Splatil pomoc z dětství. A na Bosnu chce 7000

Až bude po střechu napěchovaná pražská O2 arena v sobotu 3. září bouřit při hitové bitvě EuroBasketu mezi Čechy a Srby, možná někteří přítomní fanoušci neuslyší hukot v hale ve všech jeho dimenzích.

Přesto budou šťastní jako blechy, že u toho jsou. Vděčit za to budou jednomu hráči, který v tu chvíli možná bude v českém dresu běhat po hrací ploše dole pod nimi. A vděčit budou zejména jeho někdejší touze dokázat v basketbalu čehosi víc.

Když si křídelník reprezentace Lukáš Palyza, který vyrůstal v Ostravě-Porubě, někdy mezi dvanácti a čtrnácti roky začal víc uvědomovat, že by chtěl ve svém sportu něčeho dosáhnout, přišel jeho otec Lumír, mimochodem rovněž bývalý basketbalista, s návrhem, aby si syn začal přidávat i o víkendech.

„A v Porubě byla škola, kde jsme už delší dobu znali pana ředitele, který nám vyšel vstříc s termíny, kdy jsme si mohli místní tělocvičnu pronajímat. Sám je velkým fanouškem sportu a hlavně basketu. Takže když jsem teď mohl něco věnovat někomu, kdo pro mě něco udělal, a má to i ten dobročinný podtext, protože ty děti v téhle škole jsou vesměs neslyšící nebo mají částečnou poruchu sluchu, tak jsem neváhal a svých 40 vstupenek na náš zápas se Srbskem věnoval sem,” vysvětlil své pohnutky 32letý forward, který byl jako jeden z deseti reprezentantů z české nejvyšší soutěže vybrán do projektu „Road To EuroBasket”, a měl tak i privilegium věnovat 40 vstupenek na duel lvů se Srby organizaci veřejného blaha.

Z vděčnosti za příspěvek k jeho basketbalovému růstu padla volba jednoznačně na Mateřskou a základní školu pro sluchově postižené v Porubě. I její velikost připomněla Lukáši Palyzovi, jak rozšířeným handicapem poruchy sluchu jsou.

„Byl jsem tím množstvím překvapený, byť ve třídách je kvůli nutnosti individuálního přístupu vždy jen kolem deseti dětí. Člověk pak o to víc ocení, co tu s nimi dokazují a zvládají. My ve sportu řešíme medaile, velké turnaje a nějakou slávu a pak člověk přijde do tohoto prostředí a tady jsou stejní bojovníci, makají, co se dá, a mají radost i z malých věcí a žijí přitom úplně normálně a nikdo tam není smutný, že hůř slyší,” podotkla opora mistrovského Nymburka.

Až dosud znal Palyza ze školy jen tělocvičnu, teď si ale poprvé mohl prohlédnout i celou budovu a vidět děti i učitele. „Bylo úžasné poznat tu práci, kterou tu odvádějí pro děti, kterým se v životě v tomhle ohledu tak nepoštěstilo. Ta dřina je vidět a mají tam i moc úspěšných žáků i kantorů. Paní učitelka, které jsem lístky předával, je několikanásobnou medailistkou, tuším, z atletického sedmiboje na paralympiádě. Byla to pro mě úžasná zkušenost a byl jsem za to strašně rád, a když jsem viděl, že dají dohromady skupinu 40 lidí, kteří na zápas vyrazí, udělalo mi to velkou radost.”


Nemalé bylo podle křídelníka národního týmu, který už zažil světový šampionát i olympiádu, i nadšení dětí z výletu do Prahy.

„Díky tomu, že ve škole žáky ke sportu vedou, tak získali už spoustu pohárů z různých sportovních akcí, mají tu výběrové týmy s velmi nadanými dětmi a ty jsou úspěšné, a to i basketu. Když jsem jim řekl, že aréna bude na zápas se Srby vyprodaná a že to určitě bude ohromný zážitek, byly z toho nadšené.”

Palyza si při tom všiml, že když k dětem mluvil, rozuměly mu. „Pochopil jsem, že i díky naslouchátkům nějakým způsobem slyší, a přišlo mi, že i poměrně dobře. Když k nim mluví učitelka, tak sice používá i znakovou řeč, ale je to spíš k tomu, aby perfektně věděly, o čem se mluví. Jen je třeba hovořit na ně pomalu a dobře artikulovat. Takže si myslím, že i tu atmosféru zápasu slyšet budou.”

A že speciálně v bitvě se Srby bude co slyšet, tím si je Palyza jistý už teď. „Nebude to ale jen v tomhle utkání. Všechny národy, které ve skupině máme, disponují fanoušky, kteří jsou schopni ve velkém počtu se sbalit a podpořit svůj tým, především Finové a Izraelci. Ta skupina bude žít a bude to obrovský zážitek. Ten zápas se Srby pak bude třešničkou na dortu. Hlavně se na něj těší Honza Veselý, ten už naznačoval, že to bude velké. Srbové jsou schopní vyprodat pražské hotely, alkohol poteče proudem a čeští fanoušci budou mít co dělat, aby je překřičeli,” usmívá se reprezentační forward.

