Čas dobrých zpráv a klíčový úkol lvů

Jako poslední mobilizační impuls. Tak by podle asistenta mužské reprezentace Jana Pospíšila mohla a nejspíš i měla zafungovat nečekaná domácí porážka s Maďarskem v kvalifikaci o světový šampionát.

„Přestože jsme doufali ve výhru, může to tenhle efekt mít. Aby si každý v hlavě nastavil, že už není na co čekat a je třeba tomu dát maximum a všechny síly,” soudí asistent lvů, kteří už v pátek sousedským derby s Poláky vstoupí v pražské O2 aréně do očekávaného mistrovství Evropy na domácí půdě.

Podle Pospíšila (na snímku v první řadě druhý zprava) se národní tým aktuálně nenachází v přívětivé situaci, což si podle něj všichni uvědomovali i před utkáním s Maďarskem.

„Byla to poslední možnost před EuroBasketem, jak to celé zlomit, ať jde o hráčské výpadky, nebo i o mentální nastavení týmu. Chtěli jsme to využít k tomu, abychom se před tím velkým turnajem nakopli, bohužel to nevyšlo, jak jsme si představovali. Máme tam pořád řadu věcí v obraně, na kterých je ještě potřeba zapracovat. Těch tréninků je ale už málo a musíme to tak rychle vstřebat. Podívat se na video, jasně ty věci pojmenovat a bude třeba, aby tomu každý přidal něco víc ze své hráčské kuchyně, byť ve druhé půlce zápasu s Maďary už jsem tam viděl záblesky toho, co mi připomnělo charakter tohoto týmu z minulosti.”

Bolavou oblastí sobotního výkonu byla především v první půli se 47 inkasovanými body obrana. Ta nicméně doznala zlepšení ve druhém poločase s už jen 35 obdrženými body.

„V přípravných zápasech nám chyběla různá správná řešení proti pick-and-rollům a pak i v situacích mimo míč. S Maďary jsme pro změnu hořeli na obranném doskoku, kdy nám soupeř dal 23 bodů z druhých šancí. My abychom mohli běhat rychle dopředu, což byla vždy DNA tohoto týmu, musíme být v první řadě schopní ubránit a stlačit soupeře na co nejmíň bodů. To se podařilo ve třetí čtvrtině. Bavili jsme se o tom během utkání s trenéry, že pokud se nám ve třetí čtvrtce podaří Maďary udržet pod 20 bodů, tak zvítězíme. Dostali jsme jen 15, ale přesto to nevyšlo. Teď se musíme především správně nastavit do budoucích dní a doufat, že tomu budeme schopní dát dost energie. O té to celé hlavně bude, jak v obraně, tak v přechodu do útoku,” je si jistý Pospíšil.

Ten souhlasil i s tím, že v postupném útoku týmu se v sobotu objevovalo nemálo statických sekvencí. „Je to tak, v první půlce jsme neměli skoro žádnou střelu z přechodové fáze. Ti hráči tam připravení byli, ale nedokázali jsme dostat míč na ty volné pozice. Spoustu pozic jsme také přešli, což bylo v danou chvíli asi nedostatkem sebevědomí, přitom naši střelci měli v přípravě dobrou střelbu, takže to je otázka toho aktuálního momentu, v němž se tým nachází. Musíme udělat vše pro to, abychom to překonali,” vyzývá asistent lvů, který ve stejné pozici pracuje i v pražském USK.

Pospíšil uznává, že na jedné straně na mužstvo doléhá aktuální zranění lídra Tomáše Satoranského, ale týmu i v tomhle ohledu věří. „Tomáš týmu samozřejmě chybí, ale kluci jsou už zkušení a je to o té zodpovědnosti, nejde se schovávat a každý tomu ze své pozice musí dát něco navíc. Tak to funguje při zranění hráče v jakémkoli týmu na světě,” popsal hlavní úkol pro celou českou skvadru.

Asistent kouče Ronena Ginzburga ani nemusí zdůrazňovat, jakou vzpruhou pro celek by byl návrat kohokoli z trojce absentérů, mezi nimiž jsou vedle Satoranského i Jaromír Bohačík a Vít Krejčí. „Všichni by znamenali velkou změnu. Spoluvytvářejí velkou část charakteru týmu, takže doufejme, že se budeme moct v tomto týdnu radovat už z dobrých zpráv. Snad to bude už dnes,” nadhodil Pospíšil.

Při výpadku zmíněné trojce, která by měla z velké části na starosti řízení hry a ovládání míče, bylo v posledních zápasech nutné přenastavit řadu hráčských rolí, což představovalo nemalý zásah do hry týmu.

„Vidět to bylo už v předchozím utkání s Francií. Jedna věc je, že Ondra Sehnal musí jako rozehrávač nějakým způsobem zastoupit Tomáše Satoranského, a další faktor je, že dostáváme do úplně jiných situací na hřišti naše křídla jako Vojtěcha Hrubana nebo Tomáše Kyzlinka. Musí hrát daleko víc s balonem a to není jejich přirozenost. Neříkám, že Vojta neumí hrát s balonem, ale najednou s ním hraje o 30 až 40 procent víc, než by měl ve své ideální roli. Můžou se tam nakupit ztráty a není to jeho přirozená hra,” analyzuje Jan Pospíšil.