Snový džob: koučovat majitele Gasola!

Luboš Bartoň ve své bohaté hráčsko-trenérské kariéře na klubové, mezinárodní i reprezentační úrovni zažil již ledacos. Přesto jej nyní nejspíš čeká nad jiné unikátní zkušenost.

Pokud vrchnost nejlepší národní ligy kontinentu schválí výjimku, bude druhý český vítěz Euroligy jako nový asistent nováčka španělské ACB koučovat v Gironě hrajícího majitele a prezidenta klubu Marca Gasola, 37letého vítěze NBA z roku 2019 a jednoho z nejhvězdnějších borců zlaté španělské generace.

„Ještě jsme s Marcem nemluvili. Zatím nevím, jak to dopadne s tou možností, aby mohl jako majitel i hrát ligu, podle posledních zpráv by to ale mohlo dopadnout dobře, i když jde o už dlouho platící pravidlo,” předvídá běh událostí 42letý asistent reprezentačního kouče Ginzburga a bývalý asistent Basketu Brno.

Bartoň přiznává, že sám sebe by si v dvojroli hrajícího majitele v lize velikosti ACB představit nedokázal. „Já se teď budu snažit, abych si představil, že budu trénovat Marca Gasola jako svého šéfa. To je můj vlastní úhel,” směje se bývalý dlouholetý hráč ACB, který na otázku, co by si vlastně mohl dovolit říct jako asistent svému šéfovi na hřišti, má jednoznačnou odpověď:

„Samozřejmě cokoli. Já se s ním navíc znám velice dobře, takže to nebude problém. A možná je to i jeden z důvodů, proč jsem dostal to místo.”

Luboši, jak se vůbec zrodilo vaše angažmá v Gironě, kde budete asistovat 75leté legendě Aitu Renesesovi, jenž vás vedl už jako hráče?
Seběhlo se to velmi rychle. Když jsme se v Praze loučili s národním týmem po utkání v Litvě na začátku července, dostal jsem zprávu, že Aito asi půjde do Girony. Tak jsem se mu hned ozval, on mi hned zavolal zpátky a řekl mi, že na asistenta má asi tři jména včetně mě. A dva dny nato volal, jestli mám zájem. Usmálo se tak na mě štěstí a jsem neskutečně rád. Když jsem začínal s trenéřinou před šesti lety, tohle byl snový džob, zvlášť v ACB.

Jaké budou ambice nováčka?
Myslím, že určitě to bude udržení a zlepšování se během celé sezony. Kádr máme slušný, ale nevyskakoval bych si, že budeme v play-off.

Bude pro vás hodně pikantní souboj proti Barceloně?
Pikantní to bude proti hodně soupeřům. Aito v ACB trénuje už asi padesát sezon. (směje se) Pro mě bude samozřejmě dobré koučovat proti Barceloně s Honzou Veselým a Tomášem Satoranským, nebo proti Davidovi Jelínkovi v Murcii, zatím ale žádné hecovačky neproběhly, zatím jsem přijímal jen gratulace.

Jak vidíte právě začínající perný reprezentační srpen?
Doufám, že ho doslova přežijeme. Bude to zajímavý měsíc, jaký tu ještě nikdy nebyl, kdy vlastně „použijeme” jedno kvalifikační okno jako přípravu na EuroBasket. Ty zápasy před ním pro nás budou mít spíš tréninkový charakter (včetně dvou přípravných turnajů). Jedna věc je hrát proti kvalitním soupeřům, jako je Francie, a druhá přijít na EuroBasket a mít opravdu dobrou formu. Já hlavně doufám, že na turnaj budeme hlavně zdraví a plní elánu.

Co vám ukázaly červencové duely světové kvalifikace s Litvou a Bosnou?
Nechci mluvit za trenéra Ginzburga, ale já osobně jsem byl potěšený naší obranou, ze které jsem měl předtím trochu strach. Současný tým jsem z téhle pozice úplně neznal, ale v obraně jsme se hodně zlepšili, byť rezervy tam stále jsou. Když nám to nebude padat v útoku, máme se tak o co opřít. A to ještě nehrál Honza Veselý, který by měl být náš nejlepší obránce - jako jeden z nejlepších obránců v Eurolize. Tohle nás může posunout ještě o stupínek výš, protože v útoku spolu kluci hrají skoro automaticky a snaží se navzájem si vyhovět. A i tak dobrý defenzivní tým jako Litva pak proti nám tápala.

