Sezona, k níž dochází nejvýš jednou za...

Od 20. května do 16. června odehrál během 27 dní, mnohdy i s pořádnou minutáží, dvanáct ligových zápasů, což znamená průměr jednoho utkání na dva a čtvrt dne, přičemž valná část ”volných” dnů padla na cestování. Křídelník české reprezentace Jaromír Bohačík tak má za sebou ve finiši francouzské ProA nebývalý fyzický masakr.

A to jej ještě čeká čtvrtfinálový duel jeho Štrasburku a hned vzápětí přejezd za národním týmem chystajícím se na olympijskou kvalifikaci v Kanadě. Ano - hned po čtvrtfinále. I kdyby tak Štrasburk v azylu městečka Gries, kam se tým musel uchýlit kvůli mistrovství Evropy žen, zvítězil, klíčový křídelník lvů i svého klubu by přišel o závěrečný turnaj Final-4. I tak může být někdy krutá basketbalová sezona sevřená koronavirovou pandemií.

Jaromíre, jak se aktuálně po té smršti posledních týdnů cítíte?
Osobně jsem na tom rozhodně líp než někteří kluci třeba u nás. Spousta z nich má menší zranění, se kterými se sice dá hrát, ale už delší dobu jdou přes bolest. Samozřejmě unavený jsem, ale na to, co vidím kolem sebe, jsem pořád jedním z těch šťastnějších. 

A jak jste ten zápřah dosud dával?
Už kvůli mému somatotypu pro mě určitě není výhoda, že se hraje tak často, kdy máme zápas prakticky obden a ten volný den je na cestu na zápas. Snažil jsem se s tím ale bojovat, jak to šlo.

Už se musíte v zápasech i trochu šetřit?
Do zápasu nejde jít, že se budu někde šetřit, ale občas je člověk už docela unavený a nohy jsou tak zatuhlé, že z toho pramení spousta chyb a hra je tak ještě divočejší, než bývá obvyklé.

Počítal jste si, kolik jste v posledním období stihli zápasů?
Tohle jsem nepočítal a radši bych to číslo ani nechtěl vědět. Zrovna jsme se vrátili z výjezdu, kdy jsme hráli během pěti dnů v Remeši, Bourgu a Monaku, a tím, jak ty vzdálenosti nebyly právě nejkratší, to nebylo nic moc. 

V lize už jsou kvůli enormní zátěži spousty zraněných, jak to zatím vypadá s vaším týmem?
Vím, že když jsme si nedávno dělali skauting soupeřů, tak tři týmy v řadě, se kterými jsme postupně hráli, měli pokaždé čtyři pět zraněných, kteří nemohli nastoupit, a muselo se to doplňovat mladými kluky. U nás v týmu jsou kvůli zraněním vyřazení do konce sezony dva kluci, ale ti byli nahrazeni. V lize totiž platí pravidlo, že pokud má tým hráče zraněného na déle než měsíc, může za něj přivést náhradu. Máme tak dva úplně nové hráče. K tomu máme strašně moc těch menších bolístek, i když ani ty už nejsou tak malé. Dá se s tím hrát, ale není to vůbec zdravé. 

Hráči se kvůli nabitému programu už začali bouřit a hrozila i stávka před play-off, jak vážné to bylo?
Vzešlo to z toho, že jsme hodně dlouho nevěděli, jak bude play-off probíhat. Byl znám jen plán základní části (dohrála se včera). Vzhledem k tomu, že 15. června oficiálně začínalo reprezentační okno, nikdo moc nepočítal, že nějaké play-off bude. Rozhodlo se ale, že kvůli extrémní důležitosti play-off pro basketbal se hrát bude, o což měla liga enormní zájem. A když hráčská asociace nebyla úplně proti, vytvořily se nějaké kompromisy a nakonec z toho vypadlo čtvrtfinále na jeden zápas a pak Final-4 na jednom místě. Pak ale hráčská asociace vyhlásila stávku na čtvrtfinále 21. června, když se na tom shodli hráči všech klubů. Jak to ale ve Francii bývá, proběhly další schůzky, jednalo se a hráčská asociace dostala, oč žádala. Mělo to moc bodů, které liga splnila, hlasovalo se znovu a hráči souhlasili s pokračováním sezony podle plánu. Samozřejmě my jako hráči ten basket pořád milujeme, play-off je kořením hry a my ho chceme všichni hrát. 