Ostatně co Srbové v hledišti dokážou, bylo znát i v nedávném pětizápasovém finále nadnárodní Adriatické ligy, kde to v bělehradském derby mezi Crvenou zvezdou a Partizanem byla pořádná řežba na hřišti i v hledišti. Na hřiště létalo všechno možné a došlo i na potyčky hráčů s fanoušky. Partizan, jejž nyní vede slavný kouč Željko Obradovič, pak na protest proti řádění fanoušků odstoupil z play-off srbské ligy a hrozí mu vyloučení ze soutěže.

„Jižani jsou horké hlavy. My něco podobného zažili s Nymburkem v letošní Lize mistrů na PAOKu Soluň, kde se hrálo poměrně čerstvě po uvolnění covidových omezení, a kde jsme vyhráli střelou Jerricka Hardinga z poslední vteřiny. Když jsme vzápětí odcházeli tunelem do šaten, až z patnácté řady na nás lidi ukazovali prostředníčky, řvali na nás, plivali, někdo hodil i mince. Takže jsme rychle zdrhali do tunelu. V šatně jsme se pak celkem báli, co se bude dít venku, naschvál jsme se sprchovali o pořádnou chvíli déle, dávali si se vším načas, a nevěděli, co bude venku. Když jsme ale otevřeli dveře haly, u autobusu nebyl nikdo,” popisuje poměrně čerstvou vlastní zkušenost s divočejším basketbalovým prostředím v Řecku Palyza.

„Pro nás je tohle nepředstavitelné, ale v Řecku, Srbsku nebo Turecku je to na denním pořádku. I proto tam hráči jsou tak kvalitní a berou ty peníze, protože tohle všechno k tomu patří, i s tím fanatismem. My to známe možná z fotbalu nebo hokeje, ale pro Srby je basket číslem jedna. Sám nevím, co od toho zápasu na EuroBasketu čekat - jestli budou fanoušci soupeře disciplinovaní, nebo se to zvrhne. Vzhledem k tomu, že to bude v cizí zemi a budou tam přísná bezpečnostní opatření, tak ale věřím, že to proběhne standardně.”

Palyza se už od úterka připravuje s národním týmem na blížící se duely světové kvalifikace s Bosnou a Litvou. A tréninky si pochvaluje.

„Začali jsme zlehka, přece jen celé okno probíhá v nezvyklou roční dobu. Trenérský štáb si je vědom, že po sezoně většina hráčů potřebovala aspoň krátké volno a první dva tři dny jsme tak měli na rozjezd. Bylo to spíš bezkontaktní, ale ve čtvrtek už jsme hráli i pět na pět. V pondělí by se měli přidat Patrik Auda, Ondra Balvín a Tomáš Satoranský a tam už do toho šlápneme plnou parou.”

S týmem už jsou i navrátilci do reprezentace, křídla David Jelínek a Jaromír Bohačík, jež v druhé polovině sezony trápila vážnější zranění. Palyza ale odmítá, že by se kvůli tomu na oba braly větší ohledy. „Ani jeden nemá žádné úlevy a na nic si nestěžovali. „Boči” (Bohačík) když může, tak dokonce i zasmečuje, jak je natěšený. Nic si tedy navzájem nedarujeme a trenér by to ani nedovolil.”

Oba soupeři Čechů chystají na červencové duely nové naturalizované posily s čerstvou zkušeností z NBA, Palyzu to ale nechává v klidu. „Za ty roky v nároďáku už vím, že mezinárodní zápasy jsou hlavně o nasazení a soudržnosti celého týmu. Tohle ani jednomu z těchto celků nikdy nechybělo, mají hrdost a hrají tvrdě. Hlavně Bosna mě překvapila, jak proti nám doma hrála tvrdě a fyzicky a jak moc šla pod koš a na doskok. Posilami to jde různě šponovat, ale i kdyby nebyly, nikoho bych nepodceňoval. Každý do vás dnes šlape od začátku do konce, mezinárodní utkání se kvalitou prakticky blíží Eurolize a není tam lehký zápas. Basket na této úrovni je neuvěřitelně tvrdý,” podotýká Palyza, který si i zatipoval návštěvu na utkání s Bosnou prvního července v Pardubicích.

„Já v tomhle strašně rád vzpomínám na ty dva krásné domácí zápasy minulé světové kvalifikace v Pardubicích proti Francii a Rusku. Na Franci přišlo kolem šesti a půl tisíc a s Ruskem bylo vyprodáno. Největší tahák Tomáš Satoranský teď bude, což je obrovský impulz pro fanoušky, a kdyby byl i Honza Veselý, nebál bych se říct, že bude znovu vyprodáno. Teď kdybychom se dostali k pěti tisícům, bylo by to úžasné. A pokud bude sedm osm, budu příjemně překvapen,” vyzývá váhající fanoušky Lukáš Palyza.

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Jsem IN