Město, kde to všechno začalo

Je to událost, jako žádná druhá. Letos už od ní uplynulo neskutečných 125 let. Dalo by se říct, že je i hodna tohoto dvanáctitisícového města, založeného králem Přemyslem Otakarem II.

Když však jeden z ústředních mužů dějin místního klubu každé léto znovu a znovu přistupuje cestou na oběd ke spoustě basketbalových mládežnických kemperů i jejich trenérů z celé republiky, při své tradiční otázce na onen slavný den odchází poněkud zklamán krčením ramen respondentů.

„Víte, kde právě teď trénujete?”

Tak se obvykle táže Jiří Ropek, dlouholetý kouč a už pět dekád udržovatel klubového dění ve Vysokém Mýtě, kde vychoval čtyři generace hráčů včetně toho nejznámějšího - Jiřího Jelínka -, když prověřuje znalosti tuzemské podkošové populace všech věků.

„Jsem vysokomýtský patriot a celoživotně zažraný basketbalista a bylo mi vždy hrozně líto, že tu máme takovou historickou událost, a přitom když někdo přijede do města, tak o ní většinou vůbec neví. Snažím se tak do všech těch baskeťáků, kteří do naší krásné haly přijíždějí trénovat, vtloukat to, co se tu kdysi událo,” říká ke své nekončící misi Ropek (na následujícím snímku po pravici s Jiřím Jelínkem).



I tímhle způsobem se stará o odkaz jednoho utkání, jež zůstane už na věky zapsáno v historii jako to vůbec první veřejně hrané pod basketbalovými koši na českém území.

Bylo to začátkem léta roku 1897, když se místní rodák a gymnaziální kantor Jaroslav Karásek zasloužil o to, že se první tuzemský zápas nyní druhého nejpopulárnějšího sportu planety uskutečnil právě ve Vysokém Mýtě. Jen šest let poté, co byl sport poprvé oficiálně představen Jamesem Naismithem v americkém Springfieldu.

„Jaroslav Karásek tehdy nový sport objevil, když na konci 19. století cestoval po Americe. Jako činorodý člověk se svými žáky zkoušel i nové a v té době v Evropě ještě nerozšířené sporty. A jedním takovým byl i basketbal, takže na začátku léta 1897 v rámci jedné akce odehráli studenti veřejně i ukázkový zápas,” vrátil se v čase Martin Šorf, od loňska místopředseda vysokomýtského klubu (na následujícím snímku).



Právě on stál jako hlavní organizátor u oslav 125. výročí onoho nevšedního klání, jež se ve městě uskutečnily minulý víkend. A měly jako jeden z úkolů znovu výrazně upozornit na dějinotvorný duel z konce předminulého století.

Jubilejní oslavy se skládaly z několika částí. Už dva týdny dopředu chystala město na akci speciální výstava na náměstí se 16 velkoplošnými panely, kde byly shrnuty dějiny basketbalu už od doby, kdy podobný sport hrávali před více než tisíci lety Mayové. Ve středu města byla k vidění i kopie původního koše na basketbal z konce 19. století, kdy se ještě využíval košík na broskve. Historický vysokomýtský duel z roku 1897 se ovšem hrál s už trochu jiným „zařízením”. To se sestávalo z dvoumetrové tyče, použité z doskočiště pro skok do výšky, na jejímž konci byla připevněna kovová obruč.

Na náměstí ve Vysokém Mýtě diváci v sobotu shlédli i improvizovaný historický zápas v retro dresech, s „retro” balonem i proutěnými koši. A v rámci hodinového programu pro porovnání mohli zažít i ukázku současného moderního basketbalu.



Večer už patřil exhibici ligových hvězd, v níž tým Jiřího Jelínka a Milana Jaroše, tedy dvou nejznámějších vysokomýtských odchovanců z moderní éry, zvítězil 138-137 díky vítězné trojce Jelínka trefené čtyři sekundy před koncem.

Po utkání následovala charitativní dražba dresů většiny hráčů, mezi nimiž nechyběli Adam Číž, Luboš Kovář, Pavol Lošonský, Michal Mareš, Roman Marko, David Machač, Stanislav Zuzák, Pavel Slezák, Michal Čarnecký, Robert Landa či Jakub Velenský. Nejvíc vydělal dres Jiřího Jelínka, vydražený za čtyři tisíce korun. Podle Martina Šorfa dražba i se vstupným vygenerovala kolem dvaceti tisíc korun, jež putovaly ve prospěch Nadačního fondu manželů Pokorných. Ten pomáhá nemocné holčičce Anielce, která k léčbě potřebuje speciální rehabilitace v zahraničí.

