Eliška předbíhá mámu a doufá ve zlomení kletby

Svou slavnou maminku Romanu, vicemistryni Evropy, olympioničku i mnohonásobnou českou šampionku, už v lecčem překonala.

Do dospělé reprezentace pronikla o dobrých pět let dřív, na svůj první EuroBasket se podívala před dvěma roky, už ve svých devatenácti s průměrem deseti minut ve hře, mámu také o sedm čísel přerostla a na zděděné pozici rozehrávačky brněnských Žabin sbírá díky svým 182 centimetrům i dost doskoků.

Navíc ve svých jednadvaceti už zastává i roli základní dirigentky národního týmu, tak jako tomu bylo i v rozhodném nedělním duelu evropské kvalifikace s Nizozemskem, v němž Eliška Hamzová nastřádala 6 bodů, 6 doskoků a 3 asistence za 21 minut.

„Jsem ráda, že jsem se konečně trefila do koše,” culila se po utkání. „Ne, myslím, že se mi hrálo dobře, postoupily jsme, takže není co dodat,” dodala lvice, která v kvalifikaci zaznamenávala 5,8 bodu, 4,5 doskoku a 2,5 asistence za 25 minut, což byla třetí největší porce z hráček s aspoň dvěma odehranými zápasy po Voráčkové a Reisingerové.

I mladá playmakerka potvrdila, že jednoznačné 20bodové vítězství nad fyzicky se prezentujícím Nizozemskem bylo nad očekávání. „Pro celé naše okolí je překvapením, že jsme vyhrály takovým rozdílem. Ukázaly jsme ale, že na Evropu patříme. Moc se na ni těšíme a doufáme, že dokážeme uhrát lepší výsledky než v minulých letech,” připomněla Hamzová tři nepostupy ze základní skupiny na EuroBasketech v řadě.

Podle rozehrávačky národnímu týmu v první čtvrtině trvalo, než se dostal do tempa. „Oproti minulým zápasům nám haproval útok, ale pak už jsme to zvládly a dostaly Nizozemky pod tlak a díky tomu jsme vyhrály. Rozhodující byla určitě druhá čtvrtina, kdy jsme dobře bránily, což byl základ celé kvalifikace pod paní trenérkou Ptáčkovou, takže jsme splnily, co jsme měly.”

Hamzová si cení, že omlazený a hodně proměněný tým bude moct díky EuroBasketu získat další mezinárodní zkušenosti. „Teď v kvalifikaci jsme se srovnávaly s týmy, které jsou dobré, ale na Evropě budou zase soupeřky na jiné úrovni. Ve skupině je vždycky jeden opravdu silný tým, takže z hlediska zkušeností to může náš celek jen posunout,” soudí rozehrávačka, podle níž ale ani kvalifikace nebyla snadnou záležitostí.

„Počítaly jsme s tím, že tady na poslední dva zápasy bude Julča Reisingerová, jejíž absence byla velká ztráta. Ale naším výkonem jsme to dokázaly vynahradit a s Nizozemskem jsme odehrály velmi slušný zápas,” vážila si výhry 69-49 Hamzová, která nemá zvláštní preference stran vysněné lokace základní skupiny EuroBasketu, který se na konci června odehraje ve slovinské Lublani a izraelském Tel Avivu.

„Je mi to asi jedno. Mám ráda Slovinsko a jeho přírodu, ale při turnaji stejně vidíte jen hotel a halu,” podotýká.

Zejména při duelu s Nizozemskem si na pražské Královce užívala skvělou fanouškovskou kulisu vytvořenou osmnácti stovkami lidí. „Při hře to na hřišti tolik nevnímám, ale když si sednete na lavičku, tak jste hrozně potěšení. Fanoušci nás hnali dopředu a jsme moc rády, že přišlo tolik lidí,” vzkázala Eliška Hamzová i směrem ke třem členům její početné rodiny v hledišti, jimiž byli maminka, sestra a bratr.

Rozehrávačka, která v dresu Žabin v této sezoně doručuje v ŽBL 8,5 bodu, 4,5 doskoku a 3,9 asistence, jde zatím ve své kariéře postupnými kroky. A nezapomíná ani na vzdělání. „Studuju i školu, protože v životě není jen basket. A až dokončím školu, budou následovat další kroky,” plánuje Eliška, pro niž bylo zpočátku těžké vyrovnávat se s břemenem známého jména a dlouhého stínu mámy.

„Teď už jsem ale sama za sebe a lidi mě přestávají srovnávat. Možná moje sestra to bude mít ještě složitější, až jednou začne v ženském nároďáku, ale to k tomu patří,” předvídá budoucnost své 16leté sestry Marie, která je prý ještě talentovanější.