Plus? Že se z těžkých momentů nepoděláme

Nehrál ani trochu snadný zápas. Na palubovce v litevské Klajpedě věděl, že na něm leží ohromné břemeno zodpovědnosti, ač dva z nejdůležitějších duelů světové kvalifikace musel hrát po tříměsíční zápasové pauze.

I přes tři úvodní ztráty ale Tomáš Satoranský doručil, co se od něj čekalo, a zejména v kritickém druhém poločase národní tým podržel. Jak se na šéfa sluší. A jeho 21 bodů o tom vydalo jasný důkaz. Výsledkem bylo 11bodové vítězství nad dosud neporaženou Litvou, postup do druhé fáze a navíc i překlopení vzájemného skore, jež mají Češi díky pátečnímu triumfu z Pardubic lepší i s třetím postupujícím Bosnou.

„Je to úleva. Zároveň to bylo náročné okno. Nečekal jsem to až tak fyzicky náročné, ale evropský basketbal je fyzicky o trochu dál než NBA. Zároveň jde v těchto zápasech o všechno, takže týmy hrají až do konce. Máme obrovskou radost, že se nám tady podařilo vyhrát a tuhle výhru si bereme do další fáze kvalifikace. Byli jsme trošku nespokojení s tím, že jsme doma nad Bosnou nevyhráli o postupových 14 bodů, ale nakonec musíme brát dvě výhry. Navíc máme v obou případech lepší vzájemné zápasy, takže je to perfektní,” odškrtával si nejlepší český hráč poslední dekády.

Tomáši, zápas v Litvě byl ale slušnou horskou dráhou, kdy skore létalo nahoru dolů...
Bohužel se opakuje, že někdy míváme ta hluchá místa. Musíme na tom zapracovat hlavně před EuroBasketem. Doufám, že nám pomůže měsíc přípravy, kdy budeme určitě líp připravení na určité situace. Když na nás soupeři přitlačí a fyzicky vyvíjejí nátlak, tak jsme tam měli pár špatných ztrát i na konci zápasu. Jinak si ale myslím, že sebevědomí v téhle partě máme z předchozích výsledků a z toho, že už hrajeme dlouhou spolu a dokázali jsme se zpátky vrátit do zápasu a vyhrávat prakticky celou dobu o 10 bodů.

Jak se vám zamlouvá konečná bilance 3-3 po startu ve skupině 0-3?
Na to, jak jsem začínali, tak to určitě není špatné. Kromě Bulharska, které nepostupuje, máme lepší vzájemné zápasy s oběma postupujícími a teď samozřejmě uvidíme, s kým budeme hrát to čtvrté okno, protože potom spousta hráčů zase do dalších oken nemůže nastoupit.

Byla to teď víc než dobrá průprava na blížící se EuroBasket?
Lepší než kdybychom hráli nějakou dodatečnou kvalifikaci o mistrovství Evropy. Hrajeme proti silným soupeřům a aspoň se zase trochu připravíme na nějaký tlak a nebudeme hrát jen přípravné zápasy, kde o nic nejde.   



Přivezl jste si do Litvy střeleckou formu?
Já jsem věděl, že obránci chodí kolem clon spodem, takže jsem chtěl střílet. Na začátku mi spadly čtyři střely v radě, takže jsem si věřil. A já si samozřejmě věřím v nároďáku víc, než tomu bylo v NBA. Vím, že některé šance na střelu tam mám a musím je brát, protože někdy je to kontraproduktivní pro tým (pokud by si je nebral), ale zároveň máme spoustu dobrých střelců. A pokud jde o tu trojku ve třetí čtvrtině, kdy domácí stáhli na bod, viděl jsem tam, že nikdo moc nedával v ten moment, takže jsem na sebe vzal tuhle střelu a určitě to mentálně pomohlo.

Jak vám bylo, když se Litevci 13 minut do konce dotáhli na bod?
Tak to bývá, když máte hluchá místa, nedaří se střelba a minete nějaké volné střely. Basket je nahoru dolů. Nemůžete na sebe zase vyvíjet takový tlak. Já si vždycky psychicky říkám, že přijde nějaká naše šňůra. Oni nám na druhou stranu nedali moc možností chodit do rychlého protiútoku. Pak tam „Kyzi” (Kyzlink) doskočil... Myslím, že vždycky když jsme doskočili a hráli jsme rychle dopředu, tak z toho byly lehké body. To se nám pak podařilo i v té třetí čtvrtině.

Jak se vám hrálo v litevské bouři?
Je to skvělé. Já si to vždycky užívám v Litvě. Když jsme tady hrál proti Žalgirisu s Barcelonou, nebo přípravný turnaj ve Vilniusu. Přijde plná hala, zpívají hymnu a fandí. Je to úžasné, myslím, že máme co závidět jako basketbalisti z Česka, tuhle národní hrdost na tuhle hru a určitě to domácí tým žene dopředu a hráči jsou ještě mnohem víc hrdí, když reprezentují. Přijde tolik fanoušků a ženou je dopředu.

Ani ohlušující pískot vám nevadil?
Já jsme měl vždycky nejlepší zápasy proti Crvene zvezdě v Bělehradě, vždycky se víc vyhecuju, když je nepříznivá atmosféra a pískot. Já si myslím, že to někdy i potřebuju.

Co si berete z posledních dvou utkání do léta za pozitiva?
To, že se rychle dokážeme sehrát a čelit těžkým momentům a že se z toho nepoděláme. To si myslím, že je určitě důležité pro EuroBasket, protože tam bude obrovský tlak. Hrajeme doma po dlouhé době, takže to byla dobrá prověrka v Pardubicích. A i teď přijet do Litvy a hrát pod tlakem toho, že když neprohrajeme, tak musíme postoupit. Ale je spousta věcí ke zlepšení. Samozřejmě Honza Veselý a Víťa Krejčí nám přinesou do hry určité věci, ale musíme zapracovat na nějakých taktických prvcích. Tyto dva zápasy nám aspoň před srpnem ukázaly, na čem je třeba pracovat.

A jak hodnotíte 42bodový příspěvek lavičky?
Myslím, že na těchto dvou zápasech je úžasné to, co nám trošku chybělo na olympiádě, i když samozřejmě to se těžko hodnotí, a je to větší variabilita střelců, kteří mohou přijít, jako David Jelínek, Vojta Hruban, „Boči” (Bohačík), ale tentokrát nás opravdu hnal dopředu „Kyzi”. Je úžasné mít takhle rychlého skórera, který může dát střelu z dálky, ale může taky najet prakticky proti každému pivotovi, takže jsem rád, že máme zase trošičku širší spektrum v naší hře.