Vy jste díky výbornému finiši skončili po základní části dokonce třetí, takže máte výhodu ve čtvrtfinále s Levallois. Bylo třetí místo před play-off a navíc účast v semifinále Ligy mistrů pro vedení klubu uspokojivým výsledkem?
Myslím, že postupem do semifinále Ligy mistrů jsme překonali představy vedení, realizačního týmu i fanoušků, takže tam je to konečné čtvrté místo velký úspěch, který se tu dost oslavoval. Škoda jen, že se to hrálo až v Nižném Novgorodu a bylo to bez fanoušků. Jak dopadne francouzská liga, to teprve uvidíme. Čtvrtfinále sice hrajeme doma, je tam ovšem jedno ”ale”. Vzhledem k tomu, že se teď hraje ve Štrasburku i mistrovství Evropy žen, tak nemáme svou halu a budeme hrát v Gries, což je malé městečko asi třicet minut od Štrasburku. A tím to domácí prostředí prakticky ztratíme. Bohužel to takhle dopadlo, podle původních plánů už jsme tu touhle dobou vůbec neměli být, protože liga měla být dohraná. 

Když vezmete svoje letošní statistiky v ProA a Lize mistrů (v obou soutěžích průměry 10 bodů za 23, respektive 25 minut, v Lize mistrů navíc i 42procentní trojky), tak vzhledem ke změně prostředí i složitosti celé sezony je berete?
Trochu se potvrdilo, že ta pauza v létě, kterou měli vlastně všichni (kvůli odkladům zápasů z důvodů nové vlny pandemie), mi úplně nesedne. Jsem typ hráče, který potřebuje pořád trénovat a hrát. Věděli jsme tak, že to bude trochu komplikované, plus změna prostředí a ligy, takže začátek sezony nebyl nejlepší. Spíš byl dost špatný, navíc mě na dlouho zastavilo i zranění z léta. Čím víc ale sezona pokračovala, tím jsem se cítil líp, na hřišti to bylo vidět a podepsalo se to i na statistikách. Teď v závěru už to bylo fajn.    

V případě postupu do ligového Final-4 už budete muset vyrazit za národním týmem - jak mrzutá situace to je na závěr celkově komplikované sezony? A jak dlouho jste tušil, že vám to bude hrozit?
Je to tak, v případě postupu ze čtvrtfinále už Štrasburk bude bez Bohačíka. Já už delší dobu byl v kontaktu s manažerem reprezentace Michalem Šobem a ten mě upozornil, že reprezentační okno oficiálně začíná už 15. června. Já nejdřív kalkuloval s tím, že liga do té doby skončí, což se nakonec nestalo, a pak už jsme věděli, že to bude skřípat. Všechny strany se pak dohodly, že se k reprezentaci připojím 22. nebo 23. června po zápase čtvrtfinále. Jsem rád aspoň za to, i když v případě postupu do Final-4 mě to bude velmi mrzet. Je to moje první sezona ve Francii a to zakončení jsem si představoval určitě jinak, než že opustím tým týden před koncem a před vrcholem sezony. 

Zkoušel si klub vyprosit, jestli byste nemohl být i na Final-4?
Ne, nic takového. Věděli, že budu muset odjet a že chci reprezentovat. A bylo to podle regulí. Podporují mě, abych se reprezentační akce zúčastnil, takže to bylo bez problémů.

S reprezentací budete před olympijskou kvalifikací podobně jako některé další opory jen pár dní - na co to bude stačit, byť budete asi nejrozehranější ze všech?
Nejrozehranější asi budu (smích). Ten basket, který hrajeme v ”repre”, je ale úplně jiný, takže se budu snažit aklimatizovat co možná nejrychleji.

Dostal jste nové systémy na videu napřed?
Ještě jsem s trenéry z národního týmu vůbec nemluvil, tohle teprve bude na pořadu dne. Zatím se chystám na čtvrtfinále francouzské ligy. Jistě ale trenéra Ginzburga znám dobře a vím, jaký styl a systém má rád, tak věřím, že vše půjde rychle. A pokud budou nové akce, nebude extra velký problém si je rychle zapamatovat. 

A jak vidíte české šance v olympijské kvalifikaci?
Zatím těžko soudit. Na hodnocení šancí je ještě brzo, uvidíme podle soupisek, a jak nám to bude šlapat. Domácí Kanada vypadá samozřejmě extrémně silně, dokonce hráči jako Kevin Pangos (člen letošní první pětky Euroligy) nejsou v nominaci, tak to vypadá, že mají partu velkých bombarďáků. Pak jsem zahlédl, že součástí řeckého týmu možná bude rozehrávač Spanoulis (38letá legenda by se měla vrátit do národního týmu po šesti letech), na což bych se osobně hodně těšil.