Ty kráso! Jsem nevěděl, že je to takhle bláznivý!

První zahraniční sezona profi kariéry pro něj nedopadla v právě růžových barvách. Když zhruba od poloviny ledna vršil ve druhé španělské lize příděly kolem dvaceti minut, přišlo po dvou měsících nepříjemné zranění, které mu vše vzalo, a to včetně výraznější účasti při dlouho nadějném tažení jeho Tizony Burgos směrem k elitní ACB lize.

„Někdy v březnu jsem si zranil palec pravé nohy. A dostával jsem se z toho až do konce sezony. Na začátku to vypadalo, že to není tak vážné, ale pak mi zjistili, že jsem si u palce natrhl vaz a byl jsem mimo asi dva a půl měsíce. Z toho bylo pak těžké se vrátit. Když jsem se začal znovu připojovat k týmu, tak zrovna začalo play-off, takže bylo skoro nemožné vrátit se do užší rotace týmu,” litoval dnes na poděbradském soustředění reprezentačního výběru do 23 let forward David Böhm.

Davide, mrzí hodně, jak pro vás osobně i pro celý tým sezona skončila, když jste zůstali dvě výhry od postupu do ACB?
Mrzelo nás to hodně. Závěr se hraje na Final 4, takže jste prakticky dva zápasy od postupu do ACB. Byla to velká příležitost, ale po prohraném semifinále s Estudiantes Madrid (o 24 bodů) jsme si řekli, že jsme na to ještě nebyli ready a že příští rok máme na to dát ten postup.

Jakým dramatem včetně atmosféry byla čtvrtfinálová série se San Sebastianem, kterou jste nakonec vyhráli 3-2?
Byla hodně zajímavá. U nás byla hala zaplněná z nějakých 80 procent, protože je problém, že máme ve městě dva týmy. Rivalský San Pablo je větší klub, tři roky zpátky vyhrál Ligu mistrů a má obrovskou fanouškovskou základnu, zápasy se navíc hrály ve stejnou dobu, takže fanoušci si museli vybrat, na jaké zápasy chodit. Takže u nás nebylo úplně plno, ale atmosféra byla i tak skvělá. A v San Sebastianu, kde mají obrovskou halu pro jedenáct tisíc lidí, mohly být tak čtyři tisíce.

Počkejte, vážně někteří fanoušci v Burgosu chodí na oba týmy?
Jak jsem začal španělštině trochu rozumět, tak koukám na Twitter a oni se tam mezi sebou hádají. A někteří chodí na oba týmy. Nejlepší byl zápas, kdy jsme hráli proti sobě. U nich bylo deset tisíc lidí, narvaná hala.

Jak sezonu hodnotíte celkově?
Po týmové stránce velká očekávání nebyla, protože jsme byli ve druhé lize nováčci. Před sezonou přišel trenér Diego Ocampo a klub se úplně otočil. Celou soutěž jsme hráli vysoce nad očekávání, celou dobu jsme byli v top osmičce. Jednu chvíli jsme bojovali i o první místo, byli jsme jednu výhru za ním, přičemž z prvního místa se postupuje přímo do ACB (dalších osm celků hraje play-off o druhé postupové místo). Měli jsme několik příležitostí, kdy jsme mohli jít na přímý postup nebo vyhrát semifinále Final 4, ale ještě jsme na to nebyli ready. Měli jsme hodně mladý tým a celky, se kterými jsme prohrávali, měly vyšší hráčskou kvalitu a násobně větší rozpočet.

A jak jste se do zranění posunul individuálně vy?
Bylo to pro mě hodně těžké, jelikož jsem přišel do skoro rozjeté sezony. První zápas jsem odehrál ještě na USK a pak se to během týdne všechno událo. Přišel jsem už do rozjetého vlaku, do jiné kultury a jiného týmu, takže na začátku to bylo docela těžké. Ale postupně jsem se do toho dostával a před zraněním už jsem měl dobré zápasy i stabilní roli, takže škoda, že jsem se zranil, protože kdo ví, jak jsem sezonu mohl dohrát. Ale určitě to pro mě byl obrovský hráčský krok dopředu a hrozně moc jsem se toho naučil.

