S řetězy na lavičku. A teď? Ústí, i kvůli bráchovi. A v létě?

Válečník číslo 11 velel za postupem Děčína do semifinále velkými průměry 20 bodů a 8 doskoků, když zazářil především ve třetím duelu v Brně za dvojnásobného oslabení týmu.

V následujícím postupovém interview ovšem chválil spíš ostatní. Také ale káral a řeč došla i na spoutávání spoluhráčů na lavičce, odkrývání taktických karet, vlastní letní vyhlídky a samozřejmě i na pevnou víru v postup bratrovy Ostravy přes mistra. To by totiž velmi pravděpodobně znamenalo jediné, tedy v případě splnění úkolu sousedů - velké severské semifinále! A to by si přál i reprezentační křídelník ARMEXU Matěj Svoboda.   

Matěji, skore série s Brnem 4-0 je skore, které byste před čtvrtfinále předpokládal, doufal v něj, nebo vás spíš překvapilo?
Určitě jsme si věřili, že jsme schopní Brno 4-0 porazit. A zvlášť když jsme vedli 2-0, řekli jsme si - pojďme to ukončit u nich, ať máme od Brna klid, protože jsme se potkali už v posledním zápase nadstavby. Z dvojice Brno - Pardubice, která do poslední chvíle padala do úvahy, jsme si Brno přáli, protože jsme si na něj hodně věřili. I tak nás ale trochu překvapilo, jak jsme to zvládli, protože 4-0 nikdo vyloženě nečekal.

Zvenku se zdálo, že sérii rozhodly především play-off zkušenosti. Vy jste doma zvládli obě koncovky, jednu i z minus šesti bodů, a první zápas venku jste vyhráli jasně i bez potrestaných opor Waltona s Kroutilem. Jak jste to viděli vy sami?
Určitě to tak je. Loňské play-off nám dalo hodně, jsou to zkušenosti k nezaplacení a s Brnem byly na naší straně. Soupeř kromě Ondry Šišky, Kuby Krakoviče a „Půlpyho” (Viktora Půlpána) má v kádru převážně mlaďochy, kteří ty zkušenosti ještě nemají. Věřili jsme si na ně, a to se potvrdilo. Ty koncovky jsme zvládli líp a líp jsme si s tím poradili i ve třetím zápase.

Co vlastně ty zkušenosti z play-off znamenají nejvíc? Umíte pak třeba líp zachovat chladnou hlavu v nejkritičtějších momentech, nepanikaříte po bodovém propadu...
Je to tak. I ve druhém zápase, kdy jsme minutu a půl do konce prohrávali o šest, jsme vůbec nepanikařili, věděli jsme, že je ještě spousta času, že jsme v takových situiacích už byli a zvládli je. A to samé ten třetí zápas. To, že jsme přišli o dva hráče, pro nás nebyla úplně nová situace, už jsme ve finále loni bez AJ (Waltona, navíc i bez Pomikálka) dokázali porazit Opavu. Nebo když jsme v semifinále přišli o Nicholse, tak jsme si taky poradili. Vždy někdo zvládl vystoupit ze stínu a podal o krůček lepší výkon. Tady bych chtěl vyzvednout Tedyho Slowiaka a Lukáše Bobka, kteří se tomu postavili čelem, nezalekli se příležitosti a ve třetím zápase v Brně oba odehráli kolem dvaceti minut, když Tedy měl kariérní zápas. Oba ukázali, že můžou hrát a být velice platní.

Vy jste v tomhle zápase věděl, že budete muset zabrat podstatně víc, věděl to i soupeř, a přesto jste mu nasypal 30 bodů s 10 doskoky. Když jste totéž zvládl třeba v loňském finále, znamená to, že za kompletní sestavy se musíte držet víc zpátky?
To bych neřekl, ale za plné sestavy jsou jinak rozložené minuty nebo ty příležitosti na míči a střely, i když já si jich beru hodně. Přece jen se ale musím podřizovat týmu. Tady jsem ovšem věděl, že to bude potřeba vzít na sebe, protože AJ a Fíla (Kroutil) patří k našim top skórerům, a já si mohl vzít i jejich střely. Tyhle situace mám rád, nebojím se jich a vyšlo to. My tam věděli, že nejsme absolutně pod tlakem. Nůž na krku mělo Brno, muselo vyhrát a my mohli jen překvapit a hráli jsme úplně uvolněně.

