Gasol mi hodně pomohl. A Ocampo? Je úplně jiný

Patří ke „španělské divizi” nových mladých reprezentantů čekajících v zahraničí na průlomovou sezonu. Dvaadvacetiletý křídelník Ondřej Hanzlík v ročníku 2022/23 zažil v dresu Girony prvních 172 minut se 46 nastřílenými body v elitní španělské soutěži ACB.

V minulém ročníku se pak - nadále jako zápůjčka z Baskonie - protloukal nesnadným angažmá v druholigovém Betisu Sevilla s průměry 3 bodů a 2 doskoků za 15 minut v 31 utkáních.

Během o víkendu skončeného soustředění reprezentačního výběru do 23 let si chtěl spravit chuť a po produkčně skromnější sezoně získat nové sebevědomí. Šesti, třinácti a jedenácti body na mezinárodním turnaji ve španělské Melille k tomu solidně nakročil. A nyní už bude vyhlížet, v jakém klubu si odkroutí další rok.

Ondřeji, do jaké míry to, kam jste z euroligové Baskonie zapůjčován, závisí na vás, a nakolik to ovlivňuje klub, kterému ještě rok budete patřit?
Dva roky jsem byl v Iraurgii (ve třetí a druhé lize), předminulou sezonu v Gironě a teď rok v Betisu Sevilla. To, kam půjdu, záleží i na mně, musím s tím souhlasit. Pro minulou sezonu tam byly i jiné možnosti, ale já byl až do konce října zraněný, než jsem do Betisu odešel. Do vyléčení mě Baskonia nikam nepustila. A pak už těch možností nebylo tolik.

Platí, že vaší prioritou je udržet se v soutěžích na španělském území?
Určitě.

Vaše čísla ze sezony v Seville byla výrazněji ovlivněna i tím pozdějším připojením do týmu?
Kádr se během sezony hodně změnil, asi deset hráčů různě odešlo, dalších deset přišlo. Byla to zajímavá a složitá sezona.

Jaké byly cíle klubu?
Ze začátku to byl určitě postup do ACB, nebo aspoň do play-off, které jsme nakonec i hráli. Začali jsme sice bilancí 1-8 a byli jsme úplně poslední, ale od té doby to i příchodem nového trenéra šlo nahoru. Skončili jsme devátí s bilancí 17-17, takže jsme postoupili do play-off (vítěz základní části postupuje přímo do ACB). Ve čtvrtfinále s Estudiantes Madrid jako s pozdějším finalistou jsme zabojovali a skoro jsme postoupili do FINAL 4 (prohra v sérii 2-3).

Od postupu jste byli jednu výhru, přetočilo by to pak celou sezonu komplet do pozitivna?
Určitě. Bylo tam hodně změn, ale nakonec jsme si sedli a poslední tři čtyři měsíce jsme jeli na vlně a měli jsme hodně výher po sobě.

Jak to žilo během play-off, ať u vás, nebo v Madridu?
Návštěvnost se oproti základní části o dost zvýšila a hlavně v Madridu to hodně žilo. První zápas jsme hráli v jejich menší hale, kde bylo úplně narváno, a vládla tam skvělá atmosféra. A když se pak hrálo v aréně, kde hraje i Real, tak mohlo přijít něco mezi šesti a osmi tisíci. U nás to byly tak tři čtyři.

V čem všem se pro vás lišila sezona v Gironě v ACB od té druholigové v Seville?
V Seville jsem se musel ze začátku hodně adaptovat, protože to byl už hotový tým. Musel jsem se naučit všechny systémy, bylo to hodně složité. Měl jsem to nahoru dolů. Na začátku jsem hrával 25 minut, s příchodem nového trenéra to šlo minutově dolů, ale pak se to zase obrátilo, hrál jsem párkrát po sobě i třicet minut. V Gironě to bylo něco úplně jiného, já byl v ACB nováček a celá soutěž je na úplně jiné úrovni. V kvalitě je to ohromný rozdíl, jak fyzicky, tak rychlostně, a vůbec ve všem.

Jak vám v Gironě pomohla přítomnost Luboše Bartoně, který asistoval legendě Aitu Renesesovi?
Luboš mi pomohl hodně, pracoval jsem s ním na denní bázi individuálně. Tím, že jsem moc nezasahoval do zápasů, snažil jsem se s Lubošem pracovat individuálně každý den, před i po tréninku.

Tu sezonu stále s týmem hrál a trénoval už bezmála 40letý majitel klubu Marc Gasol coby hrající legenda evropského basketbalu. Jak jste ho poznal v této dvojroli?
Marc je ohromný profesionál. Nebo tedy byl, protože teď už nehraje. Já nečekal, že si bude moct dělat, co chce, ale že si při tréninku třeba leccos ulehčí. Tak to ale nebylo - odtrénoval v sezoně každý trénink až na pár, kdy měl menší zranění. I on mi hodně pomohl, dal mi nějaké rady. Pokud šlo o zápasy, tak pár jich bylo, kdy nás v šatně o poločase nebo po utkání seřval. Jako lídr to, myslím, vedl dobře.

Bylo podle vás pro něj nesnadné, aby nezasahoval do výkonu funkce trenérům?
On měl s Aitem dobrý vztah, navzájem si vypomáhali a fungovalo to dobře.

Bral jste červnový reprezentační turnaj v Melille jako možnost se zviditelnit?
Já sem na kemp přijel po sezoně nabrat zpátky sebevědomí, které jsem hlavně na konci dvakrát neměl, a ten turnaj byl pro mě skvělá příležitost se ukázat.

Fungují španělští trenéři běžně jako nyní Diego Ocampo u reprezentace, kdy se v podstatě převtělil do role učitele ve škole a ptá se vás, zda víte, proč po vás různé věci žádá?
Tohle, myslím, úplně běžné není, nebo jsem to ve Španělsku ještě nezažil. Taky jsem ještě moc španělských trenérů neměl. Je to úplně jiný styl trénování, než jsem kdy zažil. Loni v létě to pro mě u reprezentace bylo poprvé. Myslím, že je super, když se nás trenér zeptá, proč něco děláme, abychom nad tím přemýšleli a uvědomili si to.

Trenér s vámi prý diskutuje hodně i mimo hřiště...
Já snad ještě neměl trenéra, který by se mnou komunikoval tolik jako Diego, i mimo hřiště. Je to podle mě důležité, aby trenér měl takovouhle vazbu se svými hráči. Řekl bych, že tohle bylo nové pro nás všechny tady a byly na to zatím pozitivní reakce.

Pomáhají vás zlepšovat situace, kdy velmi důrazně kouč zpucuje hráče, který při cvičení nedodrží nějaký pokyn těsně poté, co tu samou věc před pár minutami vysvětloval někomu jinému?
Všichni jsme na tréninku v takovém napětí a jsme hodně koncentrovaní, a když někdo takhle něco opomene, je určitě dobré mu to připomenout, aby už se to nestalo.