Ve Vysokém Mýtě si historický duel z roku 1897 poprvé velkolepěji připomínali při stém výročí, kdy proti sobě nastoupily známé značky Zbrojovka Brno a Slavie VŠ Praha, a v akci byla jména jako Brabenec, Havlík, Pospíšil, Bobrovský, Konvička, Ammer, Konopásek, Zedníček či Hraška. A událost si nenechal ujít ani nejslavnější basketbalový rodák z Vysokého Mýta - mistr Evropy z roku 1946 Ladislav Trpkoš.



Na něj až o mnoho let později navázal nyní nejvýznačnější odchovanec Jiří Jelínek, power forward s již 18 odkroucenými sezonami v Kooperativa NBL. Současná opora Kolína přitom pod koši skončila jen shodou okolností.

„Na své působení v Mýtě vzpomínám velice rád, zažil jsem tam hezké roky. S basketem jsem přitom začal víceméně náhodně, dřív jsem totiž plaval a měl jsem i nějaké úspěchy. Jenže náš trenér neměl problém během dne nějakého svěřence třikrát vyhodit a druhý den o tom pomalu ani nevěděl.  To se mi nelíbilo a kluků ve škole jsem se zeptal, co dělají oni. A že prý basket. Mě na něj ale přijali jen ze známosti. Kdyby se maminka neznala s trenérem, ani by mě nevzali,” usmívá se Jelínek.

Na bývalého svěřence rozhodně nemůže zapomenout ani jeho stěžejní kouč Jiří Ropek, který Jelínka vedl do 15 let, až do odchodu do Pardubic. „Je to moje dítě, které jsem basketbalově vychoval, a i když pak už Jirka jezdil hrát do Pardubic, ještě nám nějakou dobu pomáhal a já ho pak vozil ze zápasů zpátky na ubytovnu. Později, když už hrál v dospělých za Děčín, mě pozval na tamní zimák na finále ligy. To jsem měl husí kůži po celém těle, lepší atmosféru jsem nikdy nezažil. A pokud jde o Jirku, tak jeho vztah k našemu klubu ukazuje i to, že už jako hvězda NBL prakticky nikdy nechyběl na našem tradičním vánočním turnaji.”

Za Jelínkem z řad odchovanců následuje až s odstupem Milan Jaroš, pivot se zkušeností z mládežnických reprezentací a dvěma odslouženými sezonami v ligovém dresu svitavských Turů. Jiří Ropek by k tomuto duu přidal ještě Petra Jagoba, který to v dresu Pardubic rovněž dotáhl do nejvyšší soutěže. Do mládežnických extralig pak vystoupali například Přemysl Rychtr a Kryštof Baťa.



Historickým top skórerem klubu je Pavel Vondráček, který napříč různými soutěžemi nastřádal úctyhodných 7992 bodů. A mezi mýtskými kouči vedle Ropka vystupuje do popředí i Josef Kučera, který v jednom období musel vést celý klub sám.

Klubová historie se začala psát na úsvitu padesátých let 20. století. I tam si Mýto zapsalo jeden primát - v roce 1954 hostilo přebor republiky dospělých, jenž se tehdy hrál na prvním asfaltovém hřišti v zemi, a to za účasti Spartaku Brno, ČKD Praha, Košic, Hradce Králové či Plzně. Vysokomýtské týmy mužů i žen byly však dosud nejvýš v krajských soutěžích a na větší prosazení tak stále čekají.

Loni ovšem klub začal psát novou éru, když i díky příchodu Martina Šorfa došlo k osamostatnění od Sokola a vzniku samostatné organizace Draci Vysoké Mýto.

„Po úspěšných letech na začátku 21. století, kdy klub měl dost družstev, základna včetně mládeže posledních několik let uvadala a stálicí byl jen tým mužů, který letos hrál semifinále východočeské ligy. Aktuálně se ale snažíme klub včetně mládežnických složek oživit. Loni jsme měli přípravky a od příští sezony je plán zapojit se do soutěží minižactva U11, abychom měli pravidelně obsazeny mladežnické týmy a soutěže. Letošní oslavy by tomu měly pomoct a věřím, že i díky medializaci po městě přijde impuls a klub bude dál lákat nové zájemce, aby tu byla stabilní základna odpovídající zdejší basketbalové tradici,” vyhlíží světlejší zítřky místopředseda Draků Šorf.



A to už se blíží zlatý hřeb současných aktivit. Jak jinak - i v tomto případě sehrál hlavní roli Jiří Ropek. „Konečně se mi podařilo přemluvit radnici, aby došlo k odhalení plastiky koše na budově našeho gymnázia, připomínající první basketbalový zápas na českém území, protože se tím může chlubit celé město,” zdůrazní vysokomýtský činovník.

K odhalení plastiky, jež podle Martina Šorfa vyjde na zhruba tři sta tisíc korun, by mělo dojít za účasti řady basketbalových a dalších osobností během EuroBasketu mužů, který bude na začátku září hostit Praha.



A pak už se možná Jiří Ropek nebude muset kemperů při obědech tak často ptát, zda vědí...

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Pistalka