Předpokládám, že teď nezpochybníte, že zažíváte - nejen číselně - kariérní sezonu.
Ještě není konec. A já vždycky říkám, že i individuální sezona se odvíjí od té týmové. Myslím, že se mi povedla i ta loňská, a pokud by ten týmový výsledek byl letos nedejbože horší, tak bych se na to jako na kariérní nekoukal. Takže bych ještě počkal. Jestli ale Děčín dovedeme k titulu, tak to kariérní sezona bude.

V Děčíně vám končí smlouva teď v létě, bude vám tenhle klub i dál stačit?
(usměje se) Já to tu mám hrozně rád, jsem tady maximálně spokojený a tohle téma si nechávám, až bude po všem. Teď se maximálně soustředím na tohle play-off a na prvním místě je Děčín, a to, abysme ho dovedli do finále.

Bude ve vějíři možností i snaha po zahraničním angažmá, když už jste se stihl ukázat i v národním dresu?
Samozřejmě s agentem po tom trochu pokukujeme, ale všichni víme, jak těžké je dostat se z české ligy ven. Vzhledem k tomu, že mám rodinu s dvěma malými dětmi, musím myslet i na ně. Uvidíme, co přijde. Něco se rýsuje, ale v tuhle chvíli o tom nechci mluvit.

Na rozdíl od vašeho týmu ne všechny opory Brna ve čtvrtfinále doručovaly výrazné výkony. Bylo to, že třeba rozehrávač Půlpán nebo pivot Brown-Soares nebyli v brněnských utkáních téměř vidět, spíš vaší zásluhou, nebo to bylo víc způsobeno jinými faktory?
Myslím, že zásluhu na tom má naše obrana a taktika, kterou jsme do třetího a čtvrtého zápasu zvolili. Jelikož „Půlpy” nás hodně trápil v zápasech v Děčíně svými výbornými nájezdy i asistencemi, tak jsme šli do třetího utkání s tím zastavit hlavně jeho. A rozhodli jsme se risknout, že ho necháme střílet z dálky a co nejvíc zabráníme jeho nájezdům, na všechny pick-and-rolly budeme chodit pod clonou, spodem, tím pádem nebude mít tolik prostoru tvořit pro pivoty a zvlášť pro Browna. Tímhle se nám podařilo zastavit nejen jeho, ale doplatil na to i Brown, který neměl tolik asistencí z pick-and-rollů od „Půlpyho”.

Měl jsem pocit, že tímhle způsobem už soupeři proti Viktoru Půlpánovi hrají standardně.
No, my ty první dva zápasy hráli proti pick-and-rollu předskok, ale to on perfektně četl a trestal to. Museli jsme to změnit a v Brně jsem ho oba zápasy bránil jenom já, nepřebíral jsem vůbec nic a nechávali jsme ho střílet. Bohužel pro něj a bohudík pro nás mu tam nespadla ani jedna trojka a totálně jsme jim tím rozhodili jejich útok.

Vy sami jste v něm naopak v posledních třech zápasech dali přes 90 bodů, což proti třetí obraně ligy už asi nebyla náhoda.
Útok u nás hodně vychází z obrany a útočný talent máme. Pořád ale děláme i spoustu chyb a není to tam, kde by to mělo být, což by potvrdil i trenér. Pokud dobře bráníme, tak hrajeme rychle dopředu, což musíme, protože potřebujeme lehce skórovat. Když se chytneme protiútoky, začnou nám padat i trojky a těžší střely a v posledním zápase jsme si hodně chodili i pro šestky. A tím, jak jsme v zápasech i v sérii vedli, nabývali jsme sebevědomí a v útoku už se pak hraje mnohem lépe, když je člověk uvolněný a ví, že si jde za vítzěstvím.

