Vítání Krpoše bylo monstr

Včera ráno se vrátili čeští basketbaloví hrdinové z olympijského Tokia. Jak už bývá zvykem u návrat z Asie, byli rozdělení do více skupin. V té nejpočetnější nechyběl stále ještě rozehrávač USK Praha Ondřej Sehnal. Dosud sbíral reprezentační starty v kvalifikacích, a tak se jeho první velké basketbalové turnaje v kariéře stanou nezapomenutelnými.

Tím prvním byla olympijská kvalifikace v Kanadě, kde po boku rozehrávačské jedničky Tomáše Satoranského vyslal několik svých pověstných stepbacků. Ten příběh je už dobře známý. Češi překvapili a silně obsazený turnaj v Kanadě pro ně nebyl pro letošní léto konečnou. Olympijské hry jim otevřely své brány.

„Bylo to pro nás velké překvapení a velké potěšení. Mně to došlo, až když jsme tam dorazili. Bylo skvělé vidět další české sportovce a vítat je, když přiváželi medaile. Je to pro mě úžasný zážitek,“ zářil pár minut po návratu z Tokia.

„Hlavní věc, která mi utkví v paměti, je, jak jsme vítali Lukáše Krpálka se zlatou medailí. My se známe z Folimanky, takže pro mě není zas tak neznámý člověk jako ostatní medailisti. Tím, jak jsme ho vítali asi 20 minut, tak to bylo opravdu monstr,“ smál se a byl rád, že jeho spolunájemce z kultovního pražského sportovního stánku dovezl do Česka zlato.

„Přemýšlel jsem, že jdu na hřiště vlastně v jeho botách.“

Mezi nezapomenutelné zážitky patří i utkání se Spojenými státy. Je jen hrstka českých basketbalistů, kterým se poštěstilo poměřit síly s nejlepšími z nejlepších. Mezi ně bezesporu patří Kevin Durant.

„Když jsem šel poprvé na hřiště, tak jsem přemýšlel o tom, že jdu vlastně v jeho botách. Bylo to úžasné. Přeci jen v televizi on nevypadá zas tak velký a silný. Když se s ním člověk potká na hřišti, zjistí, že je to ještě o pár levelů výš,“ obdivoval Sehanl.

Oproti covidovým zvyklostem, kdy každý z hráčů musí mít vlastní pokoj, byli sportovci ve vesnici ubytováni v buňkách po více hráčích. To platilo i pro basketbalisty, takže téma společných rozhovorů bylo předem dané: „Teď jsme ještě byli dva dny v Tokiu pořád s klukama a ještě se bavili o zápasech. Cestou už jsme to moc neřešili. Spíš bylo téma Saty a další hráči v NBA a jejich trady.“

Češi přivezli z Tokia deváté místo, ale basketbalový svět se dál točí ukrutným tempem. To v příští sezoně snad ještě zrychlí. Na jejím konci navíc česká domácí EuroBasket. „Je to náš další vrchol, ještě tím, že to máme tady v Česku. Je to skvělé vyvrcholení pro tu generaci okolo Satyho a Veselky. Moc se na to těšíme. Ještě nás ale čekají kvalifikační okna, kde se musíme poprat o to, abychom se dostali na mistrovství světa,“ upozorňuje Sehnal na čtyři kvalifikační okna.

Do toho samozřejmě za pár týdnů startuje klubová sezona. V jakém dresu budeme vídat reprezentačního rozehrávače Ondřeje Sehnala? „Uvidíme v dalších dnech. Ta situace ještě není dořešená,“ říká tajemně. Více jasno má o té bližší budoucnosti, kterou bude věnovat odpočinku: „Možná na pár dní pojedeme s přítelkyní na wellness. To ale bude asi maximum, protože víc se toho stihnout nedá.“