Překvapení! V Bambergu neznám lavičku

Stejně jako v dosud posledním duelu světové kvalifikace proti Litvě, kdy vysázel 21 bodů, i ve svých prvních sedmi zápasech bundesligy ukázal svou hlavní specializaci. V dresu jedenáctého Bambergu píše křídelník Tomáš Kyzlink jako pátý střelec týmu průměr 11,4 bodu za 31 minut, když před aktuálním srazem národního týmu si 22 body proti Giessenu utvořil i velmi dobrý osobák. 

Hlavní ale je, že novému celku, v němž jej vede ex-nymburský kouč Oren Amiel, pomohl ke čtyřem výhrám.

„Zatím tohle angažmá hodnotím rozhodně pozitivně. Jen je škoda, že jsme ještě kvůli covidu nebo různým zraněním neměli možnost hrát v plné sestavě. Taky musím říct, že klubové zázemí je v Bambergu neskutečné, klub má už svou historii a pracuje se tam na vysoké úrovni, navíc tam působí trenér, který dřív vedl Nymburk,” vypočítává 28letý guard.

Hodně ho překvapilo, že od svého příchodu do někdejšího dominantního klubu bundesligy, který v letech 2005 až 2017 získal devět titulů (z toho sedm zběhem osmi sezon), skoro neslezl ze hřiště.

„Šel jsem tam s tím, že budu chodit do hry z lavičky, na patnáct dvacet minut. Okolnosti ale způsobily, že jsme poslední čtyři zápasy odehráli v šesti lidech, a proto i moje minutáž byla tak velká,” vysvětluje hráč, který díky rozsáhlým zkušenostem z italské Lega Basket nezažil po příchodu z USK Praha složitou adaptaci, byť přiznává, že rozdíl především v rychlosti a fyzičnosti oproti NBL je velký, a to i díky velkému kontaktu německých klubů s předními evropskými poháry.

„I když jsem ale šel do listopadového kvalifikačního okna ze zápasů české ligy, ty výkony, myslím, nebyly špatné,” dodává.

Styl hry Orena Amiela v Bambergu se prý hodně podobá tomu, jaký vyznává u reprezentace Ronen Ginzburg, a tak jsou pro Kyzlinka bundesligová utkání permanentní průpravou na zápasy národního týmu.

„Oba trenéři hodně dbají na obranu, ale v útoku vám zároveň dávají svobodu, což je pro hráče skvělé z hlediska sebevědomí i herního projevu,” oceňuje izraelské kormidelníky.

Aktuální umístění Bambergu na 11. příčce je podle křídelníka pro dlouholetého hegemona soutěže za očekáváním. „Stále jsme ale dvě výhry od play-off, které je naším hlavním cílem,” hlásí křídlo, které si pochvaluje zázemí osmdesátitisícového města, nacházejícího se jen 160 kilometrů od českých hranic.

Do Bambergu si Kyzlink vzal celou rodinu, tedy i partnerku Karolínu Elhotovou a dcerku Jasmínu. Jen mu kvůli covidu stále chybí zážitek z plné arény při domácích utkáních, kde skvělí bamberští tifosi obvykle vytvářejí neuvěřitelnou atmosféru. Pro daný region však nyní platí limit 1500 diváků a třeba v posledním domácím duelu se v hale ztrácelo pouhých 731 fanoušků.

I proto se reprezentační snajpr už nemůže dočkat nedělního kvalifikačního duelu v Pardubicích proti Bulharsku, kdy by se do enteria arény mohlo dostavit až 4500 fanoušků lvů. „To by bylo skvělé, kdyby tolik lidí přišlo, a povedlo se nám uhrát i nějaký lepší výsledek. Moc se na to těšíme.”

Do obou nadcházejících bitev s Bulhary musí podle něj tým jít s jednoznačným cílem vyhrát. „Nesmíme nic podcenit. Jsme sice v trochu okleštěné sestavě, ale zase je to šance pro další kluky vystoupit z řady a věříme, že to dobře dopadne. Navíc ty výsledné rozdíly z prvních dvou zápasů nejsou zase tak velké, aby se v letních odvetách nedaly vymazat,” podotýká Kyzlink, který i nadále sleduje svůj nyní již opět bývalý klub USK.

Půlročního angažmá u Sov si velmi považuje. „Být po dlouhé době doma bylo skvělé, celou širší rodinu jsem měl blízko a s týmem se nám dařilo, když jsme byli i na třetím místě. Teď je trochu skličující vidět vršící se porážky, ale pro mladý tým je tohle běžné, že výkony kolísají nahoru dolů. Důležité je, že se podařil postup do skupiny A1, aby kluci mohli hrát proti těm nejlepším českým soupeřům. A pokud se před play-off podaří šesté nebo sedmé místo, aby se hned nešlo na Nymburk, tak je možné vše.”