Místy to nebyl basket, přesto divácký zápas. Saty? Jednou za 10 let

Ani kapitánovi lvů, který na své poměry stihl jen skromné tři body za 18 minut, se po pátečním nešťastně prohraném zápase s Řeky nemluvilo snadno. Také ale ocenil, co se českému týmu v jinak diváckém duelu povedlo.

„Hodnotí se to těžko. Zápas, do kterého jsme se skvěle vrátili, a který nakonec dvěma obrovskými nechci říct chybami, protože tohle se stává často, ale nezvládnutými situacemi skončil naší porážkou. Byla tam nedané šestky a nefaulování posledního řeckého útoku čtvrté čtvrtiny. Ono to ale je těžké, když na konci ten faul hodně smrdí tím, aby to nebyly tři šestky. Už to ale bylo v našich rukou. Pak v prodloužení už naše rotace byla užší a Řekové byli na koni,” shrnul na úvod křídelník Vojtěch Hruban.

Vojto, vzala za zápas tentokrát víc i nastupující česká generace?
Jo, jasně. Řekové použili na náš útok strategii, kdy na náš častý pick-and-roll nevypomáhali, pak nemuseli rotovat obránce a v tu chvíli hlavní skórování leželo na hráčích s míčem. Tím eliminovali mě s „Bočim” (Bohačíkem), kteří jsme se moc k ničemu nedostali. Pokud jde o nové hráče, tak Ondra Husták měl dobré vstupy, Luboš Kovář přinesl energii a Ríša Bálint odehrál výborný zápas. Takže z tohohle pohledu to tak určitě bylo.

Když na zápas přišlo přes šest tisíc natěšených fanoušků a najednou hned v úvodu se váš tým propadl na minus 16 bodů, jak vám tam bylo?
Myslím, že nikdo v tu chvíli nějak nepanikařil. Minus 16 v dnešním basketbalu není nic extra, zvlášť pokud je to za pět minut. To se stahuje poměrně dobře. Stačí jedna dobrá bodová šňůra a je to hned zpátky, což jsme ukázali. Oni na začátku trefili čtyři střely, my naopak nic a potom se to otočilo a byla z toho plichta. My se dokázali několikrát v zápase dobře vrátit a až ten konec nás hrozně mrzel.

Museli jste k návratu do zápasu něco hodně změnit?
Museli jsme hodně přitvrdit. My jsme zápas začínali úplně jiným stylem, než se celou dobu hrál, byl to totiž extrémně fyzický basket. Místy to ani nebyl basket a bylo to opravdu hodně tvrdé. Co se pouštělo za kontakty při nájezdech, za hraní rukama, lokty po doskoku, toho bylo fakt hodně. Jakmile jsme se tomu ale dokázali vyrovnat, hráli jsme s nimi jako rovný s rovným.   

Třeba v prodloužení ale soupeř dostával šestky poměrně lacino, to s tímhle trendem dvakrát nesouznělo, ne?
Je to těžké, něco se pískat musí. Pokud se nastaví takový metr, těžko se udržuje. V té koncovce takové kontakty nepísknout je samozřejmě problém. A ano, bylo tam pár výroků, které se daly rozporovat, ale obecně ten trend byl nějak nastavený a my se s tím museli srovnat. Začátek byl od nás špatný, ale pak už to bylo v tomhle v pohodě.

Když bezprostředně po podání rukou, po takto vypjatém zápase, přišel za Richardem Bálintem na vaši lavičku křídelník Papapetrou z euroligového Panathinaikosu a dal mu dobře míněnou radu, aby popracoval na zesílení svého těla, o čem svědčí takový zájem o mladíka z tábora soupeře? Je to hodně nezvyklá situace a udělal jste to někdy pro někoho i vy?
Jo, tak pokud hrajete proti mladému klukovi, u kterého je vidět, že má před sebou dobrou budoucnost, tak ano. Párkrát se mi stalo, že už jsem někomu něco řekl, aby na sobě pracoval, protože má před sebou slibnou budoucnost. To je normální. A ještě k tomu zápasu - přestože se hrálo hodně tvrdě, nebyla tam žádná nevraživost, nebyly tam zákeřné zákroky a byl to hezký zápas na koukání, až na tu pokaženou koncovku.

Když jsme u kolegy Bálinta, mohl si v utkání při střelecké formě, jakou měl, vzít i víc než 11 střel?
Těžko hodnotit. Asi mohl, na druhou stranu tu míru toho, kolik hrát jeden na jednoho, a kolik pohybovat balonem, je složité rozhodovat. Měl dobrý zápas, poslední okna už je vidět, že se tu cítí komfortněji a neváhá při střelbě, což je dobře, a na těch výkonech je to vidět.   

Když všichni vědí, jak Tomáš Satoranský bytostně nesnáší prohry, šli jste na ním po zápase po jeho třech neproměněných šestkách ze závěru čtvrté čtvrtiny, nebo to ani nemělo moc smysl mu něco říkat?
Bylo to asi beze slov. Poplácali jsme ho, jsou to věci, co se stávají. Před tím dostal nepříjemnou ránu do loktu, na ty šestky pak nebyl stoprocentní a bylo to vidět. První byla hodně krátká. „Saty” bývá v koncovkách spolehlivý, tohle se stává jednou za deset let a nemusíme za ním chodit a říkat, že ho podporujeme, protože to ví.