Rukáv, který zachránil národní tým

Možná to nejdůležitější se pro českého kapitána stalo ještě před zápasem. Až v Pardubicích v den utkání světové kvalifikace s Bulharskem Vojtěch Hruban zjistil, že si zapomněl svůj rukáv chránící při hře jeho střeleckou pravačku. A hrát bez něčeho, na co jste zápas co zápas zvyklí, to pro hráče nebývá příjemná zkušenost. Mnozí by možná řekli, že spousty hráčů nosí tenhle rukáv hlavně na parádu, jenže opak je pravdou.

Mezi jeho funkce patří redukce otoků při utržených ranách, zlepšování krevního oběhu i limitace únavy. Spousta basketbalových snajprů trpí na takzvaný „střelecký loket” a tahle bolest má pak neblahý efekt na jejich hru, čemuž nošení ochranného rukávu může alespoň částečně zamezit. Tahle oděvní součástka zároveň udržuje svaly zahřáté a tím i uvolněnější, což střelci rovněž vítají. A v neposlední řadě vám ušetří spoustu škrábanců a zjemní rány inkasované při nájezdech do koše.

Pro všechny tyhle důvody bylo jasné, že křídelník Hruban bez rukávu v tak klíčovém zápase, jakým byl ten s Bulharskem, který by v případě porážky lvům prakticky ukončil snažení ve světové kvalifikaci, nemůže nastoupit. A on tak musel požádat mediálního specialistu nymburského klubu Davida Švába o dovezení této zásadní výstrojní součástky.  

„Myslím, že minimálně pětadvacet z mých 29 bodů je jeho, takže Davidovi patří velké poděkování, protože bez rukávu by to bylo mnohem horší,” přiznal, byť po zápase už s úsměvem, Vojtěch Hruban.

Ten i díky kompletní výbavě sestrojil jeden z nejpozoruhodnějších výkonů své reprezentační kariéry. V situaci, kdy věděl, že není kam se jinam ohlížet. Kdy pokud by nezahrál vysoce nadstandardně, bylo by s oslabenou lví družinou zle nedobře.

Od samého začátku tak 32letý forward ukazoval, že kapitánem teď není náhodou. I přes neodpískané fauly se úspěšně prodíral do bulharského obranného valu, sázel trojky, bránil, doskakoval i rozehrával. Jako by navazoval na nejlepší tradice všestranně platných performancí dřívějšího kapitána lvů Pavla Pumprly, navíc s bonusem ofenzivního upgradu.

Hruban i přes únavu a přísnou obranu hostů vyšperkoval své představení v posledním dějství, kdy pomáhal získat řadu důležitých doskoků, nastřílel 9 bodů, rozdal pod koš tři asistence, navíc získal dva fauly a jeden míč. A necelou půlminutu před koncem si připsal i klíčovou defenzivní akci, když po ztrátě Ondřeje Sehnala na půlce hřiště za stavu 80-80 dostihl za potenciálně rozhodným košem se řítícího rozehrávače Bosta, ve vzduchu mu ztížil zakončení a až pak mohl přijít čas vítězné trojky Martina Peterky.

„Po pravdě, ke konci už jsem toho měl dost. Byl to hodně dlouhý zápas, musel jsem tentokrát hrát daleko víc s míčem, než je zvykem, což není ideální, protože to mění moji roli. Jsem ale rád, že jsem k výhře mohl pomoct, protože to bylo potřeba,” oddechl si kapitán po svých 35 a půl minutách v obrovsky náročném boji.

Vojtěchu, jste rádi aspoň za prostou výhra, i když to nebylo o kýžených deset kvůli překlopení vzájemného skore s Bulharskem?
S výhrou jsme spokojení, ale na konci jsme udělali moc chyb. Soupeř trefil těžkou střelu, dostali jsme koš z nájezdu, byl tam i útočný doskok a pak už to bylo zpátky a můžeme být rádi za výhru. Byly to dva hodně těžké zápasy a já věřím, že v červenci se sejdeme v mnohem silnější sestavě a minimálně jedno utkání v tom okně vyhrajeme. A postup do druhé fáze bude náš.

