MVP Evropy měl kliku. Lví pozvánka ho nepřipravila o Disneyland

Tahle dvacetiletá Sova v divokém rozletu zatím v létě jede bomby. A zapisuje samá pozitiva a sociální jistoty, byť výchozím bodem jejího síťového grafu není svatba a jako na kultovní událost necílí na dovolenou v Jugoslávii.

Dvoumetrový rozehrávač pražského USK Ondřej Švec už si i s přítelkyní může plnit docela jiné sny a navštěvovat hrdiny svého dětství v hitové zábavní centrále na Seině.

Tu si mohl už bez starostí dovolit, neboť tohle léto má hlavní úkol odškrtnutý. Jako lídr týmu a MVP turnaje dotáhl prakticky nejsilnější možný celek dvacetiletých lvíčat k triumfu na evropském šampionátu divize B a tím i k návratu mezi elitu, z níž s loňským výběrem vypadl.

Anebo bude vše jinak poté, co Švece v Paříži zastihla zpráva ještě o řád víc vzrušující než jízda na atrakcích v Disneylandu?

Ondřeji, přijměte gratulaci a povězte, zda byl postup z divize B jednoznačně očekávaným výsledkem letošního turnaje mistrovství Evropy?
Jeli jsme tam s postupovým cílem a věděli jsme, že jsme jedním z favoritů. Nikdy se ale dopředu neví, s jakými sestavami přijedou ostatní týmy. Nicméně jak šel turnaj dál a dál, docházelo nám že jsme tam nejlepší tým a prostě jsme to vyhráli.

I přes triumf na turnaji to nebylo bez zádrhelů. Na úvod s domácí Makedonií jste byli většinu zápasu v minusu a otáčeli dění až v závěru, poté s Bulharskem jste ztratili ve čtvrté čtvrtině původně až 16bodový náskok a padli v prodloužení. Trvalo nějaký čas sehrání?
My měli asi nejtěžší základní skupinu. A ty první zápasy na turnajích se většinou moc neví, jaké to bude. Soupeři ještě nejsou tak naskautovaní. Zároveň musíte vyhrát, ale hrajete proti domácím, kteří tam mají fanoušky. My navíc na začátku nedali nějaké „šoupáky”, museli to otáčet, ale kolem poločasu už to bylo vyrovnané. A naopak proti Bulharsku jsme měli dobrý začátek, padalo nám to, ale moc se nebránilo, takže se dávalo hodně bodů. My šli do poslední čtvrtiny za vedení o dvanáct, Bulhaři se ale nějak chytli i z těžkých trojek, i když to neměli být extra střelci, a pokračovali v tom i v prodloužení. My ale věděli, že máme pořád dost dobrou pozici na postup.

Které věci ve vaší hře zprvu vázly?
Nejvíc obrana, plus doskok. V prvním utkání i útok. A celkově jsme měli na turnaji problém s úspěšností trestných hodů (63 procent).

Na turnaji jste měli čtvrtý nejproduktivnější útok (82,6 bodu), čtvrté nejlepší trojky s téměř 10 trefami na zápas i jasně nejlepší doskok (49,3), na druhé straně jste sbírali jen osm zisků na zápas a také měli skromných 18 faulů. Které číslo pro vás stojí za větší zmínku?
Celkově jsme byli spíš útočně laděný tým, měli jsme spousta kluků, co radši střílí než brání, ale obrana vyhrává ty klíčové zápasy, byla důležitá a třeba ve čtvrtfinále s Portugalskem jsme v ní odvedli docela dobrou práci. I když jsme byli v zóně, ubránili jsme na 57 bodů. A obrana rozhodovala i závěr finále s Makedonií. Shrnuto - útok jsme měli lepší, ale nebyli jsme ani špatně bránící tým. A na doskoku jsme měli Ondru Hustáka, který nám hodně pomáhal, plus Šimona Svobodu, takže to bylo dobře pokryté.

Trenér Pivoda také protočil aspoň na 14 minut rovnou desítku hráčů. Mohli jste si tedy dovolit širší rotaci bez úpadku úrovně hry?
Snažili jsme se hrát rychle, což bere hodně sil. A některé zápasy byly taky docela jednoznačné, takže se tam mohli protočit všichni, navíc jsme byli všichni vyrovnaní, bez velkých rozdílů ve výkonnosti.

