Poděkování dlouholetým oporám Lvic Elhotové a Hejdové

Evropským šampionátem ve francouzském Štrasburku ukončily reprezentační kariéru dvě dlouholeté opory národního týmu, které mají na svém kontě velkém množství klubových i reprezentačních úspěchů. Poslední duely v dresu s nápisem Česko odehrály Kateřina Elhotová a Romana Hejdová.

Jedenatřicetiletá Elhotová se stala hvězdou týmu, který měl za úkol navázat na skvělé úspěchy českého ženského basketbalu. V roce 2005, kdy Češky získaly historický titul evropských šampionek ještě zářila na ME do šestnácti let a turnaj sledovala jen v televizi, od roku 2007 ale nechyběla na osmi EuroBasketech v řadě, a i její zásluhou mají Češky historicky nejdelší sérii v účastech na evropských šampionátech na čísle 14. Nejblíže medaili z ME byla Elhotová v roce 2011 v Polsku, kde Češky těsně podlehly v duelu o bronz Francii. Elhotová byla tehdy s více než 14 body na utkání šestou nejlepší střelkyní turnaje. Bodově byla rodačka z Prahy ještě silnější o čtyři roky později, kdy v Maďarsku dávala téměř šestnáct bodů na zápas, ale Češky skončily až jedenácté. Přesto Elhotová jednu velkou medaili na krku má, byla totiž součástí týmu, který urval stříbro na domácím světovém šampionátu v roce 2010 a zastavily je až ve finále hráčky USA. Tehdy Elhotová přispívala průměrně šesti body a dvěma doskoky. Na MS byla Elhotová ještě v Turecku v roce 2014, kdy Češky uhrály deváté místo. Dvakrát hrála i na olympijských hrách, v roce 2008 v Pekingu byl český tým sedmý, stejně jako o čtyři roky později v Londýně. Celkem odehrála Elhotová v reprezentačním dresu 87 oficiálních mezistátních utkání. V české lize jich přidala za šestnáct sezón dalších 399, za které nastřílela 4579 bodů. Pomohla k zisku jedenácti titulů v řadě, a hlavně k vítězství v Eurolize i následném Superpoháru v roce 2015.

Třiatřicetiletá Hejdová spojila svou profesionální kariéru s brněnským basketbalem a následně s Francií. S Gambrinus JME Brno vyhrála v roce 2006 Euroligu a celkem čtyřikrát slavila v české domácí soutěži, než se v roce 2013 stěhovala do Francie, kde už zůstala. Celkem zde vystřídala šest týmů, a i přes změny působišť se zde zabydlela. V reprezentaci se podobně jako Elhotová poprvé na velkém turnaji ukázala v roce 2007 na EuroBasketu, hrála i o rok později na olympiádě. Nebyla na domácím světovém šampionátu v roce 2010, ale v sestavě byla na EuroBasketu o rok později i na ME 2013 a MS 2014. Po krátké pauze se do národního týmu vrátila před evropským šampionátem 2019 a v posledních letech byla i kapitánka týmu. Za národní tým odehrála 38 oficiálních utkání.

Oběma basketbalistkám gratulujeme k úžasné kariéře a přejeme za celou Českou basketbalovou federaci hodně štěstí do dalšího života.