Člověk to má pořád v hlavě

I jako typický snajpr, který odpoutává každý zápas spoustu střel z nemalých výskoků, se David Jelínek do takové situace a v tak intenzivní podobě dostává prý jen zřídkakdy. A to vedle reprezentace stíhá během sezony v dresu Andorry spousty zápasů ve španělské ACB i v EuroCupu. Byl to tedy obrovský pech a paradox, že k něčemu takovému došlo zrovna v duelu na té nejvyšší úrovni, v zápase o světový šampionát basketbalistů, před domácím publikem v Česku, kterému se v soutěžní vřavě už roky nepředstavil.

Už po pár minutách na opavské palubovce v souboji s Litvou nasadil ke trojce, a když dopadal na zem, stála pod ním už noha litevského obránce Žukauskase. Výsledek? Těžce pochroumané vazy levého kotníku a zřejmě až tříměsíční vynucená pauza.

„Já nejdřív věděl jen to, že jsem po střele dopadl obránci na nohu. Až po pár dnech, když jsem ty záběry viděl, jsem si všiml, že dal nohu vyloženě pode mě a já mu pak plnou vahou dopadl na kotník a přistál na svůj vymknutý kotník, který se mi natočil bočně k zemi,” popisuje krutý zážitek z konce listopadu.

Ze svého zázemí v Andoře už mluví věcně, bez emocí. A i když by nejspíš mohl, nechce viníka situace zásadně očerňovat.  

„Nemyslím si, že by to bylo chtěné, nebo vyložený naschvál, ale z těch záběrů je patrné, že se nohou dostal až na čáru trojkového oblouku, což není dobré, jít až takhle pod hráče. A nebylo příjemné se na to koukat, kam až dostoupil. Je to tak blízko, že je tam velká pravděpodobnost, že se něco může stát,” je si dobře vědom 31letý křídelník.

Česká lavička se bezprostředně po této situaci dožadovala odpískání faulu, ale marně. Podle reprezentačního manažera Michala Šoba sice arbitři po utkání na základě záběrů z videa uznali, že se jednalo o faul, který mohl být klasifikován i jako nesportovní, ale v danou chvíli ve hře ho neviděli a tudíž neodpískali. „A pravidla jsou taková, že pokud není faul při hře písknutý, nemohou se rozhodčí zpětně jít podívat na video a faul „písknout” dodatečně,” uvedl Šob.

David Jelínek už podle prvních pocitů tušil, že bude zle, což potvrdilo i první vyšetření v Opavě. „I z vlastní zkušenosti už jsem si sám tipnul, že to bude zranění na šest až osm týdnů. A po diagnóze tady v klubu jsem zjistil, že to budou dva až spíš tři měsíce. Poraněné jsou oba kotníkové vazy, tedy vnitřní i vnější, plus tam zřejmě bude i něco s kůstkami v kloubním pouzdru,” popisoval škody střelec lvů.

I on sám si všímá, že jak ve španělské lize, tak na evropské scéně příliš k odpískání tohoto typu prohřešku nedochází.

„V ACB se tyhle věci průběžně stále upravují a podle aktuální verze by se měly hodnotit jako nebezpečná hra a teoreticky by za to nějaká technická nebo nesportovní chyba měla dávat. V praxi je to ale složitější, jak ve Španělsku, tak kdekoli jinde. Při těch střelách nebo i doskocích, kde se tohle stává nejvíc, rozhodčí většinou sledují míč nebo kontakt těla s protihráčem a vyloženě dolů se asi nekoukají. Takže odpískání takové věci ve hře je složitější. Jelikož k tomu ale dochází, je otázka, jestli by se jeden z těch tří rozhodčích neměl v okamžiku střely na tohle zaměřit. To by nebylo na škodu,” vyzývá sbor arbitrů reprezentant, který si nepamatuje, že by někdy odpískání dostoupení pod střelce zažil. 

Zároveň ale dodává, že při zápasech to není denní chleba obránců, byť se najdou lecjací „raubíři”.

„Z dřívějška vím, že jsou určití hráči, kteří jsou svým herním stylem nebezpečnější, až zákeřnější a spekulovalo se o tom, že takové věci mohli dělat naschvál, ale za poslední dobu se to dostupování nestávalo zase tolik. Většina obránců se sice snaží doběhnout ke střelci, ale pak jde trochu mimo něj. To, co se mi stalo s Litvou, jsem za poslední období v ACB, ani v EuroCupu nezažil. Člověk ví, že to hrozí, že obránce někdy třeba trefí střelce do těla, ale aby se dostal přímo pod něj, tak to se zase v ACB nebo na evropské scéně tolik nestává,” naznačí, že s Litvou jej potkala nemalá smůla.