Jaké bylo vaše poučení z vyloučení Waltona s Kroutilem po šarvátkách v Zápase 2, zejména při vědomí, že vás v semifinále může čekat ještě mnohem třaskavější série s Ústím?
My si říkali, že když AJ bude střídat ze hry, tak ho vždycky na lavičce svážeme řetězy, aby nemohl kdykoli vyběhnout do hřiště (usmívá se), a uvolníme je jen, když bude střídat zpět do hry. Ne, vážně - věřím, že se z toho oba kluci poučí. Nejde ani o ten finanční trest, jako o to, že nemohli být na hřišti, a to je, myslím, mrzelo nejvíc - že nám nemohli pomoct. A myslím, že se oběma ulevilo, že jsme to zvládli a že ani jeden už nebudou chtít zažít ten pocit, že nebudou moct naskočit do utkání play-off.  Věřím, že takovým zbytečným vyloučením se už vyhnou nejen oni, ale že jsme se z toho dostatečně poučili i my ostatní. Doufal jsem, že jsme se z toho poučili už po loňském play-off, asi jsme na to ale zapomněli a nechali se vyloučit znova. Věřím ovšem, že už to bylo naposled a už budeme dál hrát bez trestů.

Naštval vás a zároveň motivoval dodatečný podnět soupeře, po němž byl pro třetí utkání potrestán i Filip Kroutil?  
To nás samozřejmě trochu naštvalo, ale asi to ze strany Brna i chápu, že se jim to nelíbilo. Do jejich rozhodnutí jim kecat nemůžu. Za mě to bylo trochu přibarvené, když jsem četl jejich vyjádření, ale měli na to právo a disciplinární komise to uznala. Filip se toho samozřejmě neměl dopustit, potrestán byl správně, ale spíš to nakonec uškodilo jim a nám naopak pomohlo. Oni tím na sebe vytvořili ještě větší tlak, prohrávali 0-2, nám chyběli dva hráči a třetí zápas byl už tím prvním o všechno. My naopak byli uvolnění, neměli jsme co ztratit a byli jsme i zdravě naštvaní a namotivovaní, že je porazíme i přes jejich podněty a bez dvou hráčů. Jsem hrozně rád, že to takhle dopadlo.

Jak se nicméně za tu Kroutilovu situaci cítíte zodpovědný vy, který jste „trashtalkem” (slovním napadením) na soupeře Petra Křivánka, ležícího na zemi, po skončení třetí čtvrtiny Zápasu 2 celou „melu” začal?
Samozřejmě to začalo mnou. Nelíbila se mi reakce Petra, přišlo mi, že při tom posledním zakončení tam sebou trochu hodil na zem se snahou vykoledovat si faul. Byl tam ode mě trochu „trash talk”, vzápětí reagoval celý tým Brna, kdy se na mě rozeběhli a pustili se do mě a Filip reagoval stejně, jen vyběhl z lavičky. Kdyby byl na hřišti a do soupeře Dáni takhle žďuchl, tak by se to tak neřešilo, ale tím vyběhnutím z lavičky dal možnost se nechat potrestat. Já si toho na druhé straně vážím, že se mě běžel zastat, ale taky musíme být v tomhle trochu rozumnější a krotit své emoce.

Při senzačním vývoji série Ostravy s Opavou (3-1), jakého soupeře pro semifinále vidíte reálněji? Bude to spíš Nymburk, nebo v případě, že uspěje NH a Pandy dokončí úspěšně souboj s Pardubicemi, Ústí?
Byl bych radši za derby proti SLUNETĚ, protože by to znamenalo postup Ostravy. Já jako Ostravák fandím Nové huti, i proto, že tam hraje brácha, ač bych se hrozně rád potkal ve finále třeba s Opavou a zopakoval si to. Spíš se ale přikláním k variantě s Ústím.

Překvapila vás Ostrava výkony ve čtvrtfinále?
Nepřekvapuje mě. Když jsem se s bráchou bavil, shodli jsme se, že Opava je pro ně jediný přijatelný soupeř, protože kdyby narazili na kohokoli jiného, tak by takhle nehráli. Na Opavu prostě umí, dokázali to už dvakrtát v sezoně vyrovnanýmni zápasy a viděl jsem, že si na ně věří. Sám jsem tak věřil, že sérii nějak zdramatizují. Ale tím vedením v sérii překvapili celou republiku a jsem moc zvědavý, jak to dopadne.

Autor: Redakce NBL
Reklama
OQT 3x3