Po první mi sebevědomí vylétlo nahoru

Závěr světové kvalifikace v Černé Hoře výsledkově českému týmu nevyšel. Domácí motivovaní tím, že v případě vítězství si zajistí postup na World Cup, neponechali nic náhodě a omlazenému českému celku nedali šanci především v prvním poločase. Ten druhý lvi vyhráli a hru celkově srovnali. Svou zásluhu na tom měl i Ondřej Hanzlík, který hrál svůj druhý oficiální zápas za Česko.

Hanzlík nebyl úplným nováčkem v tom pravém slova smyslu. Reprezentační atmosféru si vyzkoušel už dva roky zpátky. Tehdy ale absolvoval pouze tréninky a přípravné zápasy. Jaký to rozdíl oproti černohorskému peklu před davem 4 500 fantastických fanoušků. A teď pozor! Hanzlík zamířil pětkrát přesně za tři punkty a se 17 body se stal nejlepším českým střelcem zápasu.

„Pro mě určitě dobrý zápas, velká zkušenost zahrát si kvalifikaci na mistrovství světa. A uvidíme do budoucna,“ byl spokojený z osobního pohledu. Z toho týmové panovalo zklamání především ze vstupu do utkání: „Myslím, že jsme zápas prohráli v první čtvrtině, kdy jsme byli o nějakých 18 bodů dole. A dostávat se zpátky z takové velké ztráty tady v Černé Hoře, kde je narvaná hala, a lidí křičí, je ohromně těžké.“

Když hledal příčiny porážky, obracel se především k defenzivě národního týmu. „Měli jsme ohromné problémy jak na útočném, tak na obranném doskoku, domácí nám dělali hrozné problémy i na pick-and-rollu,“ všiml si Hanzlík.

V poločase to se lvy opravdu nevypadalo vůbec dobře. Po změně stran ale přidali na bojovnosti a dokázali domácí dokonce bodově přehrát v obou závěrečných čtvrtinách. „V šatně bylo horko, dostali jsme výprask a do druhé půlky jsme nastoupili dobře. Tři minuty do konce jsme snad byli i na 12 nebo 14 bodech, to už nevypadalo tak špatně,“ přiznal mladý křídelník vítr v šatně.

V jednu chvíli bylo vidět, že si ho k lavičce přivolal Ondřej Balvín jako jeden z nejzkušenějších v týmu, aby svému novému spoluhráči předal radu: „Ondra je známý, že nám mladým takhle pomáhá. Jednou mi řekl, ať pořádně tlačím na míč na rozehrávače, že jsem od něj tři metry, že to nejde. Snažil jsem se ho poslechnout.“

Hanzlíka nevykolejila ani bouřlivá atmosféra. Vypadalo to, že únorová bouřka, která řádila venku, že přesunula i do haly. Fanoušci nepotřebovali žádný impulz a od začátku až do konce neúnavně zpívali, tleskali a tlačili svůj tým. A to i ve chvílích, kdy se třeba zrovna nedařilo.

„Na začátku se mi možná trochu klepala kolena, ale už jsem zvyklý ze Španělska. Byla tu ale zakouřená hala, to jsem ještě v životě neviděl, bylo složité v tom hrát,“ všiml si dýmu, který se prakticky od začátku vznášel nad palubovkou. To ale nebylo nic proti tomu, v čem vznikal tenhle rozhovor. Po odpálení světlic byla ještě po dlouhé minuty viditelnost minimální.

Dým klesl naštěstí až po zápase, takže na Hanzlíkových pět trojek byl celkem slušný výhled. „Prostě střílím, buď dám, nebo nedám, když padla první, tak mi sebevědomí vylétlo nahoru. A pět trojek je dobrých,“ pousmál se po zápase.

O jeho sebevědomí, které rostlo každou minutou, svědčí i akce ze druhého poločasu. Hanzlík vedl rychlý protiútok, zapíchl ho na trojce a míč poslal neomylně do obroučky. „Byl to spíš instinkt, útok předtím jsem dával trojku z rohu, vystřelil jsem a padla tam,“ popisuje mladý střelec z Girony.

Byl jedním z těch, kteří nadělenou příležitost chytili za pačesy. „Pro nás mladé jsou to dobré zkušenosti, dobré minuty pro všechny. Každá zkušenost je dobrá, s českých nároďákem je to pro mě velký přínos,“ pochvaloval si před návratem do klubu.