Střílel přímo proti mně. A já si říkal - to už snad ne!

Dlouhých sedm zápasů se pardubická Beksa nedočkala vítězného opojení. A mezi tím se propadla na posledním místě k hrozivé bilanci 1-10. Až ve 12. kole to konečně přišlo. Toužebně očekávaná radost z výhry. Nebylo to ale ani trochu snadné, stejně jako není jednoduchá celá dosavadní sezona týmu.

Ten musel v posledních 11 minutách otočit 15bodové manko a v samém závěru přežít za vedení o tři trojici infarktových trojkových pokusů hostů z Hané.

„Když ten zápas skončil, cítil jsem úlevu a byl jsem samozřejmě rád. Takový vstup do sezony jsem podle mě ještě nikdy nezažil, takže po tom, jak zápas vypadal, že to zase nedopadne, to byla velká úleva, když se to povedlo otočit. Nic to ale neznamená. Je to pro nás vzpruha, že se celý týden bude pracovat trochu líp než po další porážce, kdy do středy na to pořád myslíš, ale pořád jde o jednu výhru,” pravil jeden z nejzkušenějších hráčů aktuálního ligového pelotonu a pardubický kapitán Kamil Švrdlík.

Kamile, když jste se po těžkých trojkách olomouckého Martina Nábělka propadli ve třicáté minutě na minus 15, kde se tam braly mentální a fyzické síly na obrat, o který jste se teď snažili prakticky každý zápas?
Já v tu chvíli věřil a říkal jsem to i na střídačce, že tenhle zápas ještě můžeme otočit. My jsme se v té třetí čtvrtině nebyli moc schopní prosadit v útoku, ale ve čtvrté se to hned podařilo o pár bodů srazit a tam jsem opravdu věřil, že tohle by mohl být ten zápas, kdy to půjde. Ne že by pak ta koncovka byla nějak kontrolovaná, ale my jsme už takových zápasů ztratili nebo jsme nedohnali manko strašně mockrát a tady jsem tomu už věřil.

Když za vašeho vedení o tři soupeř ještě měl v posledních vteřinách tři pokusy z oblouku na vyrovnání, vy jste tam marně skákali na blok a střílející soupeři padali na zem s potenciální hrozbou tří šestek, neobcházely vás mrákoty?
Já už seděl vyfaulovaný na střídačce a ta poslední vypuštěná trojka Martina Nábělka, který byl celkem volný, letěla z rohu přímo proti mně. A tam jsem si říkal - to už snad ne! (rozchechtá se) Dokud je člověk v zápalu boje na hřišti, tak o tom tak nepřemýšlí, ale ty poslední vteřiny už jsem sledoval jen v napětí z lavičky.

I když už jste měli vypotřebované nestřelecké fauly, nechtěli jste tam radši soupeře poslat jen na dvě šestky? Jaký byl plán?
Ještě před mým pátým faulem, což byl čtvrtý týmový, měli hosté jednu trojku, kde se dalo faulovat dřív, ale u té poslední Nábělkovy ta střela přišla hned po chycení míče, kde si nemyslím, že by se to dalo stihnout ještě před střelou.


Kde to ale stihnout šlo, když jste ještě měli nestřelecký faul, byla poslední akce Písku vedoucí k vítězné střele Jana Karlovského v utkání 10. kola, a kdy vám to pak kouč vyčítal i při televizním rozhovoru. Jak se stalo tohle?

Tam jsme si to v timeoutu říkali, že faul použijeme a byla to chyba. V tom už jsme se taky nějakou chvíli babrali a takových zápasů už bylo, že jsme se v nich pak přehrabovali a nebylo to k ničemu dobré. Je potřeba jít dál, ale samozřejmě se musíme z těch chyb poučit (důrazně). Taky se ten faul musí udělat šikovně a hodně kluků si na to třeba ani nevěřilo, aby to nebylo už ve střeleckém pohybu. Teď jak kdokoli na míči vidí jakýkoli náznak bránící ruky, tak se to snaží hned odhazovat, jak je to vidět všude v Eurolize i jinde. Všichni obránci se tak snaží být opatrní, ale někdy to potřeba je, když je to ještě při driblinku.   