Jelínek si při návratu do klubu musel prožít poměrně horké chvilky, ostatně asi jako každý hráč, který se z reprezentační akce dostaví zpět do klubu s nějakým zraněním.

„V klubu pochopitelně nebyli nadšení, že k tomu došlo a že to bude navíc na tak dlouho. Většinu sezony přece jen trávím právě v klubu. Na druhou stranu tím, že jsem tu už dlouho a mám poměrně dobré vztahy s lidmi z vedení, takže můžu říct, že to nebylo tak hrozné. Řešilo se spíš vyřizování kolem, vyšetření, pojistka a podobně,” uvedl kapitán a historický top skórer Andorry, který si v klubu kroutí už šestou sezonu.

Klub má alespoň jistotu, že pro tento případ může být aktivována pojistka mezinárodní basketbalové federace FIBA. „Ta funguje tak, že klub hráče po dobu zranění i nadále platí, tedy pokud hráč nemá smlouvu s klubem definovanou jinak. A v momentě, kdy se hráč vrátí zpět na palubovky, FIBA klubu poměrným systémem kompenzuje výplatu uzdraveného hráče. To ale nic nemění na faktu, že pro hráče i klub je to zásadní nepříjemnost v jejich cílech a výkonech,” doplňuje k finanční stránce věci manažer lvů Šob.

Ačkoli Andorra, která se v lize po horším startu do sezony, postupně drápe vzhůru, na možná až tři měsíce přišla o jednoho z nejlepších střelců (průměr 10 bodů za 22 minut), podle reprezentanta vedení nejspíš nebude hledat ani dočasnou náhradu. „Na soupisce je nás poměrně dost a máme určité hráče schopné hrát „combo”, tedy pozice 1 nebo 2, proto si myslím, že nebude potřeba někoho nového podepisovat. Jistě, stát se to v počtu jedenácti dvanácti lidí, bylo by pravděpodobnější, že by někoho vzali. Nás je ale zhruba patnáct a neslyšel jsem, že by nějaké posílení bylo v plánu.” 

Fáze rekonvalescence křídelníkovi začala prakticky hned po návratu do klubu. „Po příletu byla noha hodně oteklá, jak kotník, tak celé chodidlo až po prsty, takže první týden byl hlavně o ledování, aby to trochu splasklo a při dalších vyšetřeních toho bylo vidět víc. Předpokládám, že dál se přidají i nějaké plazmové injekce s živinami do krve, aby ten kotník zkusil zareagovat. A dál se uvidí.”

Jelínek musel být po zranění rozmrzelý o to víc, že přišlo po kariérním zápase v národním týmu, kdy v Bosně vysázel famózních 31 bodů a i proti Litvě se s ním počítalo jako s jedním z klíčových mužů lví družiny. Jenže defenzivní práce soupeře mu nedovolila odehrát víc než pár minut.

„Je pravda, že zápas v Bosně mi vyšel hodně a statisticky byl asi můj nejlepší. Že jsem pak většinu utkání s Litvou nemohl hrát, nějaká ztráta mohla být, ale co jsem viděl, tak kluci předvedli skvělý výkon, dokázali se vrátit a všechna čest, jak to za daných okolností zvládali,” pochválil své parťáky shooting guard, který při nutné délce své pauzy nevidí moc nadějně svou účast v únorovém okně světové kvalifikace s dvojutkáním proti Bulharsku.

„Při tom časovém rámci je to hodně na hraně. Tou dobou budu možná tak týden ve větším záběhu, nebudu v té nejlepší formě, takže je nad tím velký otazník a spíš to nevidím jako reálné,” obává se Jelínek časových limitů.

Poté, co se letos v létě po pětileté pauze vrátil do národního týmu, a rovnou zažil historickou účast na olympiádě, jej ovšem obnovená reprezentační zkušenost nemálo potěšila. A věří, že zejména v nabitém příštím roce si jí užije ještě víc. Čechy v něm čeká záplava kvalifikačních bitev o světový šampionát a především EuroBasket na domácí půdě.

„Od doby, co jsem odešel do Španělska, jsem toho tolik v Česku neodehrál a na ty zápasy před EuroBasketem bych se těšil, protože bych mohl hrát zase trochu doma. Už Opava takovou příležitostí měla být, ale bohužel to s Litvou dopadlo, jak to dopadlo. Evropu a ta okna světové kvalifikace má člověk pořád v hlavě, že bych u toho chtěl být a stále o tom přemýšlím. Je to ještě za dlouho, takže uvidíme, ale snad už se mi do té doby nic nestane,” věří střelecký pilíř národního týmu.

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Bez Faulů