Pražská kasina by praskala ve švech!

ZA KULISAMI ME S RONENEM GINZBURGEM Je to výjev, kterého by se neobával. Naopak, těšil by se na něj. Jako by už sám sebe viděl v jícnu O2 areny, po střechu napěchované jeho krajany. Jedněmi i druhými. Těmi z rodné země i těmi ze země, s níž dosáhl mezinárodní slávy, a jež mu před časem udělila své občanství. 

Před úvodním rozskokem duelu Česko - Izrael na EuroBasketu v Praze by kouč lvů Ronen Ginzburg zažil pocit, jaký by v tomhle měřítku už nejspíš nikdy nezakusil. Jít proti svým, jako lodivod mužstva země, jež se stala víc než jen jeho druhým domovem.   

”Ne, nemyslím, že by to po mě bylo osobně těžké. I tohle je součást mé práce a nebyl bych první v takové situaci. Už jako trenér Nymburka jsem stál proti izraelským celkům. Jistě by to pro mě nebylo běžné utkání, ale na EuroBasketu je velký každý zápas. Musel bych se s tím tlakem vyrovnat, a věděl bych, jak to zvládnout,” nemá izraelský trenér přehnané obavy ze čtvrtečního losu evropského šampionátu basketbalistů (13:00 na ČT Sport), jehož jednu základní skupinu bude za rok hostit Praha. A Češi do ní mohou z pátého koše ”nafasovat” právě tým z rodné země svého trenéra.   

”Současný izraelský tým je velmi dobrý a myslím, že by to byl skvělý a jistě pikantní zápas. Izrael by navíc byl plusem pro naši skupinu, protože s týmem by přicestovala i spousta fanoušků,” nepochybuje trenér, že za rok a půl už budou covidové restrikce odstraněny a nic nezabrání napěchování zhruba 16tisícové pražské arény. 

A právě současnou pandemii spolu s faktorem českého hlavního města Ronen Ginzburg považuje za klíčovou motivační kombinaci pro hromadnou výpravu svých krajanů na EuroBasket.

”Po té pandemii by to bylo jako léčebná kúra,” směje se. ”Restaurace a kasina v Praze by byla plná našich lidí. Měli by tam fakt hodně zákazníků. Spousta lidí, co ani nejsou fandové basketbalu, jak by věděli, že jde o Prahu a kasina, tak by doma řekli, že jedou na mistrovství, aby tuhle ”možnost” nepropásli,” nepřestává se smát Ginzburg, který ale zároveň nezapomene dodat: 

”Hlavně by ale vytvořili při zápasech fantastickou atmosféru.”  

Pro vysvětlení řečeného - ač jsou Izraelci skutečně vášnivými sázkaři, ve vlastní zemi se mu prakticky nemohou věnovat, protože kasina a další sázkové hry pro ně nejsou legální. 

A pak je ještě jeden důvod, proč by se prý Izraelci do Česka za rok stěhovali po tisících. ”Jak to teď sleduju v našich médiích, jsou tam velká očekávání a v podstatě se počítá s postupem nároďáku do čtvrtfinále. Média u nás to budou před turnajem hodně hecovat a fanoušci na to uslyší,” říká znalecky trenér, který by dal Izraeli v pražské skupině přednost i před potenciálně snazšími protivníky z pátého koše, jimiž by mohli být Britové, či Maďaři.

Je také jisté, že v případě nalosování Izraelců do pražské skupiny by byl Ginzburg zavalen žádostmi o rozhovor ze své domoviny. Už jen proto, že jeho telefonní číslo není tamním médiím rozhodně utajované. ”Novináři nebo televize mi sem tam zavolají i kvůli Nymburku nebo reprezentaci, a pokud by to dopadlo s tím losem, zájem by se ještě zvedl.” 

A samozřejmě by se dostalo i na otázku, kdo by byl v září 2022 favoritem očekávaného duelu. ”Izraelský tým je teď na vzestupu, ale my bychom v plné sestavě mohli dosáhnout velkých věcí a měli bychom mít o něco lepší tým než Izrael. Na druhé straně na takovém turnaji se může stát opravdu cokoli,” zůstává trenér diplomatem. 

Tím musí být i nyní, když si zvyká na své nedávno započaté unikátní rychloangažmá na Ukrajině, kde si jej vyhlédl rostoucí klub SC Prometey v téměř čtvrtmilionovém městě Kamianske ve východní části země. 

Ginzburg i po několika týdnech neskrývá překvapení, že o něj klub v této fázi sezony projevil zájem i s podmínkou, že se v případě postupu do semifinále ligového play-off bude trenér muset od týmu odloučit kvůli startu soustředění české reprezentace před olympijskou kvalifikací. Dokonce možná nestihne dokončit ani čtvrtfinále, jež má začínat až kolem poloviny května. 

Prometey jde pod vedením nového trenéra až na jednu výjimku zatím od vítězství k vítězství a na třetím místě s mankem jediné výhry na druhou příčku se jeho ambice před play-off dál zvětšují. 

”Je to pro mě takové dobrodružství uspět tady. Zatím to jde dobře, ale hrajeme pomalu každý druhý den a není moc času pracovat na hře týmu. Máme určité problémy, ale věřím, že za měsíc budeme ještě lepší. Je to určitě dobrá zkušenost a já jen doufám, že se jednoho dne neprobudím a nezjistím, že jde jen o sen,” směje se kouč. 

Ukrajinskou Superligu označil za těžkou a velmi vyrovnanou soutěž. ”Mají tu v týmech čtyři až šest cizinců, včetně mnoha Američanů. Jsou tu velcí, agresivně hrající hráči a situace v basketbalu se celkově zlepšuje. Dostává se sem víc peněz a je tu řada ambiciózních klubů. A v halách už může být fanoušky obsazeno třicet procent kapacity hledišť.” 

Ačkoli v izraelských médiích si Ginzburg přečetl, že covidová situace na Ukrajině je nyní velmi špatná, na vlastní oči nic takového nepozoruje. ”Vypadá to, že šlo o novinářské klepy, žádná striktní pravidla tu nevidím. Přes ulici od mého bytu je škola, kde jsou děti venku bez roušek, a venku je už vlastně nenosí nikdo.” 

Sám kouč už díky péči izraelského státu dostal ochrannou vakcínu, proto se ani necítí být ohrožen. ”Navíc myslím, že většina týmu si už covidem prošla a asi jednou týdně hráči chodí i na testy.” 

A ještě jedno téma bylo v minulých ukrajinských dnech řádně žhavé. Výsadek podle odhadů více než sta tisíc ruských vojáků nedaleko od společné hranice. Cítil se kouč, díky historii své země vyzbrojený lecjakou válečnou zkušeností, ohrožen? Ani v nejmenším.

”Hranice je odsud 300 kilometrů a na pohled nebylo znát, že by to tu lidi nějak trápilo. Žije se tady normálně. Já jsem navíc příliš zaneprázdněný basketem a zprávy jsem vůbec nesledoval,” zakroutí hlavou.