Jednou z hvězd zápasu byl váš nový rozehrávač Quentin Hardrict, který hned v premiérovém zápase zapsal 19 bodů, 7 asistencí i 9 získaných faulů, což se v prvním utkání za nový tým jen tak nevidí. Jak se vám jeho výkon zamlouval?
Uvedl se skvěle, dával tam i těžkou dvojku, kterou to posouval na ty tři body, o které to skončilo. My jsme takový výkon potřebovali. Poslední zápasy jsme měli problémy s organizací hry, kdy na tři utkání tu byl předchozí rozehrávač Tyler Harris. Quentin nepřišel do jednoduché situace, ale strašně nám pomohl, měl i nějaké asistence, kdy se konečně něco vytvořilo v útoku, kde to nebylo tak statické a doufejme, že takhle to bude pokračovat i dál.

A vedle toho Hardrict přidal při 182 číslech výšky i šest doskoků. Byla to shoda okolností, nebo může i ty doskoky sbírat častěji?
Co ho ten týden pozoruju, tak schopnosti má, aby měl body i asistence. Má přehled ve hře, dobře řeší pick-and-roll a ten doskok ještě uvidíme, jestli šlo o náhodu, nebo ne.

Jak se vám i dalším zkušenějším spoluhráčům dařilo udržovat bojového ducha týmu s narůstající negativní bilancí až na 1-10?
Je to samozřejmě těžké a nejtěžší je to vždy po tom těsně ztraceném zápase, což se nám stalo několikrát, že jsme prohráli i vyhraný zápas. Někdy nás to sestřelilo víc, ale pak jsme se do dalšího zápasu vždycky dokázali zvednout a šli do toho znovu a s vírou, i když to bylo stále těžší. Proto je tahle výhra tak důležitá, protože je strašně těžké blbě prohrát a celý týden jen čekat a trénovat na další reparát. Pořád ale platí, že to jedno vítězství nejde přecenit, nic ani dál nepůjde samo a pořád máme ve hře dost nedostatků. Po výhře se ale určitě trénuje snáz, když tam je ta odměna.

Čím to, že se ty propady v minulých zápasech nedařilo zastavit opakovaně dřív, než se staly takřka neřešitelnými?
Ze začátku sezony jsme pro změnu hráli jen první tři čtvrtiny, viz Nymburk nebo Ústí, kdy jsme vypadali, že to máme naprosto pod kontrolou, ale ve čtvrté čtvrtině jsme předvedli kolaps. V sobotu to byl pravý opak. Nevím, snažíme se různě měnit obrany a s Olomouckem už od druhé půlky se obrana začala zlepšovat, dostali jsme v ní jen 29 bodů. Ještě s tím ale nepřišel útok, navíc jsme dostali těžké trojky, kterými se Olomoucko posunulo až k náskoku 15 bodů. Samozřejmě dál pracujeme na tom, abysme byli konzistentní celých 40 minut.

Olomoucko už vysoko vedlo nad leckým, ale také to už několikrát nedotáhlo. Je znát jeho užší sedmičlenná rotace a měl jste pocit, že na tom jste v zápase postupně kondičně a fyzicky líp?
Je to možné. My si to samozřejmě říkali, že bysme na tom měli být líp, ale to už jsme si říkali několikrát a ty týmy to proti nám vydrželi, nebo jsme ve čtvrté čtvrtině zkolabovali hlavně v útoku my. Já ale měl pocit, že v té třetí čtvrtině nás Olomoucko vyloženě nepřehrávalo, mělo tam tři čtyři těžké proměněné střely a my se naopak trápili v útoku. Ale věděl jsem, že nemůžeme doma skončit na 55 bodech... A jistě si pamatuju ten zápas Olomoucka v Ústí, které to doma otočilo až v poslední čtvrtině. O to byla naše víra opřená, ale doufám, že to bylo i naším zlepšením, nejen tím, že Olomoucko odpadlo.

