Ne, že přijdu a řeknu, bude to takhle, protože jsem ze Španělska

Osobně vedl Čechů jako málokterý zahraniční kouč. Své už tak ví i o lecjakém tekutém svérázu zdejšího profisportu. A ač přichází se smlouvou na 2+2 roky z basketbalové země zaslíbené, jejíž mužský národní tým aktuálně šéfuje světovému žebříčku i před Američany, nehodlá to tu nikomu předhazovat.

Naopak, chce stavět na funkčních základech postavených izraelským předchůdcem Ronenem Ginzburgem, což se týká i rychlé hry, již vyznává. Stále se také vrací k tomu, že lvům nebude vnucovat, co jim nevoní, a bude se opírat především o jejich přednosti. První příležitost k tomu bude mít už na konci července v Portugalsku, kde nového trenéra basketbalových reprezentantů, 46letého Španěla Diega Ocampa, čeká úvodní přípravný turnaj před předolympijskou kvalifikací.

Zatímco v té může spíš překvapit, v následné kvalifikaci EuroBasketu už před ním bude ležet jednoznačný postupový cíl. A fanoušci se možná mohou těšit, že už během příští sezony by u toho mohla být i ta největší česká esa, když konečně nadešel čas dohody mezi Euroligou a světovou federací FIBA.

Ocampo, který už má řadu trenérských zkušeností z klubů španělské nejvyšší soutěže, povede lvy souběžně s týmem Tizona Burgos, s nímž na jaře postoupil do druhé španělské ligy. V Česku tak bude operovat především v létě a během vnitrosezonních FIBA oken. Vedle toho ovšem hodlá na měsíční bázi sledovat až vyšší desítky tuzemských basketbalistů, i díky dohledu nového národního asistenta Jana Šotnara a generálního manažera mužských národních týmů Jiřího Welsche. Více už o sobě i svých plánech a postupech Diego Ocampo pověděl na dnešní intro konferenci se zástupci sedmé velmoci.

Trenére, leží před vámi zatím největší výzva kariéry?
Mohlo by se to tak říct. Pracoval jsem už i pro Španělskou federaci, u mládežnických týmů, ale tohle je zatím největší výzva mého profesního života.

Co vás poprvé napadlo, když vás Česká federace oslovila?
Pravda je taková, že jsem se o tuhle pozici s nikým nepral, ten kontakt vyplynul nějak přirozeně, z obou stran, a to pro mě bylo zásadní. A když se na věci netlačí, vše jde dobře.  

Bylo jedním z důležitých faktorů, proč jste pozici kouče české reprezentace mohl akceptovat, to, že aktuálně povedete tým ve druhé španělské lize? A bylo by vůbec možné vést reprezentaci jako lodivod celku z ACB?
Ano, v této situaci je to možné. Já jsem asi rok a půl nazpátek změnil osobní přístup a chtěl jsem nějaký klub vybudovat od základů. Dostal jsem možnost vést tým z třetí ligy a chci to celé dotáhnout. Pokud bych tomu nevěřil, nebyl bych tam. Teď jsme ve druhé lize a můj klub mi dovolil vést souběžně českou reprezentaci. Bude to nesnadné, ale já mám takové výzvy rád. Mám skvělý realizační tým v Burgosu i v Česku, protože sám bych to nemohl zvládnout. Pokud jde o ACB, tak právě teď změnili pravidlo o tom, že kouči klubů ze španělské ligy nesmějí vést simultánně reprezentaci, takže teď už se může všechno.

Jaký je váš oblíbený herní styl?
Moc se mi líbí, jak český tým hrál, a jak se v minulých letech zlepšoval. Hrál velmi dobře rok za rokem a platí, že někteří hráči kvalitu týmu hodně pozvedli. A právě tito hráči pomohli dalším se také zlepšovat a získat konkurenceschopnost, což byl klíč při všech velkých akcích.

Váš bývalý svěřenec Vít Krejčí se na vaši dresu vyjádřil, že máte rád rychlý basket, budou tedy i lvi dál hrát v trysku?
Ano, hraju tak rád, ale uvidíme, co hráči zvládnou. Je totiž velmi důležité adaptovat hru na míru hráčům, které máte. Rád hraju rychle nebo mám rád 18 útočných doskoků na zápas, ale když na to nemáte vhodné hráče, musíte svou hru změnit. Otázka ale nezní, co mám, nebo nemám rád, hlavně jde o to být co nejefektivnější. Právě teď s čísly, které tým vykazuje, je rychlý přechod velmi efektivní hrou, to samé platí o sekundárních brejcích se zakončením do osmi sekund i o útočném doskoku. Uvidíme ale, co hráči zvládnou.

