Přeshraniční novomanžel: Ruka OK, signály drtím dvakrát

Jsou situace, kdy manželství musíte poněkud upřednostnit před budováním vlastní kariéry. Zvlášť když sotva zaschnul váš sňatek stvrzující podpis. 

A i proto Martin Peterka jako empatický charakter nastavil azimut svého příštího angažmá do pět hodin vzdáleného Braunschweigu a vzdal se tak i lukrativnějšího ryta v mnohem hůře dosažitelném Turecku.

Nyní jej však čeká ještě jedna důležitá státní mise v Estonsku, kde se s národním mužstvem chystá na olympijskou předkvalifikaci, i s dozvuky zraněného pravého ramene.

Martine, jak vaše rameno drží zejména při střelbě?
Pořád ji to docela ovlivňuje, ale ve středu na tréninku jsem se cítil nejlíp od toho zápasu s Argentinou, kdy se to stalo. V úterý to bylo ještě dost blbé a i ve středu ráno po probuzení, ale pak se to nějak rozhýbalo a na tréninku už to bylo dobré.

Jak se cítíte jako nyní klíčový pivot, už i na pozici 5, ač ji běžně nehráváte?
Cítím se dobře. Moje příprava nebyla zrovna dlouhá, ale přišel jsem týmu pomoct, jak to jen bude možné. Doufám, že jsem si už na to zvykl. Ten herní systém je teď úplně jiný, takže zase nějakou chvíli zabere to vstřebat, ale věřím, že v sobotu na Estonce už to půjde.

Jak rozdílné to pro vás jako trojkaře na „pětce” bude?
Asi ne tak moc. Už jsem tam v minulých letech i v nároďáku párkrát byl. Jen se musím ty akce, které jsou teď úplně nové, naučit ze „čtyřky” i z „pětky”. Není to ale nic složitého a budu hrát, kde bude třeba. „Pětka” to má, pravda, o něco složitější, musí stavět clony skoro u všech pick-and-rollů a čtyřka je víceméně v rohu jako takové návnada.

A dostanete se i z pozice 5 ke svým trojkám?
Já si najdu střelu kdykoli, takže asi jo. A když dám, tak za to ani nic neschytám. (směje se)

Jak se podle týmu zvedla kvalita hry na turnaji v Brně oproti první akci v Portugalsku, kde jste ještě nebyl?
Už to bylo lepší. Co mi kluci říkali, tak v Portugalsku měli někdy i problém přejít přes půlku, což už v Brně fungovalo líp. Lepší byla i obrana a celkově souhra. Máme nový systém a chce to čas. Ten už teď moc nemáme, ale doufám, že jsme si formu načasovali nejlíp, jak to půjde, protože hned první zápas s domácím Estonskem bude klíčový. I Izrael pak bude silný soupeř, ale i ten se dá porazit.

Co víte o Estoncích?
Bude jim chybět kvalitní pivot Maik Kotsar ze španělské Baskonie. Pak tam mají mladší hráče, ale i Estonsko disponuje borci hrajícími španělskou ACB, takže na této úrovni už není slabý soupeř. Estonci budou mladí, běhaví a určitě budou mít výhodu domácího prostředí.

Jak jsou na tom Izraelci?
Bavili jsme se o tom, že by neměli mít Avdiju z NBA, naopak nejspíš bude rozehrávač Madar z euroligového Partizanu. A žádní nazdárci nebudou ani Makedonci, mají teď i rozehrávače T.J. Shortse (MVP letošní Ligy mistrů).

Dojem z týmu asi je, že byste to do finálové fáze v Polsku měli jako jeden ze dvou postupujících zvládnout...
Jasně, věřím tomu, jinak bysme na kvalifikaci nešli. Určitě se do Polska chceme dostat.

Do vašeho týmu přibyla další americká akvizice, jak zatím Spencer Svejcar zapadl? A už něco prohodí i česky?
Moc ne, ale zapadl dobře. Je to hodný kluk. Jistě, občas když se bavíme česky, je znát, že by chtěl rozumět. Jinak musím říct, že na hřišti mě překvapil, protože slušně brání a v útoku své střely proměňuje.

K národnímu týmu jste se připojoval se zpožděním kvůli svatbě a svatební cestě. Tak jaké jste to měl?
Svatba byla 15. července, nedaleko Nového Města nad Metují, a na české poměry to byla, myslím, slušně velká svatba (usmívá se), celkem s asi 110 hosty, a vyšlo to super. Na svatební cestu jsme měli dvě varianty, Zanzibar a Kapverdy. Už ani nevím, proč jsme pak Kapverdy vyřadili a vyšlo to tedy na Zanzibar, což byl pro nás neskutečný zážitek. Zažili jsme toho tam spoustu, je to střední Afrika, což znamená úplně jiný svět než u nás. Jde tam zažít potápění s delfíny nebo návštěvu domorodců ve vesnici, kde nevědí, co je sprcha a záchod, takže to bylo hrozně zajímavé.

Novomanželka a budoucí stomatoložka Laura je stále ještě na studiích v Plzni?
Zbývá jí poslední rok studia a byl to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se při hledání dalšího angažmá rozhodl pro Německo. Je to blíž a budeme tak mít šanci se častěji vidět.

První etapa manželského svazku tak bude přeshraniční...
Přesně, bude to přeshraniční manželství. (směje se) Pár let už jsme to takhle zvládali a ještě rok to zvládneme.

Příchodem do Braunschweigu jste se po ročním cirkulování po Evropě vrátil na místo činu, jak k tomu došlo?
Tým se dost proměnil a se všemi, se kterými jsem se už dost skamarádil, jsou pryč. Jen trenéři, management a majitel Schröder jsou pořád stejní. Já se tam ale těším. Klub se mi v létě ozval sám, a i když jsem měl ještě jednu nabídku z Turecka, finančně lepší, tak jsem se rozhodl být blíž k ženě. Navíc to tam znám, cítil jsem se tam dobře, bundesliga je dobrá soutěž a není to žádný krok zpátky.

Jaká bude v novém týmu vaše role?
Trenér říkal, že budu jedním z nejstarších, nebo spíš ten nejzkušenější. Měl bych tak být i nějakým pomocníkem kouče na hřišti a v šatně. Snad tedy bude ta role ještě větší než dřív a doufám, že se nám bude dařit.

Co bude vaším cílem?
Doufám, že nebude hrozit sestup, naopak bych si už jednou rád zahrál play-off. To by bylo ideální.

Když se vrátíme ke složité minulé sezoně, kdy jste se z Würzburgu přes Turecko dostal až do Štrasburku, co tam nevyšlo podle představ?
Ve Würzburgu jsem začal v pohodě, ale pak se nám zranil pivot, přišel místo nej cizinec, bylo nás tam najednou sedm cizinců, jeden musel sedět a to jsem byl já. Pak jsem dostal nabídku z Turecka, kde to bylo super, dařilo se mně i týmu, měli jsme super partu. Já tam ale měl smlouvu jen na dva měsíce, na dobu zranění jednoho hráče. Pak mi řekli, že můžu zůstat, ale ten hráče bude zpátky hrát a já bych musel čekat na příležitost. V tu dobu ale přišla nabídka ze Štrasburku, kterou jsem využil. Nesedli jsme si ale s trenérem, mimochodem koučem lotyšské reprezentace, od první chvíle bylo znát, že mě neuznává. Já se snažil mlčet a makat, ale nebylo do psychicky snadné. Jinak je ale Štrasburk top organizace, jen je to v té cizině někdy těžké.