Řekl jste, že jste tak krušný start sezony ještě nezažil, ale loni to bylo podobné, kdy jste až na poslední chvíli horko těžko dofinišovali do skupiny A1. A to se ještě přidalo, že kouč Šotnar poslední dvě sezony v Ústí také začínal úvodními propady, což si už začal brát osobně. Jak tohle období kousal on?
Loni to bylo úplně jiné, tam jsem dokázal popsat věci, proč to nejde, docházelo tam k velké fluktuaci hráčů a všemu možnému, ale letos jsem měl po přípravě pocit, že to bude dobré. Ne, že vyhrajeme všechno, ale věřil jsem, že jsme na ten vstup do sezony připraveni dobře. Sestřelily nás ale hodně ty zápasy, které jsme měli pod kontrolou a tři čtvrtiny jsme vypadali, že si jdeme za jednoznačnou výhrou, aby pak přišel nějaký kolaps a to nás uvrhlo do deky, což bylo těžké i pro trenéra. Je tu první rok, v novém týmu, byly nějaké ambice a očekávání a my se v tom utápěli. Musíme mu s tím pomoct a doufám, že se to bude zlepšovat. Byl na tom podobně jako my. Hledalo se, v čem je problém, přehrabuješ se v tom a to jsou věci, které člověk normálně ani neřeší, ale tady se řeší každý detail a hledá, jestli tohle je ten důvod, nebo něco jiného. Pro něj to muselo být asi ještě těžší než pro nás, přišel sem jako ligový Trenér roku, dařilo se mu s Ústím, ale dostali jsme se do toho sami, tak se z toho snad i vyhrabeme, i s jeho pomocí.

Právě trenéra jsem se před sezonou ptal na to, jakým riskem bylo jít do sezony s 11člennou soupiskou včetně čtyř mladíků. Jak to zpětně hodnotíte, bylo to příliš odvážné?
Samozřejmě teď se řekne - měla být širší soupiska, měli být připravení i na zranění, což je ale složitá věc. Po bitvě je každý generál, ale v přípravě to vypadalo v pohodě. Nevěděl jsem, jestli bylo v plánu ještě někoho doplnit, ale takhle se to prostě vyvinulo. Už je teď zbytečné se v tom hrabat. Třeba Olomoucko má opěrnou sestavu sedmičlennou. My máme i mladé kluky, ale s nějakou rolí v týmu. Jistě je smůla, že hned přišla zranění, na která se muselo reagovat. Jasně že v ideálním světě bysme měli 15 hráčů a při zranění naskočil někdo další, ale to není realita většiny českých klubů mít dvanáct hotových hráčů.

Jste tři výhry od osmé NH, čtyři od sedmého USK, přičemž poslední sezony bylo potřeba na skupinu A1 11 výher po základní části. To by pro vás znamenalo muset vyhrát devět ze zbývajících deseti zápasů. Jak reálně to vidíte?
Matematicky ano, ale i když se o tom poslední zápasy pořád mluví, jestli se to ještě zvládne, já se soustředil hlavně na přetržení té série porážek. My jsme se už od bilance 1-4 soustředili na to, kolik výher bude potřeba, ale my se museli zvednout hlavně herně. Já tohle většinou začal řešit, až když to bylo blízko. My to měli loni 4-9 a potřebovali se chytit nějakou výhrou. Vím, že je to fráze, ale má se myslet jen na nejbližší zápas, protože víc dopředu je to těžké. My musíme teď pokud možno vyhrát další utkání, ale hlavně se zvednout herně, aby s tím šlo ještě něco dělat. To je teď nejdůležitější. Aby ta sobotní výhra k něčemu byla.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Radiožurnál Sport