Satoranského přání: spustit Pražačkou lavinu

Je to hlavní kurt jeho dětství. Hřiště, kde si užíval absolutní svobodu, nesvazovanou taktickými pokyny trenérů. Ve vrcholné fázi kariéry, kdy si už může leccos dovolit, se tak rozhodl téhle slavné basketbalové lokaci všechno vrátit. Dát jí „ohoz”, který bude takovému místu slušet.

Tomáš Satoranský proto shromáždil řadu různých zdrojů, včetně finanční podpory Hráčské asociace NBA, a už 13. srpna pro něj nastane velký den. Atraktivním turnajem 3x3 tu vyvrcholí více než půlroční renovační práce, jež vyšperkují kultovní místo streetballerů z hlavního města - venkovní hřiště areálu na Pražačce v srdci pražského Žižkova (na snímcích jsou záběry stávající podoby a renovačních prací).

„Chodí si sem zahrát hrozně moc lidí všech věkových kategorií a mají to hřiště hodně rádi. Celý ten areál je fakt hezký. Někteří sice nejdřív trochu protestovali, že se tam v létě něco bude dít, ale pak pochopili, že to děláme proto, aby to hřiště vypadalo co nejlíp a přilákalo tak k basketu ještě víc lidí. Zároveň je to typ projektu, nad kterým jsem už dlouho přemýšlel, pomalu od svých začátků v NBA,” přiznává své motivace první reprezentační rozehrávač, který tak pozvolna zahájil své aktivity, jimž se jednou bude chtít věnovat i po skončení kariéry.

„Basket bych vždycky chtěl mít kolem sebe, navíc ta venkovní hřiště, která mají ve větším počtu v Americe, Španělsku nebo Srbsku, u nás chybějí a je to jedna z nejdůležitějších věcí pro získání vášně pro basket a jeho další růst u nás. A je to super i pro děti. Já se jako hráč jistě zlepšoval i v klubu, tehdy na USK, ale tu největší svobodu na hřišti jsem měl venku, kde jsem se do téhle hry zamiloval. A speciálně tohle léto bylo to načasování s něčím takovým přijít nejlepší,” dodává směrem k letošní basketbalové horečce, kdy se během léta bude hrát spousta zápasů národního týmu mužů s vrcholem v podobě zářijového EuroBasketu v pražské O2 areně.

Třicetiletého playmakera, který se nedávno po šesti letech v NBA vrátil do barev Barcelony, dost přiměla k tak logisticky náročnému projektu, jakým je renovace a nový design basketbalového hřiště, euforická zkušenost ze světového šampionátu 2019, na němž v Číně dovedl Čechy až k senzačnímu šestému místu.



„Pro nás všechny to byl šok, i kvůli odezvě veřejnosti, kolik lidí to sledovalo a kolik si jich chodilo zaházet na různá venkovní hřiště. Tehdy mi kamarádi posílali fotky, kde všude už si zase házejí, jenže za půl roku do toho vpadl covid,” lituje drsné stopky, již všem sportovním aktivitám na dlouho vystavila zákeřná pandemie.

A pak je ještě jeden důvod, proč se Satoranský rozhodl spojit své jméno se známým žižkovským areálem. „Znám lidi, co se tu o to starali dřív, i sem zainvestovali ze svého a mají k tomu místu velký vztah. A proto jsem tady i já,” doplnil dvoumetrový rozehrávač, který se ještě jako teenager, dokud mohl, rád zúčastňoval všelijakých venkovních turnajů ve hře 3x3.

Podle jeho agenta Phillipa Paruna byla zásadní i Satoranského snaha vrátit něco zpátky českému basketbalovému hnutí, z nějž vzešel. „Hledali jsme tak tu správnou platformu. Jako baskeťáci cítíme, že venkovních hřišť přímo na basket je u nás málo, a pokud už nějaká hřiště jsou, mají spíš multifunkční charakter a je to věčný boj mezi basketem a fotbalem. A pokud už na sídlišti nějaké hřiště je, zpravidla tam visí koše, které objednal někdo, kdo basket nikdy nehrál. Tomáš se téhle myšlenky chytil, měli jsme i štěstí, že jsme našli Michaela Marka, který má celý projekt na povel. Chtěli jsme ukázat, že jsme schopní to zvládnout, aniž to bude stát velké miliony,” naznačil Parun směr, kterým se Satoranského tým ubíral.

Během letoška tak bylo třeba dát dohromady partnery a také překonat záplavu především administrativních bariér, aby k renovaci kurtu na Pražačce mohlo v takto expresním čase dojít. „Nejdřív nám říkali, že to bude trvat dva roky, my si ale dali lhůtu šest měsíců. Cíl byl, aby se to stihlo před EuroBasketem,” zdůrazní nutnost vše urychlit Parun.
 
