Co nikdo nečekal a co zjistili Francouzi

Proti francouzským atletickým mašinám běhal a musel běhat jako ďas. Ovšem i rychlonohý křídelník Tomáš Kyzlink, který budí dojem těžko unavitelné motorové myši, po svých třiceti minutách v neklimatizované aréně Bercy upřímně doznal, že ve druhé půli už jej opouštěly nohy. A v českém týmu, který na úvod druhé fáze světové kvalifikace padl v Paříži rozdílem 35 bodů, nebyl sám, neboť defenzivní tlak domácích ve druhé půli byl místy skutečně drtivý.

Tomáši, co si z utkání proti čtvrtému týmu světa budete pamatovat víc - dobrý první poločas, nebo velmi těžkou druhou půli?
Začněme u těch pozitivnějších momentů. První poločas jsme ukázali, že dokážeme hrát i s takto kvalitním týmem, ale ve druhém už bylo vidět, že když tenhle francouzský tým zapne na vyšší úroveň intenzity hry, tak máme ohromné problémy se dostávat v útoku do svých pozic a do plynulejší hry, z čehož pramenily i zbytečné ztráty.

Překvapilo i vás vedení vašeho týmu o 12 bodů v průběhu první půle?
To nečekal nikdo, ale vstoupili jsme do zápasu sebevědomě, s dravostí a energií, které to vedení umožnily.

Rozhodil vás odložený start druhé půle, který se zpozdil kvůli vyosení jednoho z košů?
Nemyslím si. Podmínky byly pro oba týmy stejné, Francouzi jen do poločasu zjistili, že jsme s nimi mohli hrát a to už ve druhé půli nechtěli dovolit.

Kde se zápas lámal nejvíc - v hlavách, ve fyzičnosti, v hráčské kvalitě?
Do velké míry to bylo ve fyzické připravenosti. Za sebe můžu říct, že jsem ve druhé půli už cítil, že mi odcházejí nohy a bylo vidět, že Francouzi jsou po stránce fyzičnosti a intenzity o úroveň výš.

Doléhal na vás postupně stále těžší vzduch v napěchované a k tomu i neklimatizované aréně?
Ano, ale s těmi podmínkami se museli vyrovnávat i hráči Francie. Nedá se na to vymlouvat a v tomhle zápase bylo evidentní, že domácí tým na tom byl fyzicky líp než my. Je to dané i somatotypy hráčů. Když máte pod košem dva borce skoro 220 vysoké a na křídlech atlety černé pleti, tak musíte vymyslet, jak je nějak přechytračit, což se nám dařilo jen v první půli. Pak už jsme nebyli s to se držet našeho herního plánu.

Dá se při takřka naplněné kapacitě patnáctitisícové pařížské haly říct, že jste si otestovali, jaké to bude při EuroBasketu v pražské v O2 areně?
Není tajemstvím, že zápasy v takových kulisách máme rádi. Francouzský basket je teď na vrcholu a fanoušci v Paříži ukázali, jak jsou ohromně vášniví a jak dokážou svůj tým podporovat.

Jak pro vás bylo důležité, že jsme si vyzkoušeli hrát bez Tomáše Satoranského takto těžký zápas?
Je to pro nás ohromná ztráta, že tu chyběl. Myslím si ale, že tým to může ještě stmelit a ti, co nejsou zvyklí hrát tolik minut, musí vzít na sebe zodpovědnost. Třeba Ondra Sehnal se toho dnes zhostil velmi dobře a pro nás všechny byl ten zápas ohromnou školou.

I vy jste musel v tomhle utkání hrát víc s míčem. Je to nutný prvek?
Určitě, musíme s tím pomáhat obzvlášť proti týmům, jako je Francie, která vytváří takovýhle tlak na míč. To by nebylo dobré nechat vše jen na rozehrávačích. My jako křídla tak musíme pomáhat s organizací hry, ale i s doskokem.

A jak těžko se překonávala obranná hráz trojnásobného Obránce roku v NBA Rudyho Goberta?
Musíme být při všem daleko obezřetnější a sami jste viděli, že lecjaké nájezdy byly zblokované nebo z toho byly ztráty. Bylo třeba hrát víc pod kontrolou a využívat střely z dálky. S tím jinak neuděláte nic, když máte pod košem takové věže.