Doznal tým po loňském sestupu z divize A výrazné obměny?
Zůstali jsme jen já, Martin Kheil a Ondra Husták. Letos byli naopak nově i Matěj Šafařík a Petr Křivánek, kteří byli v přípravě i loni, ale nakonec z různých důvodů na Evropu neodjeli. A pak jsme byli doplnění ročníkem 2004, z nějž dva hráči byli v reprezentaci, tuším, úplně poprvé, což by se mělo týkat Kuby Kojzara a Adama Ivánka (loni byli v sestavě Bálint, Hanzlík, Rylich, Vlk, Kábrt či Mička - pozn.).

Jak by vyznělo srovnání letošní a loňské sestavy?
Srovnává se to těžko, ale podle mě jsme loni měli mnohem víc talentu. Letos jsme to tak museli nahrazovat něčím jiným. Byli jsme fakt dobrá parta, sedli jsme si a pak to kolikrát i převáží ten talent.

Jak velký byl otisk NBL ve vašem týmu. Zužitkovali jste zkušenosti?
Zase tolik nás, co už v lize něco odehráli, nebylo. Ale určitě to pomohlo, ať mně, „Křivymu” (Křivánkovi), Martinu Kheilovi, nebo i Ondra Husták má něco odehráno ve Španělsku. Takový turnaj nám pak nepřijde tak náročný.

Vy jste si vysloužil cenu pro MVP turnaje, pomůže to do další ligové sezony?
Mělo by, je to taková psychická vzpruha. Spíš ale pomůže to vítězství v turnaji. Já nezahrál úplně podle svých představ a čísla nebyla vyloženě na MVP, ale určitě jsem za cenu rád. Hlavní je ale ten návrat do divize A.

Bude dvojitý úspěch na turnaji vzpruhou i pro vaše aktuální zapojení do reprezentace dospělých?
Mně se to hodnotí složitě, byl jsem k týmu přidaný narychlo až teď, když nemohl někdo jiný. Trochu jsem si kvůli tomu i zkrátil dovolenou. Bylo to takové nečekané, ale jistě to je skvělý pocit.

Na dovolenou do Paříže vám zavolal reprezentační manažer Michal Šob. Přišel jste tak o Eiffelovku nebo jiné atrakce?
Ne, ne, stihl jsem tam všechno, jen jsem měl mezi dovolenou a nástupem k reprezentaci asi hodinu na sbalení (usmívá se).

Aktuálně je vám dvacet, říká vám stále něco i proslulý pařížský Disneyland?
Jo, jo, říká. Takové věci mám hodně rád. Na disneyovkách jsem vyrůstal a už jsem v Paříží jednou byl. A právě do Disneylandu jsem se těšil nejvíc. Člověk to musí vidět, aby pochopil, jak to je super. A řada atrakcí je už spíš pro starší. Když někde cestuju, tak se koukám, jestli tam nějaký Disney park není. O ten bych tak nerad přišel (směje se).

Zpět pod koše - těsně před začátkem minulé sezony jste chtěl aspirovat na cenu pro Největší zlepšení NBL. To vám nakonec nevyšlo. Budete mít letos zvýšenou motivaci?
Samozřejmě bych cenu chtěl získat, ale nevím, jestli to zlepšení může být ještě o tolik. Uvidíme, chtěl bych o to určitě zabojovat. Teď mám ale plnou hlavu reprezentace.

Na mistrovství Evropy se ze dne na den stal ze soupeře vaším koučem opavský král Jakub Šiřina. Jaký jako asistent kouče Pivody byl?
S „Šířou” byla sranda. Bylo to s ním uvolněnější, nemuseli jsme mu říkat dobrý den, pane trenére, což bylo skvělý. Jak hraje na té vrcholové úrovni už nějaký pátek, tak převážně nám guardům dával spoustu cenných rad a hodnotil bych to kladně. Nevím, jestli by to tak hodnotil i on, ale
v určitých situacích nám dost pomohl. Doufám, že to byla cenná zkušenost i pro něj.

Bývalý kouč reprezentace Ginzburg jej překřtil na „Captain of night life”, tedy kapitána nočního života. V roli asistenta si ale musel od vás hráčů zřejmě držet určitý odstup, ne?
Jo, to si zachovával. Našel v tom dobrý balanc a bylo to v pohodě.

Jak ho vidíte do budoucna v trenérské pozici na vyšší úrovni?
Myslím, že se v tom chce najít a po hráčské kariéře začít s trénováním. A řekl bych, že je pro něj super příležitost odjet si takový turnaj, jakým byla Evropa dvacítek. A doufám, že se mu bude jako trenérovi dařit.