Věřil jste Martinu Peterkovi, že tu poslední trojku dá, když už jste napřed odbíhal do obrany?
Přesně, jako Steph Curry (usměje se). Ne, opravdu jsem  mu věřil, „Mičego” (Peterka) má skvělou ruku, byl úplně volný, hrál dobrý zápas a já v něj měl důvěru.

Vítěznou střelu jste mu nechal rád?
Já se snažil k míči dostat, ale mezi mnou a balonem byli tři soupeři, kteří mě nechtěli nechat hrát, a já neměl moc jiných možností než nechat hrát Viktora Půlpána, který to ale vyřešil dobře, když našel právě „Mičega”.

Musel jste odpracovat přes 35 minut, jak zápas fyzicky bolel?
Oba ty zápasy byly hodně náročné, těch minut bylo spousta. Doufám, že v pondělí nebudu muset hned nastoupit do procesu a dostanu v Nymburce nějaký den volno. Ale pokud ne, nedá se nic dělat. Všichni s tím počítáme, že těch minut bude hodně. Náročnější byl hlavně objem hry s balonem, kolikrát tím pak trpěla i moje obrana, kde jsem to několikrát nevyřešil dobře a nebyl jsem tam včas, protože už jsem byl utahaný. Na minuty si ale nemůžu stěžovat.

Do větší role v reprezentaci se po delší době vrátil rozehrávač Viktor Půlpán, který hodně znepříjemnil útok lídrovi Bulharů Bostovi. Jak důležitý byl on?
Bránil opravdu výborně, odvedl na Bostovi skvělou práci, nejlepší od nás za oba zápasy.
Spotřeboval na to spoustu energie, měl taky smůlu v některých nájezdech, kdy mu to vyskákalo, nebo se stal obětí některých neodpískaných zákroků.

Rozhodla ve čtvrté čtvrtině obrana?
Asi jo, ale měli jsme tam i několik dobrých pohybů míče, dokázali jsme se najít a dávali zpod koše. A k tomu jsme přidali dobrou obranu, která v pravý čas Bulhary zastavila. A asi tam byla tím hlavním.

V čem byla odveta jiná?
Neměla tak zběsilé tempo, v prvním poločase v Bulharsku to bylo hodně na krev, hlavně prvních deset minut se hrálo snad bez přerušení. V utkání u nás zase bylo hodně kontaktů při zakončení a doteků, které se nechávaly být.

Jak se v tom kočírovaly emoce?
Samozřejmě jsme ten zápas chtěli hodně vyhrát, a když jsme ty fauly cítili a viděli, že ty výroky nejdou úplně naším směrem, potřebovali jsme s tím něco udělat. „Kyzy” (Tomáš Kyzlink) už za protesty dostal v první půli technickou a bylo to, myslím, správné rozhodnutí, na rozhodčí to vytvořilo trochu tlak a pak už začali ty kontakty víc pískat.

Co pro vás znamenalo hrát v takto omezené sestavě?
Bylo to hodně nepříjemné. Hlavně jde o ty role. Já, ani Tomáš Kyzlink nejsme těmi, kteří by měli hodně tvořit s míčem, byť něco na nás taky leží. Martin Peterka musel hrát hodně na pozici centra, což taky není vyloženě jeho role. Chybělo nám víc hry dovnitř a ven, bojovali jsme s doskokem, byla toho spousta. V takové sestavě prostě lepíte díry a doufáte, že to bude fungovat.

Jak zejména v závěru pomohlo publikum?
Bylo super a já jsem hrozně rád, že jsme si před ním doma konečně mohli zahrát. Přišlo nakonec hodně lidí (přes 2100) a v tomhle panuje obrovská spokojenost. Lidi přišli, přestože naše výkony poslední dobou nebyly ideální. Jsme rádi, že jsme se jim mohli odvděčit výhrou.

I přesto, že dozorující zástupci mezinárodní federace FIBA to neschválili a navrhovali jen minutu ticha, prosadili jste si před zápasem vlastní podporu Ukrajině, když jste při hymně stáli se dvěma ukrajinskými vlajkami v rukou. Bylo důležité to udělat?
Chtěli jsme udělat nějaké gesto na podporu Ukrajiny. V téhle těžké době je to jedna z mála věcí, kterou můžeme udělat a vyjádřit podporu je důležité. Ta vlna solidarity je momentálně velká a já věřím, že nad tím bude přimhouřeno oko.