Jsme taková neskautovatelná banda

Chvílemi se zdálo, že se v průběhu olympijské kvalifikace hledá. Především v ofenzivě od sebe chtěl víc. A pak to přišlo. Ve finále byl Jaromír Bohačík jednou z hlavních ofenzivních zbraní českého národního týmu. Řekové si s ním nevěděli rady – trápil je nájezdy i střelbou za tři body. Na českého legionáře byl spoleh.

Byla to jedna z klíčových akcí. Češi vedli o 13 bodů, ale soupeř měl mít. Vystřelil, jenže neúspěšnou střelu si doskočil. Pak se přiřítil bojovník Bohačík a míč soupeři z rukou ukradl. Na druhé straně střílel pod tlakem časového limitu. Neúspěšně. Jenže znovu vybojoval téměř ztracený míč, který se k němu od spoluhráčů vrátil a on trefil dlouhou trojku. Plus 16 a Řekové byli zlomení. Zásadní moment pro pojistku postupu.

„Ufff, já jsem si to asi ještě pořád neuvědomil. Je to takové neuvěřitelné, že pojedeme na olympiádu, i když podle těch začínajících oslav se to zdá docela blízko. Takže to nakonec bude asi pravda,“ usmíval se už s malým odstupem o emočně vypjatého zápasu na terase hotelu. Právě začínala oslava postupu.

„Nálada je výborná. Myslím si, že ten zápas byl z naší strany prostě super. Ani si nevybavuju, co komu padlo nebo nepadlo. My jsme je dneska prostě přejeli. Je to neuvěřitelné,“ vypravil ze sebe. Stejně jako hodně fanoušků, i hráči nechtěli dobře se vyvíjející utkání zakřiknout. Zkušenosti z posledních dnů byly až příliš čerstvé.

„Vzpomínám si, že jsme se o tom bavili ke konci třetí čtvrtiny, kdy už to bylo přes dvacet. Říkali jsme si, že je to ještě brzy, že je spousta času do konce. Po tom, co se nám dělo v přechozích zápasech byl celý tým na špičkách a připraven, že se může stát opravdu cokoliv,“ připomínal si dramatické koncovky s Uruguayí a Kanadou. Možná i díky této zkušenosti si Češi vítězství jasně pohlídali.

„Čeká nás toho ještě hodně v budoucích měsících a letech.“

Zní to neuvěřitelně. Tahle generace českých basketbalistů má za sebou úspěchu na EuroBasketu (7. místo), na mistrovství světa (6. místo) a teď postoupila na olympiádu. Kde jsou její limity? „Uvidíme, no. Čeká nás toho ještě hodně v budoucích měsících a letech. My jsme takový neskautovatelný tým. To je fakt banda individuálních hráčů a každý je jiný a může se urvat. To je naše výhoda. Doufám, že se to bude dařit i na olympiádě,“ vyhlíží už Tokio.

Hráči se po zápase rychle sháněli po tom, kdo a kdy je v Tokiu čeká. „Viděl jsem, že je tam Amerika, Francie a Írán, takže skupina v pohodě,“ smál se Bohačík. Zvlášť zápas s Francií pro něj bude pikantní. Vždyť uplynulou sezonu strávil ve Štrasburku.

„Měl jsem zprávy od spoluhráčů ze Štrasburku, kteří ale nejsou součástí národního týmu. Oni jsou kluci na dovolené. Myslím, že v Evropě, ale jak to na dovolených bývá, chodí spát později, tak se divali a fandili. Přišlo mi pár zpráv,“ potěšilo ho.

V záplavě pozitivních emocí byl čas na starosti. „Mám čerstvě narozenou dceru. Narodila se v Prostějově, kdy jsem byl ve Francii. Pak za mnou přijeli, ale to já jsem zase cestoval a oni byli ve Štrasburku. Takže nějaká komplikace z tohoto pohledu postup je, ale ono se to nějak vyřeší,“ naoko se zlobil.

I tak si ale postup, stejně jako zbytek týmu, náramně užil.