Bydlení po osmi k tomu patří

Jako zastupující kapitán dostal české basketbalisty na olympijské hry. Teď si může užívat olympijské atmosféry a života v olympijské vesnici. Jako basketbalista v českých barvách po 41 letech. Jeho soustředění ale stále směřuje na basketbalové palubovky, kde ho už zítra čeká epický souboj o postup do olympijského čtvrtfinále se Spojenými státy.

Byl to vrchol basketbalového léta, resp. měl být. Čeští basketbalisté se podruhé v řadě probojovali do olympijské kvalifikace. Daleko v Kanadě nebyli nejžhavějším kandidátem na postup ze šestice špičkových týmů. Jenže parta kolem Tomáše Satoranského opět dokázala posunout své vlastní hranice a z vrcholu léta udělat jen postupný výškový bod.

Teď už Češi mají za sebou dvě olympijská vystoupení a v určitých pasážích hry se nemohou dostat do stejné pohody, kterou předváděli především v play-off olympijské kvalifikace. „Nemáme tady úplně nejlepší formu jako třeba na kvalifikaci v Kanadě, kde jsme se zlepšovali zápas od zápasu. Nejsme spokojení s tím, že jsme s Francií nedrželi krok celý zápas. Myslím, že první poločas by dobrý, ale oni ukázali svou sílu, kdy nás potom nepustili do zápasu,“ vrátil se ještě k zápasu s Francií.

Basketbalisté jsou jediným kolektivním sportem reprezentujícím Česko na letošních Hrách. Naposledy se to povedlo basketbalistkám v Londýně. I proto je pro ně vše nové a před olympijskými mazáky možná působí trochu exoticky.

„Je vidět, když někdo přijede na svou druhou nebo třetí olympiádu, tak tady ze všech těch restrikcí jenom šílí. Tím, že nám se splnil sen už tím, že jsme tady, tak si užíváme atmosféru ve vesnici, setkávání se s jinými sportovci. Jsme asi jedni z mála, komu nevadí nosit roušky a převážně si to užíváme,“ popisuje český kapitán.

Ten během své bohaté reprezentační kariéry znal v reprezentačním dresu pouze EuroBasket a od roku 2019 také mistrovství světa. Oba typy turnajů spojuje fakt, že se jedná o čistě basketbalovou akci. Olympijské hry jsou v tomto ohledu zcela jiné, jakkoliv jsou ty letošní poznamenané covidovou pandemií.

„Jsme poprvé součástí něčeho jiného než je mistrovství Evropy nebo mistrovství světa. Už jen tím, jak bydlíme s ostatními sportovci na třech patrech a scházíme se v officu, kde fandíme. Samozřejmě, kdyby nebyl covid, tak je interakce sportovců větší. I tak je to skvělá atmosféra. Co mě překvapilo, je bydlení po osmi lidech na jednom bytě. Ale i to k tomu patří,“ nestěžuje si jediný Čech v současné NBA.

Právě kvůli tomu, že kromě zápasu či tréninku jsou sportovci odkázáni na život pouze v hranicích olympijské vesnice, musí si zde najít zábavu. Tomáš Satoranský nezapře svou mezinárodní povahu: „Snažíme se chodit kolem vesnice. Já jsem fanoušek všech možných vlajek světa a zeměpisu obecně. Potkávat zástupce jiných států a vyměňovat si odznáčky, to je návrat do dětských let.“

Kromě vzájemné směny odznaků si vyhlášený gurmán užívá i jídlo v olympijské jídelně. „Já jsem fanoušek jídla a když někam jedu, tak chci ochutnat místní chutě. Tím, že tu budeme ze všech sportovců skoro nejdéle, tak se asi už budou nějaká jídla opakovat, ale to nevadí. Výběr je velký. Dokud se nají Paťa a Paly, tak je všechno v pořádku,“ dobírá si své spoluhráče.

Byl by rád, kdyby si společně s nimi mohl více užívat atmosféru v hale. Sportovat bez diváků už profesionální sportovce pomalu přestává bavit, i když jsou na to z poslední sezony zvyklí.

„Jednak nejsou fanoušci a jednak se nedá jezdit fandit ostatním sportovcům, což pro mě osobně by bylo největší kouzlo olympiády. My hrajeme ve druhé největší hale na světě, která kdyby se naplnila, byl by to neskutečný zážitek. Obzvlášť proti Americe,“ přál by si v sobotu večer tokijského času bouřlivou atmosféru.