Zkušený kvalifikační nováček zvládá cestování časem

Zdálo se, že ten pátek snad nikdy neskončí. Dokonce hned dvakrát se do něj čeští basketbalisté vrátili. Třiatřicetihodinový den s datem 25. června jim jen tak z paměti nevymizí. I taková specifika skýtá cesta na jeden z nejzápadnějších bodů Kanady. Češi už jsou ve Victorii a chystají se na svůj boj o olympijské hry.

Byla to komická situace. Snad jako by se pátek nechtěl vzdát a víkend nikdy neměl nastoupit. S přestupem ve Frankfurtu se Češi vydali na dlouhý let přes oceán. V Montrealu dosedli, když Česko už dřímalo v sobotní noci. Jenže Montreal měl stále ještě pátek. Stejná situace se opakovala o pár hodin a pár set kilometrů později. Ve Victorii. Určitou výhodu měl Tomáš Satoranský, který se k týmu připojil na letišti v Montrealu, kam mu let z Chicaga trval kolem dvou hodin.

Většina lidí dlouhé cestování nemá zrovna v lásce. Pokud měříte přes dva metry, tato nechuť se násobí. A co teprve když vyrostete jako nejvyšší muž české sestavy, 217 metrů vysoký pivot Ondřej Balvín. „Cestu jsem přežil celkem v pohodě. Oba ty dlouhé lety nebyly plné, takže jsme se mohli s klukama roztáhnout, což bylo fajn. Tím, že to nejsou malé mezinárodní linky, byla letadla pohodlná,“ popisuje Balvín.

Od výjezdu z pražského Strahova trvala cesta přes 24 hodin v kuse. Celkem musel tým překonat osm časových pásem a zakotvil až v tom devátém. To je pro tělo pořádná nálož. „Jet lag u takhle dlouhých letů samozřejmě řeším. Spíš je to ale o tom, že se tělo potřebuje rozběhnout a zase pořádně rozehřát. Samozřejmě se člověku třeba nechce, ale tohle potřebujeme,“ popisuje Balvín, co si tělo sportovce žádá.

Jenže žijeme v době, kdy světu vládne covid. Pravidla v kanadské bublině jsou neúprosná. Hned po příjezdu čekal na hráče obligátní PCR test a pak museli všichni na svůj pokoj. Vzhledem k dlouhému čekání na výsledky testů padla i možnost posilovny druhý den odpoledne. Kondiční trenér Michal Miřejovský tak pro zájemce připravil alespoň online posilování a protahování na pokoji.

„Tělo bylo při cestě v nezvyklých pozicích. Pak to chvíli trvá, než si zase zvykne.“

„Podíval jsem se na něj a otočil se v posteli na druhou stranu,“ usmíval se Ondřej Balvín s tím, že raději dal tělu ještě odpočinek, aby bylo připraveno na večerní trénink. Donutit rozlámané tělo, aby se roztočilo do těch správných obrátek ale nebylo jen tak: „Nebylo to úplně ideální. Třeba já nemám problém s únavou a adaptovat se na přechod časového pásma, ale spíš tělo bylo při cestě v nezvyklých pozicích. Pak to chvíli trvá, než si zase zvykne.“

V tréninkové hale patřící místní univerzitě se konečně dostalo i na basketbalovou část. Poprvé na kanadské půdě tak byl cítit závan blížících se důležitých zápasů. A to Češi vstoupí do turnaje o den později. První hrací den totiž obstarají dění ve skupině B Uruguay s Tureckem.

„Už jsme spolu byli na x akcích, takže už to nebereme jako něco hodně speciálního. Samozřejmě víme, o jak moc se hraje. Pro mě to bude první kvalifikace, kterou budu hrát. Tím, že už jsem byl na hodně akcích jak s nároďákem, tak i s klubem, nejsem nervózní. Člověk se na to připravuje, ví, co přichází a jde do toho napřímo s čistou hlavou,“ nepřipouští si český pivot velkou předzápasovou nervozitu.

Turci čekají na svěřence trenéra Ginzburga ve čtvrtek 1. července ve 4:35. O den později následuje Uruguay. Právě toto jsou body, ke kterým Balvín ve svém nastavení směřuje: „Musíme jít zápas od zápasu a podle toho se připravovat. Rozhodně teď nemá cenu přemýšlet, pokud postoupíme ze skupiny, proti komu bychom hráli. Ten turnaj může být hodně nevyzpytatelný a nikdy nemůžete vědět, proti komu budete hrát.“