Zároveň ale nezapomíná na podporu, které se Satoranskému v projektu dostalo, a také nechce, aby hřiště bylo bráno za jakýsi jeho „pomník”. „Celý plán by nebylo možné uskutečnit bez zapojení řady lidí. S financováním nám pomůže Hráčská asociace NBA, hodně se podíleli starosta a radnice Prahy 3, opřela se do toho i Česká basketbalová federace, jmenovitě pánové Bříza a Mazánek, a ruku k dílu přiložili partneři The Streets a Red Bull.”



První firemní nabídka jen na nový podklad hřiště, která se objevila na stole, byla násobně vyšší než představy Satoranského týmu. „To bychom v Česku ale nikdy žádné hřiště nepostavili. My tak zvolili podklad pod hřiště za 150 tisíc, ale není to na úkor kvality. Naší snahou bylo, aby náklady byly přijatelné a šlo to podobně zreplikovat i jinde,” podotýká Parun.

Celkem podle něj renovace vyjde na přijatelných dva a půl milionu korun, se zahajovací akcí 13. srpna, zahrnující velký turnaj 3x3 pod hlavičkou Red Bullu, autogramiádu národního týmu i vystoupení hiphoperů, se náklady dostanou na celkové tři miliony. Satoranský podle Paruna nejprve plánoval garantovat celý rozpočet, nakonec se ale podílelo darem i město, zdroje dalších soukromých partnerů a také Hráčská asociace NBA, jež má stejnou částkou dorovnat Satoranského vklad 25.000 dolarů (zhruba 600 tisíc korun).

O dobročinný příspěvek až do této výše si může asociaci požádat každý aktivní hráč NBA jednou ročně, Satoranský to tak stihl před odchodem z ligy právě včas. V minulosti už takto posílal 15 tisíc dolarů obrovskými požáry postižené Austrálii a menší částky daroval i při několika dalších projektech. Při nápadu s hřištěm se inspiroval třeba u lotyšského kamaráda z NBA Kristapse Porzingise, nebo i u dalších slovutných borců jako Zazy Pachulii nebo Luky Dončiče, kteří už podobný kurt svým jménem zaštítili.

Co všechno rekonstrukce zahrnuje?

Nejprve bylo třeba strhnout starý povrch hřiště a natáhnout nový granulátový. Instalováno bylo i nové oplocení, betonová tribuna pro hráče i dva hlavní a dva boční koše v pevné a nezničitelné variantě pro bezpečné smečování i těžších vah.

Při designu kurtu bylo ve hře několik variant, včetně vizuálně velmi bohatých či takové, která zahrnovala siluety všech měst, kde dosud Satoranský působil, po obvodu hřiště. Výsledkem bude průnik několika návrhů, kdy bude zohledněn i zájem hráčů vidět dobře všechny lajny.

V plánu pro zřejmě budoucí „upgrade” kurtu jsou i vychytávky jako pítko s vodou, kompresor na nafouknutí míčů, vhodné osvětlení na večerní hraní nebo zařízení na pouštění hudby.



„Přáli bychom si, aby do budoucna mohli mít takové hřiště i další reprezentanti a legendy českého basketbalu. Mohlo by vniknout nebo být renovováno třeba v Brně, Vítek Krejčí to plánuje v Písku, bylo by skvělé, kdyby Honza Veselý měl hřiště v Ostravě nebo Jirka Welsch v Holicích, aby tam byl vždycky jeden patron. S pár hráči už jsem to řešil a každý má rád to místo, kde vyrůstal, ale ta hřiště už dnes bývají často zpustlá,” mrzí Paruna.

Ten by chtěl i dál stavět na tom, co se v českém mužském basketbale za poslední roky povedlo díky úspěchům na EuroBasketu 2015, na světovém šampionátu v Číně či díky loňskému postupu na olympiádu.

„Když mluvím s kluby, vidí úspěchy reprezentačních složek, ale někdy jim pak chybí ta přímá odezva ve výrazném nárůstu členské základny. První krůčky se ale dělají právě na takovýchto hřištích. Děti vidí basket v televizi, chtějí být jako ti, ve kterých se v daný moment vidí, ale když si chcete někde zaházet, musíte většinou buď přelézt nějaký školní plot, nebo dostanete do hlavy fotbalovým míčem. Naším cílem tak je nadchnout další lidi, aby třeba okopírovali podobný model, který tady začal Tomáš touhle finančně udržitelnou renovací hřiště na Pražačce. Třeba v USA jsou to právě tahle místa, kde ta basketová komunita vzniká, a ti nejlepší hráči odsud jednou přejdou do organizovaných klubů,” vysvětluje Parun.

„Sportovní haly nebo hřiště se u nás staví až po nějakém úspěchu, ale to je pozdě. Než se hala postaví, není dva roky kde si ten sport zkusit, a děti pak jdou třeba za jiným sportem, proto jsme vše chtěli zvládnout už před EuroBasketem,” přidává se i manažer projektu Michael Marek.

A Satoranský k tématu dodává: „Třeba v Barceloně mají spoustu venkovních hřišť a v Srbsku a Chorvatsku jich je ještě víc. U nás je trochu škoda, že basket ve srovnání s lecjakými jinými zeměmi není tak populární a přitom ten talent tu máme.”