Už máte přehled o tom, jak se český tým poslední roky prezentoval. Co byste do jeho hry chtěl přidat z typických španělských ingrediencí?
Chci hrát chytře a využívat co nejlíp to, co hráči umějí dobře. Často když někam přijdete jako nový, chcete dělat tohle, tamto a kdeco, ale chytří využívají to, co funguje dobře. A druhá věc je přizpůsobit hru schopnostem hráčů, přizpůsobit se kultuře vaší země a jejího týmu a hráčů. Ne že já přijdu a řeknu, že to bude tak a tak, protože jsem ze Španělska. To by byla velká chyba.

Hodně v kariéře pracujete s mladými hráči, od jeho 17 do 22 let jste vedl třeba Tomáše Satoranského, co je při této práci nejdůležitější?
Vždy když nějaký hráč dosáhl významného zlepšení, bylo to proto, že sám chtěl. Nejsou v tom žádná kouzla. Když hráči chtějí, můžu jim pomoct, když se ale učit nechtějí, nezmůžu s nimi nic. Když máte vůli něco dokázat, a k tomu talent, může se to povést. V národním týmu je to ale jiné - nemůžete jako v klubu pracovat s hráči na denní bázi. Národní tým tu je jako podpora hráčů, což tady díky lidem kolem Michala Šoba fungovalo v posledních letech, a věřím, že to bude fungovat i dál. Musí to ale být správným způsobem, aby se nenarušil chod klubů. Tohle bude naše práce. V létě, kdy budeme spolu, hráče také nebudeme moc svazovat příliš mnoha pokyny a zaplavovat je milionem rad, protože tohle taky nemůže fungovat. Musíte jim hlavně pomoct se zlepšit v tom, v čem to oni potřebují, a pak to klíčové - dát jim sebevědomí v tom, co jim jde nejlíp. Jsi dobrý obránce? Dobře, tak braň. Chceme vycházet z jejich silných stránek. Když se do hráče snažíte nahustit mraky dovedností, tak to nebude fungovat. Na začátku je tak potřeba si o hráčích zjistit, co umějí, a vědět, jak to využít. Některé české hráče už znám, ale potřebuju vědět, jak budou reagovat, když budou víc pod tlakem, když ode mě dostanou pozitivní odezvu, nebo i negativní, a pak budeme potřebovat individuální i týmové plány, jak se zlepšovat.  

Když budete během sezony vést svůj tým ve Španělsku, bude pro vás NBL sledovat především nový asistent Jan Šotnar?
Ještě před covidem jsem u vás strávil měsíc, kdy jsem mohl pracovat s českými hráči, a od té doby mám o vaší soutěži lepší povědomí. Jistě budeme mít hráče, které budeme s asistenty měsíc po měsíci sledovat. Může jich být padesát, šedesát, sedmdesát nebo i osmdesát, aby mohli dostat šanci. Tohle je jedna věc, kterou chceme zlepšit, to, jak budeme sledovat hráče na videu, ale i osobně. Určitě mi s tím budou pomáhat asistenti i Jiří Welsch, přičemž bysme chtěli mít aktualizované informace po každém měsíci. A také musíme pracovat s mladými hráči, dnes i ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

Jste připraven na svéráz českého profisportu a teambuilding nad pěnivým mokem? Budete přísnější než váš předchůdce, nebo tyto „tradice” udržíte?
Známe se. Klub je jiný než reprezentace. Atomosféra se také liší. Je důležité, aby hráči chtěli za národní tým hrát. Na jedné straně je vystupování na hřišti, kde je důležitý týmový duch a maximální úsilí, ale mužstvo také potřebuje být spolu. Pro mě je národní tým o tom, že jste se svými přáteli a musí mít na sebe čas. Ale - i když si sem tam ulevíte mimo hřiště, tak na tréninku a v zápase musíte vždy odevzdat sto procent.

