Pak už to skákalo rychle
Po 41 letech se čeští basketbalisté představili na turnaji pod pěti olympijskými kruhy. V základní skupině dosáhli na jednu výhru ze tří zápasů. Vzhledem k celkovému skóre je po dnešku jasné, že jejich pouť tokijským turnajem skončí, protože na postup ze třetího místa nedosáhnou.
Češi předvedli proti super favoritovi a stále největšímu adeptovi na zlato velmi dobrý první poločas, po kterém ztráceli pouhé čtyři body. Jenže po změně stran si Američané otevřeli střelnici. Jejich úspěšnost byla skoro až nadpozemská. Jestli si vzpomínáte na první českou čtvrtinu proti Francii, tak v takové pohodě dnes vydrželi Američané střílet celý druhý poločas.
„Měli nějaké jednoduché pozice, ve kterých jim šlo zabránit. Některé ale byly těžké a ty také dali. Proti něčemu bychom možná mohli ještě něco udělat, ale když už se pak chytli, tak už to bylo těžké,“ popisoval český defenzivní zmar David Jelínek. Obrana neměla šanci konkurovat americkému útoku, pohybu míče a především přesné střele.
Američané zakončili zápas se 20 úspěšnými trojkami na svém kontě. Celkem jich na český koš vyslali 42. Konečná 48% úspěšnost je nebývalým počinem. Navíc si musíme uvědomit, že většinu úspěšných střel si schovali až druhou dvacetiminutovku.
„Myslím, že jsme bojovali dál, ale oni do druhého poločasu nastoupili mnohem víc sebevědomě. Začali mnohem lépe hrát i v obraně, hráli o dost tvrději. Třeba ještě ve druhé čtvrtině bylo vidět, že nedávali střely. Ale tady, když jsme udělali chybu, oni dali jednoduchý koš a chytli se. Pak už to skákalo hodně rychle,“ mrzelo Jelínka rychle rostoucí manko, které nakonec dosáhlo 35 bodů.
Společně s výsledky předchozích zápasů mají Češi skóre minus 49 a je tak jasné, že na jejich nepostup nebude mít vliv zítřejší utkání mezi Japonskem a Argentinou, které by při dnešní nižší prohře mohlo ještě dávat matematickou naději.
„Hranici jsme neřešili. Všichni jsme chtěli hrát až do konce a předvést proti Američanům co nejlepší zápas. V jednom momentě jsme si to řekli i na time outu, ale nevěnovali jsme přednostně pozornost rozdílu, každý chtěl hrát,“ popisuje Jelínek, že hlavním cílem bylo předvést co nejlepší výkon. Ten v závěru ovlivnila jednak přesná americká střelba, ale i zranění kapitána Satoranského, kterého chtěl týmu maximálně pomoct, ale poslední minuty už musel sledovat z lavičky.
„Už samo o sobě dostat se na olympijské hry po 41 letech je obrovský úspěch. Povedlo se něco neskutečného. Začali jsme výhrou, i když po vysokém vedení, které jsme v průběhu zápasu měli, to zase nevypadalo na takový úspěch. Byla to ale výhra na olympiádě a to nemůže říct každý,“ vrací se Jelínek ve vzpomínkách prakticky o týden zpět, kdy Češi odstartovali turnaj vítězstvím nad Íránem.
Jenže pak přišly zápasy s Francií a USA. Oba týmy se netají svými medailovými ambicemi. „Měli jsme pak dva těžké soupeře, se kterými jsme dlouho drželi krok. Víc jak polovinu zápasu hrát s nejlepšími na světě vyrovnaný zápas je skvělé. Pak jak docházejí síly, tak už se kvality hráčů ukážou. Myslím, že výkon celkově nebyl úplně špatný,“ uzavřel Jelínek.