Na EuroBasketech jste toho dost zažil i jako hráč. Co se vám vybaví z toho prvního v roce 1999 s nečekanými výhrami nad Litvou a Řeckem, kdy vy jste zazářil v 19 letech jako druhý střelec turnaje, a bez obav zakončoval trojkami v páté nebo sedmé vteřině útoků?
To už je dávná minulost. My jsme tam po těch prvních výhrách neměli už takovou kvalitu a brzy všichni odhalili, kdo jsme, že jsme tam s Jirkou Welschem byli jako devatenáctiletí kluci, kteří mají nějaký talent, ale po troše skautingu soupeřů už jsme to měli těžší. Pak jsme šli proti silným Turkům, Chorvatům a Italům, kteří to nakonec vyhráli. My na tom turnaji rychle zaútočili, ale pak už to prostě nešlo. Zápasy šly navíc rychle po sobě, pamatuju si, že se hrálo tři dny po sobě a po dni volna znovu třikrát. A to pro kluka, kterému je devatenáct, kdy teď mluvím za sebe a Juru Welsche, kteří jsme tahali hodně minut, byl skutečný křest ohněm.

Následoval EuroBasket 2007 ve Španělsku se třemi porážkami v základní skupině.
Na Mallorce to tehdy bylo hodně nešťastné. Měli jsme tam dobrý tým, ale po velmi dobré přípravě nás trochu zlomil v prodloužení prohraný první zápas s Německem, kde nás sestřelil Nowitzki a rozehrávač Demirel. Pak jsme šli na těžkou Litvu a paradoxně Turci, kteří hráli „tužku” první dva zápasy, tak jim to vyšlo proti nám. A jeli jsme domů. Mít vítězný vstup, mohlo být třeba všechno jinak.

V roce 2013 jste pak zapsal svou vítěznou trojku s Polskem v poslední vteřině zápasu.
Tam jsme hráli první utkání vyrovnaně proti domácím Slovincům, měli jsme i na výhru a hned den potom se to povedlo. Pro mě bylo zajímavé, že jsem měl v ruce obě koncovky, proti Slovinsku si rozhodčí vymysleli nějaké kroky, co mi odpískali, a druhý den mi výborně připravil trojku Pavel Pumprla. Skvělý moment a po 14 letech výhra na EuroBasketu. Pak jsme ještě porazili Gruzii, ale v boji o postup s Chorvatskem nás nepodržely šestky a trojky a soupeř byl o dost lepší. Tady už nastávala výměna generací, kdy to už táhli Tomáš Satoranský a Honza Veselý, a byl to už zajímavý mix, ale ještě to nebylo to, co později.

Jako bývalý kouč lvů 18, jak berete nedávný sestup národního týmu U20 do divize B, když loňskému výběru se na silně obsazeném mezinárodním turnaji v Brně dost dařilo?
Každá generace je jiná. Nechci hodnotit výkony týmu, podle mě tam byla i trochu smůla, což je docela důležité, protože někdy v tu pravou chvíli trochu štěstí potřebujete, a to my neměli. Já vždycky hodnotím spíš hráče než výkony týmu, a od některých hráčů, na kterých to mělo stát, bylo potřeba víc. V těch důležitých momentech to ten tým od těch hráčů nedostal. Není to ale konec světa. Po tom, co jsem sám nakoukl do mládežnického světa, nás vidím na pomezí divize A a B, a pak záleží, jestli je zrovna dobrá generace, nebo ne. Řeknu ale jednu věc...

A sice?
My máme velice málo rozehrávačů, nebo skoro žádné, myslím teď ty skutečně top rozehrávače. A to je v těchto kategoriích hrozně hrozně znát. Platí to i o mužích, a ne nadarmo máme posledních deset dvanáct let velmi dobrých, protože máme Tomáše Satoranského. Když se kouknete na týmy, jestli fungují, nebo ne, většinou je to o tom, jestli tam je nějaký velitel, rozehrávač, který dává hře ráz.

A v jakém světle vidíte lvy U18, které jste ještě loni vedl, a kteří na aktuálním EuroBasketu v divizi A zatím nevyhráli a čekají je boje o 9.-16. místo?
Je zatím těžké hodnotit rozběhnutý šampionát. Samozřejmě jsem od toho čekal víc. To, co tenhle tým zdobí, je charakter, jen potřebuje nezaspávat první čtvrtiny. To kluky zatím stálo každý zápas, tam musí něco změnit.