Řeky složil v asistencích! Snad jsme neřekli poslední slovo

V největším zápase národního týmu za letošní léto přehnaně nestřílel. Za 32 minut vyslal jen pět pokusů a trefil jednu trojku. 

Zato asistence vršil lídr Čechů Tomáš Satoranský po nůších. A proti jednomu z velkých favoritů celého EuroBasketu jich rozeslal neuvěřitelných 17, což je rekord dějin evropských šampionátů. A také to je o jednu víc, něž v nedělním osmifinále posbíral celý řecký tým!

„Nakonec jsme prohráli, takže tak spokojený být nemůžu. To číslo je ale i důkazem toho, že pořád ještě nemůžu hrát svůj stoprocentní basket. Přeci jen bych trochu víc atakoval jejich obranu, kdybych na tom byl fyzicky lépe. Zároveň jsme ale věděli, že pokaždé, když napichujeme jejich defenzivu, tak se stahují dolů. Kredit patří mým spoluhráčům za jejich pohyb bez míče, uvolňování. Měli jsme 32 asistencí, v útoku to byl nejlepší výkon i po týmové stránce,” pochválil mužstvo jeho lídr i přes porážku s favorizovaným Řeckem, která ukončila dobrodružství lvů na letošním historickém EuroBasketu.

Rozehrávač byl ovšem na tým hrdý nejen za kolektivní vzepětí v útoku, ale i za dlouho skvělou defenzivní práci proti soupeři vedenému atleticky nejnadanějšímu hráči současného podkošového světa Giannisi Antetokounmpovi.

„Byl to náš nejlepší zápas na EuroBasketu, měli jsme dobrou strategii i defenzivní nastavení po první tři čtvrtiny. Podle plánu jsme stavěli zeď proti Giannisovi, protože on je neskutečný atlet v přechodové fázi. Taky jsme museli něco riskovat, kdy jsme dávali otevřenější střely jiným hráčům, z nichž někteří byli schopní se trefovat. Řecko si zasloužilo postup, ale my jsme mu dali boj a na to můžeme být hrdí. Jistě by bylo lepší, pokud bychom dokázali hrát naši hru od začátku turnaje, ale ten je vždycky opravdu složitý, protože dnes každý tým hraje výborný basket,” podotkl Satoranský.

Lvi drželi s Řeky vyrovnaný krok až téměř do posledních minut, ale tam už favorit přece jen zvedl kotvy. „Myslím, že tam šlo o naši ne zrovna chytrou hru v útoku, kdy kouč Itoudis zvolil taktiku, že Giannis bude bránit naše rozehrávače. Tohle hrál Itoudis i v CSKA s Gurbanovem. Je to pak samozřejmě náročné, oni jsou vysocí, dlouzí. Blokovali nás, některé střely jsme netrefovali. Asi jsme neměli už tak dobře připravené pokusy jako v předchozím průběhu. A pak už jsme si udělali fauly, čehož Řekové v protiútocích využili. A Giannis? Přestože jsme mu na střelu z dálky hodně prostoru chtěli dát, tak ty nejdůležitější pak trefil,” litoval playmaker.

Mají nyní Řekové na to, aby celý turnaj vyhráli?

„Těžko říct. V tom je krása takového turnaje. Jak jsme viděli, není předvídatelný. Itálie vyřadila Srby, i v dalších zápasech měli outsideři šanci. Tipovat je složité. Na Řecko čekají Němci, kteří zatím hrají skvěle. A to bude pořádná výzva,” tuší Satoranský.

EuroBasket byl pro něj celkově složitou misí. A kvůli zranění pravého kotníku, jež utrpěl dva týdny před začátkem turnaje, musel také průběžně upravovat svá očekávání.



„Kdybyste se mě zeptali na začátku léta, bral bych konec v osmifinále jako zklamání. Naše cíle byly daleko vyšší. Ale musíme zůstat na zemi a vnímat, jak se pro nás všechno vyvíjelo. Nevěděl jsem, jestli tu vůbec budu, a měli jsme i další zranění. Pak přišla úvodní prohra s Polskem. Já jsem rád, že jsme nakonec do Berlína postoupili a Řekům to jakožto jednomu z favoritů ztížili,” říká smířeně.

První mužský EuroBasket na české půdě v samostatné éře byl samozřejmě i pro Tomáše Satoranského velkou motivací, proč zkusit dotáhnout uzdravení svého kotníku alespoň do provozuschopného stavu.
  
„Praha byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěl tak moc hrát. Covid nám turnaj o rok odložil, pořád se o něm mluvilo, mezitím jsme udělali úspěch v olympijské kvalifikaci. Toužili jsme vidět narvanou O2 arénu. Patnáct tisíc lidí přišlo na basket! Na to v Česku nejsme zvyklí. Něco takového si budeme pamatovat navždy, moc nás to nadchlo. Měl jsem další motivaci, proč se dát do začátku turnaje dohromady. Samozřejmě to nebylo na úvod ono, dva zápasy jsem si odpočinul, jsem ale vděčný, že naopak v těch posledních dvou utkáních už jsem byl schopný hrát aspoň trochu tak, jak dovedu. Třeba to přiměje nějaké děti, aby se daly na basket. A díky fanouškům, kteří nás přijeli podpořit. Snad jsme ještě neřekli poslední slovo,” hledá i po vyřazení nové naděje.

A zatím tak podle něj nehrozí, že by měl v reprezentaci končit. „Myslím, že jsem ještě mladý, abych na tohle myslel. Už to samozřejmě bolí víc a víc, zvlášť když máte rodinu, děti a chcete s nimi trávit čas. Navíc sezona bude dlouhá, čeká mě nové období v Barceloně, kde se snad budu prát o tituly až do konce června. Uvidíme, jaké budou naše šance, a jak se vyvine kvalifikace na mistrovství světa, ale já určitě mám s reprezentací ještě spoustu plánů a ambicí. Nepomyslel jsem na konec, ještě mám čas,” říká rezolutně 30letý lev.