal ty malé věci, které jsme v neděli nedělali.”

A kdy začal americký playmaker ve druhé půli čtvrtého utkání cítit, že je jeho tým na dobré cestě? „Už když jsem se ráno probudil. Věděl jsem, že budeme mít dobrý den,” vypálí trochu překvapivou odpověď chlapík, který podal ve čtvrtém duelu naprosto famózní výkon. V dějinách finále samostatné české ligy byl číselně třetí nejlepší (rating 43), když vyšší hodnotu zaznamenali jen Craig Callahan za Nový Jičín v roce 2004 a Maurice Whitfield v roce 2005 v dresu Nymburka.

Gordon i celý jeho tým v neděli a v pondělí zakoušeli i elektrizující play-off atmosféru v ústecké pevnosti, kde Nymburk jako teprve druhý tým ligy v letošním roce dokázal včera zvítězit. A pro Polabany to bylo v této sezoně vůbec poprvé - až na čtvrtý pokus.

„Bylo to bláznivé. Ústí má skvělé fandy, jaké si tu hráči zaslouží. A fanoušci si zaslouží, čeho tu letos dosáhli. Je to skvělý tým. Líbí se mi ta energie v hale, je to hlučné, občas jako ve čtvrtém zápase něco přiletí na hřiště, jsou tam hodně vášniví a já to oceňuju,” hlásí Gordon, který s Nymburkem za vedení 3-1 už ve čtvrtek večer může v domácím prostředí pozvednout nad hlavu nový Pohár Jiřího Zídka pro vítěze Kooperativa NBL.

„Já se soustředím jen na to být v dalším zápase lepší. Doufejme, že to čtvrté vítězství získáme,” nechce příliš předbíhat průbojný playmaker.