Ronen Ginzburg o výsledcích, hře i nových rolích v kvalifikaci

Včera stál na lavičce, když se český národní tým vítězně loučil s kvalifikací na EuroBasket. Když Ronen Ginzburg s reprezentací do rok trvající soutěže vstupoval, hrálo se o ME 2021. Včera už se ale dohrávalo o šampionát, který bude pořádán až v roce 2022. I to ukazuje na to, jak se ani basketbalu nevyhnulo turbulentní dění posledního roku v celém světě.

Když prakticky před rokem otevírala kvalifikace své brány, číhal už na svou příležitost všem dobře známý pandemický strašák. Nikdo netušil, co následující měsíce přinesou. I když to nebylo příjemné, mohly být starosti českých basketbalistů o něco menší. Jako jedni z pořadatelů EuroBasketu totiž měli své místo na závěrečném turnaji jisté. Nakonec s bilancí dvou výher a čtyř porážek obsadili třetí místo. I to by na postup stačilo.

„Samozřejmě bych preferoval lepší výsledky. Na druhou stranu, dvakrát jsme prohráli s Litvou, když jsme oba zápasy hráli na hřišti soupeře. Navíc ten první zápas jsme hráli skvěle. S Dánskem jsme jednou prohráli, jednou vyhráli. Viděli jsme, že Dánsko není jednoduchý soupeř. S Belgií taky 1-1. To je ok. Pokud by pro nás byla kvalifikace důležitější, více bychom se zajímali o výsledky,“ hodnotí závěrečnou bilanci s denním odstupem trenér národního týmu Ronen Ginzburg.

Připomíná, že pět ze šesti kvalifikačních zápasů odehráli Češi v litevském Vilniusu. Dvakrát přitom museli čelit domácímu výběru, i když ten ve druhém vzájemném střetnutí neměl výhodu desetitisíce fandících diváků.

„Možná jsme mohli přidat ještě jedno vítězství, ale jezdili jsme s rozdílnými soupiskami, přivedli jsme nové hráče a chtěli jsme jim dát příležitost hrát,“ připomíná luxus jistého postupu. Zároveň ale upozorňuje, že pro rozvoj reprezentačních nováčků je důležité mít vedle sebe ostřílené borce: „Nemůžete na jednom turnaji dát příležitost třeba šesti novým hráčům. Takhle basketbal nefunguje. Musíte je nejdřív dát dohromady jako tým. Proto jsme dali příležitost i Farskému, Bálintovi nebo Kovářovi. Víc jsme se ale soustředili na Sehnala nebo Puršla. Kvalifikaci s námi začal Vít Krejčí a z dalších zápasů ho bohužel vyřadilo zranění. Myslím, že výsledky jsou ok, když přihlédneme k tomu, že další hráči získali důležité zkušenosti.“

Když se dívá na celý uplynulý rok a odehraných šest soutěžních zápasů, převládají pocity spokojenosti: „Hlavním cílem bylo hrát jako národní tým, hrát dobře a pokračovat na naší cestě. Druhým cílem bylo dát dvěma, třem hráčům větší minuty a nechat je poznat level mezinárodního basketbalu. Jsem rád, že se nám to s nimi povedlo.“

Kromě nových hráčů přinesla šestice zápasů jiné role i pro hráče, kteří už za sebou reprezentační zkušenosti měli a patřili do šestého týmu posledního mistrovství světa. „Vyoral dostal více minut a vždycky, když jsme ho potřebovali, zahrát dobře. Peterka a Kříž při plné soupisce jsou pro tým důležití, ale nehrají kolem 25 minut. Myslím, že tohle pro ně bylo důležité. Mičego je výborný hráč. Všechny zápasy odehrál dobře, především v obraně. Jsem rád za jeho přínos,“ uvedl na adresu pivota, jenž k posledním zápasům přijížděl jako jeden z mála zahraničních posil.

„Kříž v každém zápase udělá maximum pro vítězství. Pokud budeme kompletní, možná bude hrát méně, ale vždy odvede pro tým sto procent. Pro mě je často hrdinou. Třeba nestřílí tolik bodů, i když včera střelecky zazářil, ale dělá plno jiných důležitých věcí,“ váží si přínosu nymburského pivota, který bodově skvěle rozjel včerejší utkání s Belgií.

Ginzburg má po odehrané kvalifikaci řadu dat aby věděl, kde současný výběr nejvíce tlačí bota. „Celkově jsme v kvalifikaci měli problémy v obraně. Dobře jsme v defenzivě hráli jen doma proti Dánsku a pak v posledním zápase proti Belgii. V ostatních zápasech jsem s ní i přes naše limity nebyl spokojený,“ říká otevřeně.

„V útoku při čtyřech pořádných trénincích za okno nemůžete mít velká očekávání. Takže to bylo ok. Bylo dobré, když jsme hráli rychle. Ne ve všech zápasech jsem byl s naším tempem spokojený. Celkově to ale bylo ok,“ ohlíží se.

Jak už bylo uvedeno, ani českému týmu a jeho plánům se nevyhnuly komplikace spojené s covidem. Češi přišli o dva domácí zápasy proti silným a atraktivním soupeřům, které by jistě do hlediště přilákaly řadu fanoušků. Celkově se dá říct, že covid trochu svedl basketbal z cesty nastoupené na světovém šampionátu v Číně.

„První zápas jsme hráli doma proti Dánsku a pak odehráli skvělý zápas v Litvě. Byl tam plný dům. Pak přišel covid. Nemohli jsme kvůli tomu na další okna přivést některé hráče. Třeba Patrika Audu z Japonska, který je pro nás klíčový hráč,“ připomíná problémy s dvoutýdenní karanténou při návratu do Audova působiště, kterou nešlo žádným opatřením zmírnit.

Nebylo to ale jen o nominaci. Před listopadovým oknem se česká Kooperativa NBL potýkala s více než měsíční pauzou, nepravidelně se hrají i zahraniční ligy: „Třeba Peterka s Bohačíkem se připojovali ze soutěží, kde kvůli covidu nehráli tolik zápasů a když už hráli, nedostali tolik minut. To není normální situace a samozřejmě to trochu změnilo naše plány pro kvalifikaci. Museli jsme z toho ale vytěžit maximum.“

V listopadu navíc reprezentace přišla o svého kapitána. „Vojta Hruban se nemohl do bubliny připojit z rodinných důvodů. Kdyby se hrály klasicky zápasy doma a venku, tak by bez problémů přijel. Takhle jsme museli dva zápasy hrát bez něj a všichni vidíme, jak je pro nás důležitý. Covid nás přivedl do řady neočekávaných situací, které jsme museli vyřešit,“ uzavírá Ginzburg s tím, že podobné problémy samozřejmě řešily i ostatní týmy ve skupině, kterou ovládla Belgie před Litvou, Českem a čtvrtým Dánskem.