Těším se na nové věci. I bez mobilů. Gliwice minimem

I ve svých třiceti je připraven učit se nové kousky. A vysloveně se na to těší. Reprezentačního guarda Tomáše Kyzlinka příchod nového kouče lvů Diega Ocampa nadchnul a dokonce nežehrá ani na to, že tým nyní při společném stravování nebude moct používat mobilní telefony. 

Pro mladé hráče to vidí spíš jako plus, jelikož mimo jiné nebude při společném stolování přehnané ticho.   

Tomáši, jak dlouho dopředu jste vlastně o novém trenérovi věděl?
Zhruba tři týdny před oficiálním oznámením a musím říct, že jsem byl mile překvapen. Vzhledem k tomu, v jaké fázi se nároďák nyní nachází, to byla od federace velmi dobrá volba - povolat trenéra, jehož doménou je práce s mladými hráči. Jsem tak rád za tento krok a těším se, že se naučím i něco nového.

Pro řadu z vás to bude první kontakt s vrcholnou španělskou školou, co od ní jde čekat?
Víme, že španělský basket je dlouhodobě považovaný za jeden z nejlepších na světě a vyznačuje se především organizovanou a velmi takticky vyspělou hrou. Myslím, že to bude velký přínos i pro hráče, kteří dosud neměli takový kontakt se zahraničními ligami. Poznají, jak rozmanitý a bohatý basketbal může být. I já osobně se na to těším, protože i když je mi třicet, z pohledu hráče je pořád co se učit. Každý trenér do toho přinese nějakou vlastní esenci a od každého se tak dá něco vzít.

Co naznačil či ukázal první proslov nového kouče, který k vám na úvod soustředění v Poděbradech měl?
Mimo to, že řekl víc slov, než „Neno” (dosavadní trenér Ronen Ginzburg) za celých deset let u našeho nároďáku (usmívá se), tak bude trochu odlišné řízení kolektivu. Bude se dbát hodně na detaily, i mimo hřiště, a to, myslím, mladí hráči přesně potřebují. Získat disciplínu nejen na hřišti, ale i správné návyky mimo a od začátku se naučit, jak se buduje úspěšný tým.

Kouč Ocampo prý trvá na výhradně společném stravování při snídaních, obědech a večeřích a odkládání mobilů během jídla. Zakládá si také hodně na ústrojové kázni. Jsou to některé z těch novějších věcí?
I tyhle detaily a maličkosti v dlouhodobém horizontu můžou pomoct i na hřišti, protože ten tým je pak daleko soudržnější, na každého je spoleh a začíná to už tím, když se chodí všude včas, obléká se stejně  tak dále. A to používání telefonů při společných akcích třeba pak omezuje komunikaci mezi hráči. Uvidíme, jak to bude fungovat, a jak si na tenhle styl zvykneme.

Co už víte o soupeřích (Estonsko, Izrael, Severní Makedonie) pro první část olympijské předkvalifikace v Estonsku a jak vidíte vaše šance na postup do play-off v polských Gliwicích?
O soupiskách soupeřů zatím povědomí nemám, ale rozhodně jsou pro nás všichni hratelní. Jednou z klíčových vlastností našeho nově se tvořícího týmu by měla být soutěživost, takže se tam určitě jedeme poprat o vítězství a postup do Polska.

Je postup do play-off minimem, které od sebe očekáváte?
Řekl bych, že by to měl být náš společný cíl.

Po italské, slovinské, české a německé nejvyšší soutěži jste si čerstvě vyzkoušel i francouzskou, v níž jste od Nového roku zakotvil v dresu Limoges. Jaký váš půlrok v klubu, který se nakonec v soutěži zachránil, byl?
Tahle sezona nebyla úplně povedená týmově, ani individuálně. Jsem ale rád, že jsem opět mohl hrát Ligu mistrů a hrát spoustu kvalitních zápasů, mimochodem i proti jedničce letošního draftu NBA Victoru Wembanyamovi. Celá liga je velmi atletická, hraje ji spousta hráčů tmavé pleti a mně to naučilo, jak ještě lépe používat basketbalové IQ a jak se pohybovat na hřišti. To hodnotím pozitivně, i když výsledkově to nebylo optimální.

Vy jste měl průměr kolem šesti až sedmi bodů za zhruba 21 minut v domácí soutěži i Lize mistrů. Z ohlasů vašich reprezentačních kolegů se dá odvodit, že ve Francii co si hráč neuhraje sám, to většinou nemá, takže jak v tomto směru fungoval váš tým?
I mně se potvrdilo, že to tam je hodně o individuálních schopnostech, o tom vytvořit si vlastní střelu. Týmového pojetí tam moc není. My ale měli štěstí, že jsme měli italského trenéra, který od nás vyžadoval i kolektivní hru. Troufnu si proto říct, že jsme byli jedním z týmů, které si to půjčovaly víc. Moje role byla velmi omezená, i vzhledem k tomu, že jsem tam přišel v půlce sezony, což je vždycky specifické. Nejde, abych se hned stal hlavní tváří týmu. Postupně jsem se ale zapracovával, navíc po tom těžkém zranění, což mé výkony do značné míry ovlivnilo. Nakonec jsem se toho ale zhostil dobře a pro tým jsem byl přínosem.

Jak ligu pozvedlo a rozsvítilo působení lidského přízraku Victora Wembanyamy? A co říkáte na aktuální příchod 33letého rozehrávače Kemby Walkera, reprezentanta USA na MS v Číně a čtyřnásobného All-Star účastníka, do euroligového Monaka? Zdá se, že francouzská ProA teď jede bomby...
Je každý rok čím dál sledovanější, letos to bylo doslova extrémní díky přítomnosti Wembanyamy a je vidět, že rozpočty těch předních celků jsou ohromné, když si můžou dovolit i takové hráče z NBA. Jinak to, co se vytvořilo za rozruch kolem Wembanyamy, bylo oprávněné, protože takový talent tu ještě nebyl a já mu přeju jen to nejlepší.

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Radiožurnál Sport