Stříbro jako symbol všeho, co jsme musely překonat

Z kvalifikace až na samotný vrchol. Julie Pospíšilová po bronzu z Euroligy, který v sezoně 2018/2019 mohla oslavit s týmem ZVVZ USK Praha, přidala do své sbírky také stříbrnou medaili z Eurocupu. Pro pětadvacetiletou českou reprezentantku je druhý evropský kov o to cennější, neboť k němu se španělským týmem Baxi Ferrol vedla velmi náročná cesta, na níž se v průměru podílela téměř 10 body, 5 doskoky a 3 asistencemi na zápas.

Co stříbro v Eurocupu pro Ferrol jako klub znamená?

Stříbro v Eurocupu je pro Ferrol obrovský úspěch – jak sportovně, tak i pro celou komunitu. Ferrol je poměrně dost zainteresovaný do sportu, především do fotbalu a futsalu. Basketbal byl dlouho trochu v pozadí. Tím, že jsme se dostaly takhle daleko, jsme dokázaly předčit tyto dva sporty a přitáhnout víc pozornosti k ženskému sportu. Nejen v rámci města, ale i v rámci celého Španělska a Evropy.

Jak na úspěch reagovalo město?

Pro město samotné je tohle taky obrovská věc. Ferrolané jsou hrdí a věrní lidé, kteří podporují svůj tým za každou cenu. I díky tomu je tu atmosféra kolem basketu naprosto neuvěřitelná. V životě jsem nezažila nic podobného jako tady ve Ferrolu. Hned po příjezdu z Francie nás u autobusu přivítala menší skupina našich fanoušků a na pátek pak byla naplánovaná slavnost na hlavním náměstí ve Ferrolu.

Jak oslavy probíhaly?

Přijely jsme týmovým autobusem a poté jsme byly pozvány na radnici, kde nás přivítal starosta. Pak jsme byly postupně vyzvány na balkon, kde už na nás čekali naši fanoušci. Tradičně pro ferrolské podmínky pršelo, ale i přesto nás přišlo podpořit opravdu velké množství lidí. Byl to pro mě silný zážitek a moc si vážím každého, kdo tam přišel i v dešti. Ve městě nás lidé často poznávají a podporují nás během sezony, ale vidět je všechny pohromadě na jednom místě, jak slaví s námi, bylo ještě mnohem silnější.

Ferrol je proslulý právě svojí fanouškovskou základnou, jaké to je tam hrát?

Ve Španělsku se ví, že hrát ve Ferrolu je opravdu těžké právě kvůli fanouškům, kteří svým nasazením doslova přetvářejí atmosféru zápasu. Jejich energie nás žene přes všechny limity. Když hrajeme doma, víme, že v tom nikdy nejsme samy. Na zápasy Eurocupu bylo dokonce několikrát vyprodáno a hala doslova vibrovala.

Jak si své druhé klubové evropské medaile vážíš ty?

Když jsem hrála za USK, získala jsem medaili z Euroligy. Ale tuhle medaili s tou předchozí vůbec nejde srovnávat. O tuhle jsme bojovaly poslední dva roky. Loni jsme si díky postupu do španělského play-off vybojovaly místo v kvalifikaci na Eurocup. Ani tehdy ale nebylo jisté, jestli se soutěže vůbec zúčastníme. Klub musel navýšit rozpočet, abychom na to vůbec měly podmínky. 

Tahle medaile je pro mě velkým symbolem všeho, co jsme musely překonat. Nejen sportovně, ale i organizačně. Vážím si jí tím víc, že jsme ji vybojovaly za takových podmínek a za podpory města Ferrol.

Ferrol je vlastně tvoje první zkušenost po návratu do Evropy, jak ji hodnotíš? 

Ferrol byla moje první zkušenost po návratu z amerického univerzitního basketbalu a musím ji zhodnotit velmi pozitivně. Jsem opravdu vděčná mému trenérovi, že mi dal možnost hrát v první španělské lize. Celkově jsem si prožila vše, co si profesionální basketbalistka může přát: v prvním roce jsem se dostala na Copa de la Reina, do play-off, a prošla jsem si kvalifikačním kolem až do finále Eurocupu. Podle mě jsem si nemohla vysnít lepší nováčkovskou zkušenost a doufám, že moje kariéra bude pokračovat ve stejném pozitivním směru.

Čím je španělský basketbal a dění okolo něj tak speciální?

Podle mě je španělský basketbal speciální především díky své atmosféře a oddanosti fanoušků. Fanoušci jsou velmi loajální a vášniví. Což bylo jasně vidět i v tom, že se poměrně dost z nich rozhodlo odjet nás podpořit na finálový zápas do Francie. Samozřejmě jim bylo líto, že jsme poslední zápas prohrály, ale pro ně jsme šampioni i se stříbrnou medailí.