A co fyzická stránka věci? Prý jste za poslední sezonu i něco zhubnul.
Diego hraje hodně běhavý a agresivní basket, takže jsem se zlepšil rychlostně. Říkají mi to i kluci tady v nároďáku a zlepšil jsem se i v obraně. A Diego chce, aby se hráči soustředili celý trénink a celý zápas, takže v tom jsem taky udělal pokrok, abych se koncentroval na herní plán a svoji roli.

Jak se vyvíjela do zranění vaše minutáž?
Už jsem začínal stabilně hrát kolem osmnácti dvaceti minut, což v našem týmu, kdy hrálo všech dvanáct hráčů, byla dobrá role. Střídali jsme se s další „čtyřkou”, hráli jsme podobně minut.

Jaký je kouč národního týmu Ocampo v klubu?
Je to trenér, který se hráče hodně snaží učit, aby pochopili basketbal. Má docela náročné metody na psychiku, ale když si na to zvyknete a pochopíte, že chce, abyste se zlepšili, tak má hodně moc co nabídnout. Pro mě to byla obrovská příležitost.

I v Burgosu když hráč nedává pozor a při nějakém cvičení pak udělá chybu, je od kouče nemilosrdně grilován nepříjemnými dotazy?
Řekl bych, že v klubu je to ještě o dost horší (usmívá se). Tady jak mluví anglicky, tak se nedokáže tolik uvolnit, ale tam jsou tréninky ve španělštině. Co jsem začal ke konci sezony rozumět, tak jsem si říkal: „Ty kráso, jsem nevěděl, že je to takhle bláznivý!”

Jaký je v Burgosu a Španělsku život mimo basket?
Kulturní šok pro mě byl fakt velký. Byl jsem tři roky v Americe, ale ve Španělsku mi to přišlo jako mnohem větší rozdíl. Zaprvé jsem neuměl nic ze španělštiny, ve škole jsem měl vždycky němčinu, a jiné bylo i to, že restaurace mají úplně jinou otevírací dobu a lidi si žijí nějakým stylem. Ale oni jsou takoví, že vás přijmou, a postupně se to zlepšovalo. A pokud jde o španělštinu, měl jsem doučování, takže už rozumím, ale mluvit je pořád docela těžké.

Jak vidíte příští sezonu?
V klubu zůstávám, stejně jako většina týmu, protože všichni máme s Diegem dobrý vztah. On to všechno drží. Dokud tam bude on, tak myslím, že zůstaneme.

Co po prvním roce jde říct o druhé španělské lize?
Je to zajímavý mix. Jsou tam hráči, kteří hráli deset patnáct let ACB a přišli tam dohrát kariéru, takže mají skvělé basketbalové znalosti. A pak třeba my jsme měli v týmu sedmnáctiletého kluka, který má být i v draftu NBA, hrál za Málagu a přišel se k nám rozehrát. Je to obrovský talent. Je tam zajímavý mix mladých hráčů, kteří jsou obrovsky talentovaní a atleticky úplně nikde jinde, ale nemají takovou herní inteligenci, a starších hráčů. Kvalita je vysoká, basket se hraje víc hlavou a člověk si musí na jiný styl zvyknout.

A teď jste v soutěži byli navíc tři Češi...
Byli jsme hodně v kontaktu s Ríšou Bálintem, protože jsme si tím procházeli spolu. A je to super, sledoval jsem jeho zápasy, po nich jsme si psali. Taky s tím na začátku hodně bojoval, ale taky se zlepšil, takže myslím, že i pro něj to byl dobrý krok.

Jak vypadaly zápasy, kdy jste se utkali s jeho Alicante?
Potkali jsme se jednou, druhý zápas jsem byl zraněný. V prvním bylo super si konečně s někým promluvit česky. Byla to zajímavá zkušenost.

V jakém horizontu byste se chtěl posunout do nejvyšší soutěže, ať ve Španělsku, nebo jinde?
To je těžké říct. Já mám ještě co zlepšovat ve druhé španělské lize, chci si upevnit roli a získat stabilnější minuty, takže se chci soustředit na tohle. Myslím, že mám ještě na čem pracovat. A pak uvidíme. Doufám, že se to někdy povede.

A co čekáte od aktuálního reprezentačního srazu a turnaje ve Španělsku?
Plán je, abysme se všichni individuálně zlepšili a zvykli si na styl trenéra a aby se každý zaměřil na sebe a pochopil jeho systém. A do Španělska nepojedeme s nějakými výsledkovými očekáváními.