Jak rád jste za to, že FIBA čerstvě nalezla společnou řeč s Euroligou a už na únorové okno kvalifikace EuroBasketu byste mohl využít i duo Satoranský - Veselý?
Uvidíme. Je to dohoda pro dobro basketbalu. Hráči ale nemohou za sezonu odehrát sto zápasů, hrát v pátek někde, pak cestovat a hrát v neděli na úplně jiném místě. Hráči musí být na prvním místě, bez nich by žádná hra nebyla a nejdřív se musíte postarat o tohle. Pro mě je tak důležitá tato dohoda a z té musíme vycházet. Je zásadní, že tito hráči tu mohou  být, aby se mohl utvořit co nejlepší tým. Musím ale zopakovat, že pro mě je klíčové, že jsou příkladem pro ty mladší - v chování na kurtu i mimo, a v tom, jak jsou soutěživí. Klíčem je tu menalita, kterou musíme mít oprav du kvalitní. A její součástí je i to, že neřeším, jestli tu někdo je, nebo není, neřeším, jestli nastupujeme proti Španělsku nebo USA. Chceme se prezentovat jako tým a být konkurenceschopní každou jednu sekundu zápasu. Tuto mentalitu musíme a budeme chtít do hráčů dostat, a to co nejdřív.

Na předolympijskou kvalifikaci byste měl mít v týmu i Víta Krejčího, který stále čeká na svou velkou šanci v NBA. Může se stát vaším tahounem?
Doufám, že ho budeme mít. Ano, může se stát naším tahounem, ale pokud na něj budeme příliš tlačit, nebude to fungovat. Musíme být trpěliví a nechat ho hrát - to je pro mě to hlavní, nechat ho hrát. V NBA se nehraje stejně jako v Evropě, i jeho role tady bude jiná. Jsem moc rád, že teď může hrát Letní ligu, navíc je připraven přijet nám pomoct. Mám rád takové hráče, mám rád jeho osobně a on to ví, protože jsme spolupracovali v Zaragoze, i v době, kdy se vážně zranil v zápase proti Realu. Jsem si také jistý, že se posune celkově v oblasti psychiky. A my všichni mu musíme pomoct, ale nesmíme to přehánět, ale dělat to tak akorát, aby se posouval dál. A totéž platí o dalších mladých hráčích, chceme, aby se i oni posouvali. Když na ně ale budeme tlačit příliš, tak to neklapne, protože naše hlava takhle nefunguje. Hráči potřebují čas a prostor a my jim musíme víc pomáhat, než na ně tlačit. Jsem si jistý, že mají talent i příklad od těch starších a že to dokážou.

Mimochodem, když se Vít rozhodl pro odchod do NBA, konzultoval to třeba i s vámi?
(usmívá se) Ne, ne. On když se zranil, dva dny na to jsme hráli čtvrtfinále Ligy mistrů. Byla to poněkud šílená situace. Já se ho tehdy snažil podpořit, ale pak jsem byl odvolán a nemohl jsem mu už moc pomáhat. Znali jsme se ale velmi dobře a já na něj byl dost náročný, protože jsem v něj věřil. Taky ale vím, že potřebuje čas a příliš na něj tlačit by byla velká chyba. Nyní se nachází ve zlomovém období, taky ale v dobré situaci pro další krok. A my mu můžeme pomoct v jeho rozvoji.

Vít do NBA odešel po těžkém zranění kolena, když neměl ještě moc odehráno ani v ACB. Byl pro něj vstup do nejlepší ligy světa v takové situaci o to složitější?
Teď to tak ale chodí. Někteří evropští hráči volí takovou cestu. Když tuhle šanci v životě máte, tak ji prostě využijete. I rozdíl ve finančním ohodnocení je velmi zásadní. A já tomu kroku rozumím. Když tak mluvíme o tom, jestli hráči jsou, nebo nejsou připraveni a tak dále, nejde na to nic říct. Nemůžu někomu říct, ty přijdeš o tyhle peníze, protože nevíme, jestli se nezraní a nebude hrát. K takovému rozhodnutí mám proto respekt. Když jste dobrý hráč, s dobrými základy a přístupem, není co řešit. Můžeš hrát ACB, jít do NBA, do nějaké druhé ligy, ale po pěti šesti letech se na dobré místo dostaneš, určitě. My si myslíme, že nějaké jedno rozhodnutí je to klíčové, ale těch rozhodnutí je v kariéře spousta, a pokud Vít teď hraje Letní ligu a pak tady s národním týmem, nevíme, co se stane dál. Pokud ale půjde pořád správným způsobem, tak jako kvalitní hráč bude jednou na svých top možnostech.